Staré chodby

Chodby ze zámků a hradů

Karel Pokorný, doplněno texty a foty Kamila Pokorného, aktualiz. 18.12.2016

Hluboká, Holešov, Horní Dunajovice, Horní Police, Doubravník, Doubravská hora, Špilberk, Kozlov, Rataje nad Sázavou, Sovinec, Střelské Hoštice, Jezeří, Broumov, Trosky, Děvín u Ralska, Poběžovice, Nový zámek u Lanškrouna, Slavkov, Nelahozeves, Uherčice, Dolní Kounice,

Neopomíjejme zámky

Zájemci o historické podzemí často zámky přehlížejí, znechuceni až hrůznými stavebními zbastleninami původně pohádkové gotiky. Většina zámků ale byla původně hrady nebo tvrzemi. Podzemí - pokud nebylo nějak využito, bylo zazděno, zavaleno, zasypáno, často je ale zachováno - alespoň fragmenty. Karel

Již jsem zmínil onu encyklopedii, udávající tisíce psychotronicky naměřených chodeb. Paradoxem je, že ve 4. díle se píše o zámku Hluboká, že žádné chodby nemá. A zrovna tam, jsme prošli, zaměřili a nafotili chodby ve skále, v kameni i v cihle. Jedna vede až k úpatí kopce, a je patrné, že mohla pokračovat až pod město.
Je už únavné znovu opakovat, že mohutný hrad byl ve své vrcholně gotické podobě pohádkového sídla, přestavbami zcela znehodnocen, aby jej pak panstvo, které nevědělo co s penězi, přestavělo na kulisovou verzi anglické tudorovské gotiky. Jako první padl mohutný dělostřelecký raně renesanční rondel, s hradem spojen podzemní chodbou, která byla zařícena a zavezena. Na místě tohoto předsunutého opevnění, které mělo čelit nástupu dělostřelectva, byla vztyčena ptačí voliéra...
Vstupy do chodeb a štol z podzemí zámku byly po našem objevení zaslepeny, čemuž se nelze divit, protože Hluboká svými sbírkovými předměty a mobiliářem patří mezi nejskvělejší u nás.
Vchod do pozemního systému je mimo objekt a zabezpečen.



Zámek hluboká - měříme a mapujeme spleť chodeb, o nichž nevěděl ani kastelán! | Za omezených podmínek nafotil J. Hrouda

---

Zajímavou hádanku nabízí zámek v Holešově. Gotické sklepy jsou dnes částečně vyčištěné a zcela zachovalé. Velmi zajímavým poznatkem je chodba, směřující z prastaré kovárny, ležící mimo jeho objekt a směřující k zámku. Je - jak jinak - zavalena, ale na pročištění třeba někdy dojde. Bezcenná je informace, že tudy prý chodila zámecká paní za kovářem a zámecký pán zase hrát karty. Takovéto kydy jen tematiku tajných chodeb zařazují mezi pokleslá témata. Kovárny byly zásadně součástí hradních areálů a dnes je těžké bez archeologického průzkumu říci, jak to tady vlastně původně bylo. Je však možné, že zde bylo předsunuté opevnění hradu a kovárna tak byla pod uzavřením. Chodba se nachází přímo pod výhní a zcela jistě sem nevedla kanalizace nebo odvodňovací štola, i když kovárna vodu potřebovala. I kdyby první pásmo opevnění padlo, těžko by nějaký útočník odhazoval nějaká polena či ingoty a dral se do nějaké díry plné sazí. Druhou zajímavostí kvůli které sem náš kolega J. Hrouda vlastně jel, má být schodiště, vedoucí z hradní věže přímo do sklepení. Splňovalo by to logiku rychlého ústupu do podzemí v případě ohrožení. Taková torza schodišť, nalézáme po nedávném odkrytí na tvrzi v Měcholupech v Praze a klášteře v Moravském Krumlově. Bylo již pozdní odpoledne a pro nedostatek času mu tuto raritu již neukázali. Slibuji, že bude-li se návštěva opakovat, informaci hned zařadíme.



Holešov - Zrcadlo umístěné pod klenbou ve výklenku odráží pohled do chodby oranžově nasvícené, pokračující směrem vlevo. | Za omezených podmínek nafotil J. Hrouda

---

Nadšenci to lehké nemají...

Horní Dunajovice

První písemné zmínky (1350) jsou o zdejším románském kostele a tvrzi vladyků z Dunajovic. Naše návštěva Horních Dunajovic byla navozena televizním šotem, kde byla veřejnost informována o vyčištění bludiště chodeb pod místním kostelem. Bylo řečeno, že dvě chodby se táhnou i do větších vzdáleností a třetí k nedaleké tvrzi. Cíl naší nejbližší cesty byl tím stanoven.

Teoretické spojení s nedalekou tvrzí lze pokládat za dosti pravděpodobnou už proto, že obec také leží v lokalitě neustále ohrožované v minulosti vojenskými vpády. Připustit lze i únikovou chodbu,směřující údajně k hájence, která stála nedaleko v hustém lese. Další tvrzení o chodbách táhnoucích se do Žerotic a k Mikulovicům, lze spolehlivě zařadit mezi báchorky o dálkových chodbách.

Do podzemí se v současnosti sestupuje vnějšími schody v pravé nosné vnější zdi kostela. Již u vstupu je jasné, že sloužilo též jiným účelům než jen církevním. Svědčí o tom také jeho rozlehlost. O ničem dalším se ale nelze již přesvědčit, protože vstup do první evidentně gotické chodby tesané ve skále je zabetonován, aby prý pod kostel nikdo nelezl, vstup do druhé nacházející se ve zdi zbudované z gotických cihel zvaných "buchty" je pro změnu zazděn, aby prý sem netekla voda. V dalším podzemním podlaží se nalézá dlouhý sklep s valenou klenbou, situovaný směrem k tvrzi. Nedávno byl zasypán až téměř ke stropu stavební sutí. Důvod? Bylo to prý levnější než sjednávat odvoz sutě nákladními auty. Případná spojovací chodba s tvrzí by musela vycházet právě z konce tohoto tunelového sklepa. Velkým problémem je, že mezi oběma objekty protéká v hlubším řečišti potok a původní tvrz stojící v naprosté rovině také chránila pouze vodní plocha. Takže zajímavé podzemí to jistě je nebo přesněji bylo, ale senzační novinářské podání, té ověřitelné skutečnosti tradičně neodpovídá a že před zaslepením těchto unikátních historických chodeb nebyla pořízena ani žádná dokumentace je také kreténismus, odpovídající tomu, jak se k těmto věcem u nás přistupuje.

---

Honíme se za chodbami a podzemím hradů, zámků, tvrzí i měst. Velké překvapení však přinesl propad v hlavní chodbě na faře v Doubravníku - propad do zděné chodby. Historické město bylo opevněno, o čemž svědčí zbytky hradeb. Obranné podzemí kostelů není zase takovou vyjímkou, ale nikdo by ho nečekal v takovém rozsahu u fary. Zatím o obranném podzemí víme v Zaječí a blíže nedefinovatelné na faře v Lipůvce. Stavba fary v Doubravníku, spadá dle odborníků do konce 18. století. O to cennější je nález gotického podzemí, o kterém neměl nikdo ani potuchy. Pochází evidentně z doby, kdy zde stál zaniklý raně gotický klášter. Fotografie Kamila Pokorného ukazují, co vše bylo čerstvě odkryto, a co vše na průzkum ještě čeká, jako dvě zazděné odbočky kamsi a gotická odvodňovací štola dokazující, jak odvodňovací štoly opravdu vypadaly.



Doubravník - Na chodbě fary byla odkryta podzemní chodba, související i s gotickými sklepy původního objektu. | archiv: Kamil Pokorný



Doubravník - chodba gotických sklepů původního ranně gotického ženského kláštera. V podřepu blíže rekognoskuji skrze podlahu případné dutiny. | archiv: Kamil Pokorný

---

Horní Police

Nalézá se zde dvoukřídlý raně barokní zámek, který měl svým majitelům poskytnout jisté pohodlí pro sezonní pobyt. Kromě svého provozního sklepení, má na dvoře vstup do rozlehlých prostorů - kamenných chodeb, které měly patřit k starému ručnímu pivovaru. To by zase nemělo být nic tak překvapujícího, ale před pivovarem zde stál opevněný dvorec, jehož podzemní prostory pohlcené pak cihlovou výstavbou pivovaru, byly až nečekaně rozsáhlé, pro potřebu stavby takovéhoto typu.



Horní police - překvapivě rozsáhlé sklepní chodby pův. opevněného dvorce | Foto: Kamil Pokorný

---

Doubravská Hora

Na dohled od severočeských Teplic stál téměř nedostupný hrad. Poslední vojenskou roli sehrál v třicetileté válce v 17. století. Počítalo se s ním, tak byl celý obehnán kamenným opevněním barokního typu. Ani to ale nezabránilo tomu, aby nebyl obsazen Švédy. Ti ho s podivem nezničili, ale zkázu nařídil po třicetileté válce rakouský císař Ferdinand III., aby hrad již nikdy nemohl být využit proti Habsburské říši. To ostatně tento hradobořitel udělal s většinou hradů hlavně na Slovensku. Na místě pobořeného hradu byla postavena romantizující stavba v roce 1885.

Pod touto stavbou se nenalézá ani sklípek, což je vzhledem k potřebám každé hradní stavby vyloučeno. Vše muselo být tedy zasypáno a zplanýrováno. O to zajímavější je onen novodobější hradební okruh, kterým procházejí kasematy, nyní ale souvisle neprůchozí. Pozoruhodný však je úsek, jehož vchod ústí do hradby v příkopu, nedaleko brány. Pod hradbu sestupují velmi příkré schody, navazující na rozsáhlé pospojované sklepy, vybudované pod největším bastionem. Množství zazděných portálů ale svědčí o tom, že systém chodeb pokračoval dál a hloub. Jeho význam je zatím nejasný, protože sahá i před opevnění, což by ukazovalo na ražení podkopů ze strany obránců. Mohli zde však být naslouchací chodby a minérské komory, vedoucí z tohoto opevnění.



Doubravská hora - podzemí předsunutého opevnění | Foto: Karel Pokorný

---

Na hradě Špilberk v Brně, se o chodbě s kamennými zárubněmi pod úrovní příkopu kasemat také stále vedou diskuze - jaký byl její původní účel, než se stala štolou odvodňovací. Více o Špilberku uvádíme zde. Prvním opravdovým prožitkem pro mne a J. Hroudu, se stalo podzemí pod opevněným kostelem v Kurdějově, o kterém píši v knihách podrobně.
V té době - v roce 2001, se utvořilo jádro naší skupiny s Kamilem Pokorným a napojení na brněnskou skupinu Agartha a Speleo Kladno. Od té doby používám pro naše akce slovo "jsme", ačkoliv ne vždy se jich mohli zúčastnit všichni tři pohromadě.



Špilberk - Pod jiho-východní hradbou začíná chodba - štola s původním kamenným vstupním portálem, linoucí se až pod kopec. | archiv: Kamil Pokorný

Kamil: Svítící místnost mi v roce 2004 důvěrně ukázali údržbáři ze Špilberku, když jsem tam pracoval. Tehdy mne to velmi překvapilo, že po nasvícení svítí nejen známá Jihlavská chodba, ale že podobným nátěrem byla v roce 1944 opatřena i dvojmístnost pod úrovní druhého nádvoří Špilberku. Drželo se to jako zajímavé tajemství. Až v létě 2015 přišla místnost nafotit mladá novinářka a počátkem roku 2016 jsem si světélkování kvalitně nafotil osobně. Podrobnosti účelu, proč byla místnost takovým nátěrem označena, jsou neznámé. Po zhasnutí místních žárovkových světel se chvíli musí člověk rozkoukat, aby zjistil, že v místnosti není tma, ale slabé světlo jako od měsíce v úplňku. Až teprve v půlminutové expozici se zachytí větší množství záře starých zbytků nátěru, včetně jasně zeleného odstínu. Z této místnosti není dispozičně pravděpodobná ani zazděná chodba, ani jiné prostory. Je to ale tak zajímavé, že jsem se to rozhodl na náš web o chodbách přidat.



Špilberk - svítící místnost mezi kasematy a druhým nádvořím | Foto © Kamil Pokorný

---

Co do četnosti hradů, se po Španělsku zařazují Severní Tyroly. Napsal jsem před pár lety do státního hradního institutu v Bolzanu v Itálii s prosbou, o sdělení nějakých informací o podzemních chodbách na tomto území. Zatímco u nás mě mnohde vůbec neodpoví, dostal jsem odpověď obratem a ještě spoustu materiálů a map. Velkým zklamáním bylo sdělení, že v celé lokalitě jsou pouze dva hrady, kde se chodby tradují a jen jeden, který je má a jsou průchozí. Jsme takoví nadšenci, že jsme se tam chtěli vydat. Perfekcionalista a organisátor J. Hrouda vše telefonicky zařizoval, i s doporučením, která mě institut dal. Dovedete si představit pocity, když mu kastelán v rozpacích řekl, že si vše vymyslel, aby svůj objekt udělal i pro úřady zajímavějším. Takže ono napoleonské pověstné "důvěřuj, ale prověřuj".

Dvakrát povzbudivé také nebylo sdělení předsedy britské královské organizace Subterranea Britanica, jejímž čestným členem mám to potěšení být, když mě sdělil, že pohádky na dobrou noc o hradních tajných chodbách, si nezadají s báchorkami o UFO. Nicméně mě poslal seznam chodeb, které jsou prověřené, i s nějakým tím plánkem. Všechny spadají do ranku jen krátkých únikovek, tak, jak je připustil náš prof. Tomáš Durdík v našem osobním rozhovoru. Nutno říct, že jsem to nečekal, protože v Británii je bezpočet hradů v perfektním stavu nebo opečovávaných zřícenin a dá se tam lépe bádat. Argumentem pro jejich existenci by mělo být také to, že rovinatá Anglie, by pro snadnější zranitelnost rovinných sídel měla s takovými pojistkami počítat. Z toho mála, co se tu nalézá, byla značná část vybudována až v 17. století, při občanské válce vyvolané ničitelem Cromwelem. V hornatých lokalitách Walesu a Skotska, jsem ale na únikové cesty a chodby narazil u několika objektů, které stály nad útesy a bylo možno se zde spasit útěkem k moři.

Spatřit, případně projít, můžete na požádání i pět set metrů dlouhou chodbu spojující hrad Amboix se zámkem Cloux ve Francii. Několikrát týdně tudy chodil francouzský král František I. navštěvovat svého hosta, světového vzdělance a umělce Leonarda da Vinciho, s kterým hodiny probíral hlavně technické problémy vojenského umění. Leonardo zde také pak ukončil svou životní pouť.

---

Sdělovací prostředky se mnou udělaly celkem šest reportáží v časopisech, rozhlasu a televizi. Vždy padne otázka, kdy jsem vlastně narazil na první podzemní tajnou chodbu, když mě tato tematika drží od klukovských let. První byla až ve zralém věku na křižáckém hradu v Haifě v Izraeli, druhá na hradě Blarney v Irsku, a na hradě Dover v Anglii. Teprve teď, jsem se ale ze špičkového Britského seriálu o dobývání hradů dozvěděl, že to byla protipodkopová chodba proti obléhatelům.

Dosud nezodpovězenou otázkou zůstává chodba na hradě Kozlov v severních Čechách. Byl to malý bezvěžový hrad na vysokém kopci. Moc z něj již nezbylo, ale vede odsud chodba tesaná ve skále, jejíž účel se nepodařilo dosud objasnit. Rozhodně sem nechoďte beze světla. Po několika metrech ostře zahýbá vpravo pak vlevo a po zhruba deseti metrech končí kolmou hlubokou šachtou!
Lze vyloučit účel kanalizační či odvodňovací, protože k těmto účelům by nebylo třeba rubat pracnou šachtu, a trativod by mohl směřovat přímo na příkrou stráň. Za nejpravděpodobnější se jeví snaha o zchytání nějakého vodního pramene, jak je tomu například na královském Karlštejně, Špilberku, Točníku nebo Zbirohu. Nezdařilo se, a v možnostech zakladatele nebylo prosekat se až na podloží okolní krajiny jako na jmenovaných hradech. Romantici též připouštějí pokus o zbudování únikové chodby. Ta by ale musela být směrovaná jinam a budována jinak. Je to však podzemní velmi zachovalá chodba.

V Ratajích nad Sázavou byly hrady dva. Ten velký byl renesančně přestavěn a za socialismu vybydlen a před destrukcí. Pirkštejn stojící na ostrohu, zničili sedláci roku 1627 při selském povstání. Stala se z něj zvonice a fara. Na hlavní bráně najdete tabulku informující o chodbě vedoucí k potoku. Do jaké míry ji lze spatřit dnes nevím, ale před třiceti lety byl její východ u potoka viditelný. Díky nízkému stavu vody v potoce jsem jej přebrodil a východ chodby nalezl.

Podzemní obrannou chodbu na hradě Sovinec na Moravě, lze projít až k umělému závalu na předsunutou baštu Lichtenštejnka. Chodba vznikla teprve v době třicetileté války, kdy pevný, ale pro novověk již nevhodně umístěný hrad, se stal cílem nájezdů Švédů, kteří ho z okolních kopců ostřelovali z děl. Chodba je technicky přístupná, ale nikoliv v rámci běžné prohlídky. Je to pozoruhodné dílo dvě stě metrů dlouhé. Nevede k baště přímočaře, pouze za účelem jejího posílení nebo stáhnutí posádky, ale klikatí se a ve dvou studnách v odbočkách, se shromažďuje voda, jako záložní systém pro jinak chabé zásobování hradu základní tekutinou. Mezi bláboly, kterých se novináři tak rádi chytají, patří informace, že Němci na jezírku pod hradem zkoušeli miniponorky. Přitom hrad neměl ani životně důležitou studnu. Největší pohromou ale bylo, že vojáci Rudé armády neustále posilnění alkoholem, si dávno po bojových akcích udělali z hradu cvičný terč pro děla, a zapálili ho. Hořel tři dny. Hašení nedovolili a hrad se z toho dodnes nevzpamatoval.



Sovinec - dlouhá kamenná chodba | Nafotil při omezených možnostech J. Hrouda

---

Střelské Hoštice

Zámek ze 16. století, který nebyl nikdy opevněn. Záměrem zde byl pouze správní a residenční objekt. Přesto z něj vede ve skále ražená chodba směřující k řece. Dodnes je z poloviny průchozí. Pak je již zazděna a hromadí se zde voda. Typické. Její účel není zcela jasný. Na odvodňovací štolu i tajnou chodbu je příliš rozměrná. K čemu sloužila se neví. Jako obvykle. Podzemí se zde zatím nikdo nevěnoval. Vodítkem snad může být, že zde stávala gotická tvrz, jejíž zdivo se částečně nalézá v hmotě zámku.

---

Jezeří

Tento hrad přestavěný na zámek, zachránil rok 1990. Pohled na vybagrovanou měsíční krajinu kolem, potvrzuje informaci, že měl být zbořen a spotřebován i s celým kopcem a dalším okolím pro výstavby socialismu. Celé zařízení zámku bylo rozkradeno, rozvezeno a jinak "zužitkováno". Například na palivo.

Zámek kromě gotického sklepení také nijak už nepřipomíná původní hradní koncepci, ani gotické malebné sídlo. Je však ojedinělý svými ostatními sklepními prostorami a chodbami, do kterých se jenom nesestupuje, ale místy naopak vystupuje. Hrad - zámek stojí ve svahu a mnohé pozdější renesanční a barokní podsklepené terasy spolu splývají, a navazují na prostory a šachty původního podzemí a náhodný návštěvník by už vůbec nepoznal, kam a proč co vede. Gotické podzemí je zcela zachovalé. To ostatní je velice komplikované. Renesanční a barokní přestavby a přístavby se rozlezly do svahů i s dalšími podzemními prostorami.

Mezi nejzajímavější zvěsti patří skutečný příběh o francouzském důstojníkovi, který v době, kdy byl zámek za války vězením pro válečné zajatce, uprchl na svobodu. Nešlo o slaňování po prostěradlech, ale o útěk podzemím. Už ale samotný fakt, že se jednalo o kanalizaci, mluví sám za sebe. Byl to také únik naslepo ve stísněných prostorách plných odboček. Na konci mohla být mříž nebo neprůlezné zúžení. Hrad stál uprostřed lesů, daleko od jakékoliv komunikační sítě. V lesích se dá skrývat, ale ne bez pomoci přežít, nemluvě o tom, že rodná Francie byla tisíc kilometrů daleko a byla také okupována. Ale stalo se a útěk se zdařil. Němci zuřili, zodpovědný důstojník byl poslán na východní frontu, mnoho úseků bylo zazděno nebo odstřeleno a režim zajatců zostřen. Tolik příběh. Projít trasu zmíněného útěku nelze, vzhledem k zmíněným destrukcím. Spatřit je možno jen jednotlivé úseky.

Jezeří - Renesanční podzemí. | archiv: Kamil Pokorný

Bylo nám umožněno vydat se po stopách prchajícího francouzského zajatce:



Jezeří - Tudy úzkým otvorem prchnul francouzský důstojník. | archiv: Kamil Pokorný



Jezeří - Další chodby a podzemí hradu. | archiv: Kamil Pokorný

---

Záslužný čin v klášteře Broumov. Cestu do tohoto úžasného komplexu, jsme s J. Hroudou stále odkládali, protože nám bylo řečeno, že se podzemí čistí a my budeme moci při průzkumu přijít k hotovému. Uvádí se zde tři patra sklepení, ale jsou pouze dvě. Pověstné zdejší mumie na nás nepůsobily ponuře, ale lítost vyvolají dětské rakvičky. Sestup do chodeb je uzavřen těžkou betonovou deskou, protože si odtud naši romští občané prý občas odnesli nějakou starožitnost. Pod deskou je šachta s odbočkou, do které Jarda neváhal vlézt, ale byla příliš úzká. O kus dál je širší zamřížovaný vstup, který se však shora dal odšroubovat. V chodbě, v které byly patrny vyčišťovací práce, však byla čerstvě vyvalena boční stěna a sypký materiál ji znovu zneprůchodnil. Bylo nám jasné, že to může ohrozit statiku celého západního křídla kláštera a že sem po té asanaci jen tak nikdo nepřijde. Oznámili jsme to památkářům i místní radnici. Odměnou nám bylo poděkování s konstatováním, že toto nebezpečí opravdu hrozilo a bylo podchyceno.

---

Trosky

Také hrad Trosky byl zkoumán již v 19. století studenty gymnasia, za nadšené podpory místních měšťanů. Jejich podpisy, datace a vzkazy se dochovaly. Některé velmi dramatické, jako "již ani krok dál, sic smrt". Podzemí Trosek také zachycují církevní prameny, které je možno považovat za věrohodnější, než zápisy z místních kronik a lidových zkazek.

Teprve akce odborníků ověnčených akademickými tituly, kteří začátkem 20. století pověřili průzkumem stavební kancelář, dodala všemu punc věrohodnosti. V podzemí systematicky pracovali tři dělníci a během týdne zprůchodnili 80 metrů chodeb. Objevili řadu přírodních i umělých prostorů pospojovaných chodbičkami. V řadě z nich byly odvodňovací stružky a jedna byla vydlážděna kamennými deskami. Dochovala se i žádost o dotaci tří tisíc korun, aby se mohlo v práci pokračovat. Takže ani tenkrát nebyly na něco peníze. Směšná částka, když tolik stála jedna flintička, kterých armády světa, neměly nikdy dost.

Měli jsme štěstí, že nejznámější vyústění jedné chodby jsme mohli ještě navštívit. Nezdolný J. Hrouda se protáhl i plazivkou, což já nikdy nějak nemusel. Došel pak až k závalu celého bloku. Dnes je zde mříž. Návštěvníků bylo příliš, a čas zvláště v pískovci pracuje proti historickým památkám i v podzemí a nebezpečí narůstá...

Trosky - o podzemní "chodbě" | Foto: Kamil Pokorný



Trosky a podzemní "chodba" | Fotoarchiv: Kamil Pokorný

---

Děvín u Ralska

Ještě donedávna, bych tuto zříceninu nezmiňoval, v rámci rizik při nějakých klukovských výpravách. Dnes je studna i chodba zamřížována, což je lepší než vše zabetonovat či zavalit, jak se to dělalo před tím. Chodbou vedoucí pod hrad z míst, kudy vede přístupová cesta, nemá cenu se zabývat, protože odborníci se dosud neshodli na jejím stáří. Většina jich, ji považuje za důlní dílo, které vzniklo po opuštění hradu v 17. století. To se týká i chodby druhé, jejíž téměř zasypané ústí vedlo pod hrad kus nad druhou vnější studnou. Tím jsou tyto štoly, pro potřeby webu s tematikou Starých chodeb neupotřebitelné, ale pro úplnost je uvádíme.

Zajímavá je horní studna o průměru 2,3 metru, která byla téměř zasypána listím, zeminou a spadaným zdivem. Do tubusu vedlo okno k odběru vody ze sklepů, tak jak jsem se nejednou již zmiňoval (Zvířetice, Děčín, Frýdštejn a další). Ačkoliv, tyto přístupy k vodě podzemím, jsou někde přímo chodbovité (Jindřichův Hradec, Náměšť), je na Děvíně jen úzké okénko, kterým se ale šlo protáhnout do dvou místností, umístěných za sebou. Mezi nimi je patrná shora zasypaná šachta. Druhá místnost pokračuje průleznou štolou do nitra podzemí v délce asi 16 metrů. Pak následuje již jenom suť. O rozsahu podzemí, kde musely být i skladovací prostory a schodiště do nadzemní části hradu, si již nelze udělat představu. Jedině náročné pročištění, by dalo odpověď na to, zda sklepení mělo nějakou vazbu na diskutovanou chodbu, či spojení se studnou vnější...

Zřícenina Děvín u Ralska s chodbou - štolou | Fotoarchiv: Karel Pokorný

---

Poběžovice

Tvrz, posléze menší hrádek a nakonec zámek, prošel všemi možnými přestavbami a minula ho jen novogotika. Neminula ho však vláda lidu, kdy poslední rod byl vystěhován a dostali ho pohraničníci. Inventář, tedy starožitnosti dnes nevyčíslitelné ceny, byl rozkraden nebo doslova zničen. Když jsme tam po roce 2000 s Kamilem a Jardou zavítali, řekla nám památkářka s kterou jsme se spojili, že objekt byl na konci osmdesátých let určen k likvidaci, a že to místní občany ani v nejmanším nezajímalo, což mne vůbec nepřekvapuje. Nyní je z nejhoršího venku a bude tu prostor pro různé kulturní akce krajského hormátu.

Podrobný popis o podzemí a zdejší chodbě, vyšel v časopisu Speleo v roce 1997 a zatím se zde nic nezměnilo. Na nadzemním objektu je stále práce nad hlavu. Chodba ústí z nejhlubšího sklepení, je celá vylámaná ve skále a lze do ní vstoupit v místě původní gotické zástavby. Tato skalní prostora byla později obezděna kamenem a výše zaklenuta cihlami. Bylo zřejmé, že se s ní nějak počítalo, protože obvyklým jevem bylo, staré podzemí k posílení statiky toho nového, zasypat. Pozoruhodné je, že chodba byla ražena směrem k zámku, což zmiňuji jako vzácnost jen u hradu Jasenov na Slovensku. Ústí vypadá nevábně, protože vstup je jen nevelký nepravidelný otvor, který nebyl nikdy rozšířen ani upraven. Před časem byla možnost jí projít do vzdálenosti dvaceti metrů. Zbudovaná byla pečlivě s průměrnou výškou 150 a šířkou 100 centimetrů. Klesá v úhlu dva centimetry na metr. Byla vytesána stružka, a aby bylo možno projít suchou nohou, byla tato překryta plochými kameny. Počítalo se zřejmě tak jako nejednou, s jejím využitím coby cesty ústupové. Zajímavá je rarita, že z obavy, aby se nestala také cestou nekontrolovaně přístupovou, byly zde postaveny dvě příčky z nasucho kladených kamenů, kterými voda mohla protékat a v případě potřeby rychle částečně zprůchodnit. Obě zídky byly později zbořeny. Buď z nějakého důvodu překážely, nebo to byla cesta za pomyslným pokladem.

Poběžovice - část původního sklepení, zbytek obvodové hradební zdi, nová střecha a obnovené omítky | Foto: Kamil Pokorný

---

Lanškroun - Nový zámek

Augustiánský gotický klášter v Lanškrounu byl zničen husity, v 16 století přestavěn na renesanční zámek a v století 18. přestavěn barokně. Dnes je pozůstatkem toho, co puristé (milovníci čistých slohů) tak nenávidí. Kus gotického žebroví, renesanční zeď vlevo, barokní vpravo, empírový překlad a nějaké provozní prostory z 19. století.

Tak zvaný Nový zámek u Lanškrouna nazývají místní zámeček. Je to zbytek rozsáhlého barokního zámku, z něhož se dnes zachovala jediná rohová věž, jako pozůstatek té nejednou zmiňované mánie - ničit. Tuto velkolepou stavbu tentokrát nezničily války, sedláci nebo socialismus. Zbořili ji poslední majitelé po třetím požáru v letech 1756-1780.

Rozsáhlé podzemní prostory jsou skoro srovnatelné s těmi ve Slavkově, ale z dalších dvou třetin zavezené hlínou. Odhaduje se, že mohly mít tři tisíce metrů čtverečních. Mnoho příček ale bylo zbouráno, takže vznikly imposantní, ale nepůvodní sály. Důvodem mělo být zavážení a skladování sudů ze vzniklého pivovaru ledu a dalšího zboží. Zkrátka jedno velké skladiště. Návštěvníkovi, který nechápe potřebu tak velkých prostor pod jedinou věží je potřeba připomenout rozlohu původního zámku. Zanícená paní kastelánka patří k naší krevní skupině, ale dálkovou chodbu nebo dokonce mučírny a kobky, přenecháme návštěvníkům, kteří to mají rádi.

Lanškroun - Nový zámek - Velmi rozsáhlé podzemní prostory | Foto: Kamil Pokorný



Lanškroun - jediná zbylá věž zámečku - po pátračích po chodbách zůstalo mnoho odkrývek | Foto: Kamil Pokorný



Lanškroun - Nový zámek - Páteřní chodba před vyčištěním a schodiště z věže | Foto: Kamil Pokorný

---

Slavkov - zámek na Moravě

Zámek Slavkov u Brna patří mezi nejmohutnější barokní zámky na Moravě. V obecním povědomí je znám hlavně bitvou tři císařů, tedy bitvou u Slavkova. Obrovská ruská říše a habsburská monarchie podlehla Napoleonově Francii a utrpěla navíc trojnásobné ztráty. Ony ty dvě říše byly jedna víc prohnilá než ta druhá.

Podzemí zámku je tak rozlehlé, že prohlídkové okruhy jsou rozděleny na interiery a podzemí. Je docela problematické se zde orientovat a nikoho sem bez průvodce nepustí. Zajímavé také je, že odtud prokazatelně vede jedna jediná štola a to z chodby u kuchyně. Její účel je tedy jednoznačný. Byla to štola odpadní. Má dvě sběrná krátká ramena, a štolu vedoucí až za areál, která se několikrát lomí až v ostrých úhlech a končí zazdívkou. Pokud ale takový gigant nemá kanalizaci, vodní přípoje, odtokové odvodňovačky a spojovací koridory, je to až nápadné. Musí tam být... Máme plán těch prostorů a věřte, že to dalo práci je vypracovat. Zámek je možno celý obejít, a nabízí se opět ta možnost, pokusit se cosi zaměřit dostupnými prostředky.

Slavkov - zámecká cihlová chodba z kuchyně do zahrady | Foto: Kamil Pokorný



Slavkov - zámek s dvěmi vysokými patry podzemí, spoustou zazdívek a dalších vstupů poklopy... | Foto: Kamil Pokorný

---

Nelahozeves zámek

Renesanční zámek v Nelahozevsi stojí na místě silně opevněné gotické tvrze. Je typem zámku, známém v architektuře jako - pallazo in forte - opevněný palác. Časopis Academia Praha v roce 1891 uvádí podzemní chodbu vedoucí až do zámku v Roudnici a dál pak do tvrze v Beřkovicích. To nebudu komentovat, jen mne překvapuje, že to napsal tak erudovaný časopis. Zmiňuje to však v devadesátých letech taktéž odborný časopis Speleo, který tuto chodbu připouští na základě jakéhosi propadu u autobusové zastávky.

Vydali jsme se do Nelahozevse s Kamilem před deseti lety, ale cestu nám odřízla rozbouřená Vltava při té obrovské povodni. Zopakovali jsme to s J. Hroudou před nějakým časem. Velice ochotná paní kastelánka, si pro nás přichystala plánky a osobně nás všude provedla. Sklepení nemají tři patra "v kterých dosud nikdo nebyl", jak napsal jakýsi novinář, ale dvě. Do jednoho je přístup pouze otvorem s žebříkem, do druhého vede příkré schodiště. Je to záležitost renesanční. V místě bývalé gotické tvrze, je již v podzemí znát rukopis středověku. Je zde gotická studna s charakteristickým portálem, který byl však z dolních sklepů z nepochopitelných důvodů nedávno zazděn. O chodbě k Vltavě je zde přesvědčen každý. Vstup jsme ale nenašli, tak je to zase na tom Georadaru.

---

Uherčice

Tento zámek patří mezi ty, které za socialismu vládnoucí lid dotáhl až téměř k určené likvidaci. Staré fotografie ukazují, že bylo zničeno nebo rozkradeno úplně všechno. Holé zdi byly ponechány svému osudu. Zámek je místy obehnán zdí se střílnami a nárožními drobnými věžemi. Tak jako v Sedleci nebo letohrádku Hvězda v Praze, je zřejmé, že to jsou pouze romantizující prvky, které by ničemu vzdorovat nemohly.
Nic už nenasvědčuje tomu, že tu stávala gotická tvrz. Byla zprvu přestavěna renesančně, ale dalších zásahů bylo tolik, že pouze podrobný výzkum by odhalil jak a kdy co probíhalo.
Že to byl vlastně klenot, dokazuje dnes teprve to, že byl zařazen mezi národní kulturní památky a zachraňuje se, jak finance dovolí.
Z nádvoří vede do sklepení tenkrát polosesuté schodiště do poměrně rozsáhlých prostor. Lze vytipovat štolu, vedoucí pod téměř zničenou kašnu s vodotryskem. Funkční studna má tak kvalitní vodu, že ji správa zámku stále odebírá. Dva zazděné portály vedou zřejmě k romantickým stavbám, které se nalézaly v parku. Zájem vzbudila novodobá cihelná zazdívka, která byla proražena. Objevila se zkáza, odpovídající mentalitě těch, co tu vládli. Stovky rozbitých lahví ze soudružských pitek, prošlé konzervy atd.
Pozoruhodné je schodiště do starých tesaných chodeb, které jediné ukazují na přítomnost bývalé středověké tvrze. Spojnice ve skále jsou kompaktní a dá se přesně určit, kde byla lednice, jednotlivé kóje a přístup ke studni. Domnívám se, že dnes to už vypadá jinak.

---

Dolní Kounice

Chátrající objekt prošel hrůzami novověku, kdy z něj majitelé přestavbami udělali odpuzující, ale pohodlnější místo, a scénáři socialismu, vybydlet, rozkrást a nechat rozpadat. Nic dobrého nepřinesla ani slavná restituce. V kapli, plné rozpadajících se románských fresek, se dokonce natáčelo porno.

Celá léta nás masírovala ve skále tesaná chodba s velmi šikmým sklonem. Zatímco ostatní chodby byly nastříkány a zaslepeny betonem, touto se dalo dostat až k zatopenému dnu. Byly tam matrace, železné postele, odpad. Inu Česko. Chodba směřovala ke klášteru v podhradí, a vyhodnotili jsme ji jako původní spojnici s neopevněnou církevní stavbou, kterou mohly sestry v nebezpečí do hradu uprchnout. Nikdo o tom téměř nepochyboval. Předpokládali jsme, že odpad tvoří „špunt“, nad kterým se voda zdržuje a neodteče.
Dočkali jsme se, až když nový majitel začal se základními asanacemi a náš kolega Jarda Hrouda objekt navštívil. Byl zastřešen, vyčištěno podzemí a zabráněno tak destrukci shora i z dola. Došlo i na vyčerpání vody a vyčištění chodby, ale zklamání bylo veliké, jako už tolikrát. Chodba nebyla dokončena, pro tvrdost podloží. Jako na Zvíkově, Jasenově a dalších objektech. Studna v podzemí je imposantní, s dalším patrem sklepů, které ji obklopují. Nejvíc toho ale asi skrývá to zabetonované, tesané ve skále.
Volný, přístupný pás mezi hradem a klášterem, přímo vybízí k průzkumu georadarem nebo psychotroniky, kteří si věří a mohou svoje teorie podepřít pak sondáží.

Dolní Kounice - prudce klesající skalní chodba pod hradem | Fotoarchiv: Kamil Pokorný



Skalní chodba se zatopeným dnem nám nedávala spát, zda odpad netvoří jenom špunt a štola nepokračuje až ke klášteru | Fotoarchiv: Kamil Pokorný s násvity Laco Lahody



Fragment chodby za klášterem, směrem ke hradu | Foto: Kamil Pokorný

---

Celý obsah tohoto webu je chráněn

Obsah webu je chráněn autorským zákonem a také Autorským svazem. Je velmi náročné i nákladné, nejen objevit, ale také zdokumentovat, zpracovat a publikovat informace a fotografie těžko přístupných prostor. I proto patří všechny naše materiály, texty a fotografie také pod ochranu Autorského svazu v Praze a žádnou část textu ani fotografie nelze nikde publikovat do tisku nebo na jiné weby bez našeho vědomí a souhlasu, děkujeme.
Při rozhovorech a zpracování témat pro časopisy a tisk požadujeme možnost autorské závěrečné korektury před tiskem, to je naše podmínka, protože máme špatné zkušenosti s chybami v textech atd.