Plno štol lze považovat tvarem i účelově za chodby. Plno jich je zatopeno a mnohé sloužily jako přivěděče vody nebo odtokové chodby z objektů či města. V případě nutnosti šlo jimi samozřejmě uprchnout a někde se s tím již předem počítalo. Samotnou kapitolu pak tvoří chodby ze studní. Kamil
Úniky po voděZmínil jsem již, že jedním z problémů únikových chodeb, byla voda. Ta spodní i ta, co kapala za krk. Sběrné kanálky pak navozovaly názor, že ta či ona chodba byla jen odvodňovačkou. Karel
Připomenu chodbu v Telči, které vedly k rybníkům, zajišťovaly obranu města, nebo chodbu v Českém Dubu - k potoku Ještědka. V malém to také můžeme vidět na jedné z tvrzí v Kestřanech a za zmínku stojí šachta a chodba na jihomoravském hradu Holoubek, o které se píše i v encyklopedii o moravských hradech.
Dvojtvrz Kestřany s rozsáhlým podzemím | Foto: Kamil Pokorný
Hrad byl klasickou koncepcí raně gotického typu. Věž, palác, hradba bez branské věže. Jistě pracná byla šachta navazující na chodbu, ústící ven u paty kopce. Přístup byl pouze po žebřících, voda sem mohla být i natlačována, jako tomu bylo na Okoři u Prahy a možnost nepozorovaného úniku je nabíledni. Hrad byl také nejednou dobýván a nakonec odkoupen, aby byl zbořen. Dnes už výzkum nepřichází v úvahu, protože vodní nádrž po vybudování přehrady údolí zaplavila. Měl jsem možnost to povrchně ohledat před napuštěním. Byly tam pouze známky jakési pravděpodobně mladší stavební činnosti z cihel, které však nebyly gotické.
Hrad Okoř s vodním systémem a sklepy | Foto: Kamil Pokorný
Kousek na severním okraji Prahy, se nalézá rybník, rozkládající se mezi pískovci. V jeho jižním svahu, je vstup do tesané chodby, o jejímž stáří a účelu se nic neví. Dá se tam proniknout v neoprenu nebo na nafukovacím člunu. Chodba však po pár metrech mizí pod hladinou. Dozvěděli jsme se před časem z tisku, že rybník bude vypuštěn a pronikli tam. Chodba je však beznadějně zanesena. Takových vstupů je v okolí víc, ale je to vše o pročišťování nebo zaměřování z hora. Spojovat nějak tyto prostory z nedalekým hradem Jenštejnem, by vyžadovalo podrobný výzkum při vědomí, co vše zde za staletí změnila stavební činnost. Přímo v obci pod hradem je nebo tenkrát byl, vstup do sklepení s místností s jezírkem a vyústěním ve studni sousedního statku.
Zatopená chodba rybníkem vedle Jenštejna | Foto: Kamil Pokorný
Chodbovité prostory u Jenštejna | Foto: Kamil Pokorný
V první knize Hrad a chodba tajná, věnuji celou kapitolu severním hradům v Polsku. V rovinaté krajině, kde se nachází hrady vybudované z cihel pro naprostý nedostatek kamenného materiálu, jsou tyto podzemní choboty poměrně snadno odhalitelné, protože vodní příkopy a plochy jsou dnes suché.V křižáckém Malborku je takových spojnic s řekou více. V krajích ploché Anglie, kde vodní příkopy bylo to jediné co hradby a věže chránilo, bylo nutno, se při potřebě hrad touto cestou opustit, v podzemí brodit od samého začátku.
Pozoruhodné jsou chodby na ostrovních nebo přímořských hradech. Naprosto závisely na přílivu a odlivu, který navíc bývá v různých časech. Na fantastický pevnostní klášter Mont saint Michel ve Francii se dostanete člunem, nebo suchou nohou po písečné šíji při odlivu. Z nitra pevnosti vede schodiště až k moři.
Mladičká studentka, které zde o prázdninách provází, trpělivě vysvětlovala, jak čluny a zvědi, mohli po vodě až k prvnímu schodu. Ovšem po přílivu. Nevím už, co jsem lámaně vykládal o tom, že to není možné, když vstup do podzemí je tak vysoko nad hladinou. Mohla si myslet, že nejsem v obraze, když moře nemáme nebo, že jsem pako, které o tom základním jevu nic neví. Vstup do té chodby není z moře vidět za žádných podmínek. Pod klenebním pasem je mříž a uvnitř další dvě spouštěcí. Vše je mazlavé a nelibě to zde páchne po rozkládajících se mořských potvůrkách, které tu uvíznou a rozkládají se.
V opevněných lokalitách všech typů vázaných na vodní plochu sladkovodní i přímořskou v pobaltských zemích, danou zejména strukturami řádových stavebních hutí, chodby nalezneme dodnes. Myšlenka však byla praktikována všeobecně.
Pískovcová chodba ve Vinoři a jiné záhady | Foto: Kamil Pokorný