Staré chodby

Chodby z tvrzí

Karel Pokorný, doplněno texty a foty Kamila Pokorného, doplněno 29.7.2017

Jasenice, Slatina, Velká Dobrá, Byseň, Trpoměchy, Vaneč, Kyšperk, Eger, Norimberk, Stráž nad Nežárkou, Vlašim, Cebiv, Čachrov, Kámen, Proseč, Opevněné kostely

Z různých důvodů jsem opomíjel tvrze, které stály v každé páté vesnici. Únikové chodby jsou tam ale více připouštěny proto, že tvrz - lehce opevněné sídlo venkovského šlechtice, nemohla dlouho odolávat nájezdníkům, natož vojsku. Tvrze neměly velký strategický význam. Chránily majitele před útoky lapků nebo zlobivými sousedy. Útočníkům šlo o to je vyloupit, ženy zneuctít a útok završit vypálením, aby nevzniklo centrum odplaty. Úniková chodba tedy byla jedinou životní spásou. Nikdo se do ní za uprchlíky nedral, protože by to s největší pravděpodobností nepřežil. Karel

V létě 2013 jsem se seznámil s geologem Vladimírem Liskou, který kromě toho, že se výzkumem hradů a tvrzí profesně zabýval, je pro podzemí velkým nadšencem, s kterým jsme si okamžitě porozuměli a dospěli ke zcela shodným názorům. Jeho poznatky a texty vyplňují mezery v mých vědomostech a jsou tak zajímavé, že budu s jeho souhlasem některé pasáže přímo citovat. Nutno však poznamenat, že od jeho výzkumů již uplynula řada let a zub času a liská lhostejnost mnohé pohřbila.



Jasenice - ukázka vstupu do podzemí, který mohl být snadno skryt vrstvou haraburdí nebo nižší hromádkou uhlí | Foto: Kamil Pokorný

Slatina. Tvrz na silnici z Brandýska přes Třebušice do Olovnice. Přes mnohé stavební zásahy, je neodmyslitelnou dominantou obce. Ze sklepů vedla klenutá chodba do bývalého zemanského statku (č.p.1 a 2). Byla cca tři metry široká a dva vysoká. Z toho lze usuzovat, že se zde počítalo s přesunem nějakého zboží. Další východ z chodby vyúsťoval do jiného sklepa, nalézajícího se v blízkosti zemanských statků. Při posledních úpravách v roce 1993 se přišlo v severozápadním traktu na vstupy do podzemí, o kterých se nevědělo a účel je zatím neznámý. Po prodeji této nemovitosti, došlo k zasypání zmíněné chodby, která v části vyústění byla zazděna. Část je ale stále patrná a současný majitel ji využívá jako sklep.

Tvrz Velká Dobrá. Nacházela se pět kilometrů jižně od Kladna. V 19. století bylo již dávno v trendu této země vše staré bořit, ničit, zasypávat, zazdívat a to platí až dodnes. Tvrz byla srovnána se zemí. Jen v éře socialismu, bylo v českých zemích zcela zničeno tři tisíce památek a patnáct tisíc se jich dostalo do havarijního stavu. Nechme však hovořit geologa Vladimíra Lisku.

"V roce 1960 jsem se od svého bývalého spolužáka z Velké Dobré dozvěděl o podzemní chodbě, vedoucí ze zdejší bývalé tvrze. Jeho příbuzní mě umožnili její prohlídku. Ve zdivu zámečku z 18. století se zachoval sklep, z něhož vede chodba v délce čtyřiceti metrů. Ústí do zahrady, kde je však již zasypaná.
V roce 2002, jsem se setkal s velkým znalcem doberské historie Lubošem Markem a na osud chodby se zeptal. Řekl mě, že chodba je již delší dobu zazděná, protože z ní majitelům do sklepa lezly myši".

Byseň. Tvrz se nacházela čtyři kilometry západně od Slaného. Poprvé se připomíná v roce 1316, jako sídlo vladyků z Bysně. Nový majitel ji v roce 1588 koupil a už se rozjel obvyklý scénář. Přestavěl ji renesančně. Jeho syn se zúčastnil Stavovského povstání a byla mu proto ze vším majetkem zabavena. Koupil ji neblaze proslulý Bořita z Martinic a hned nevzhledně přestavěl na barokní sýpku. Již předchůdce slavného Augusta Sedláčka F. A. Heber zmiňuje, že tvrz chátrala a byla v první polovině 19. století srovnána se zemí. Také ale poznamenává, že se dozvěděl od nájemců dvora, že se při planýrování našlo mnoho lidských kostí, a v přilehlém ovocném sadu, je ve skále vytesaný a posléze obezděný sklep. V druhé polovině 19. století, vypadl v tomto sklepu ze stěny kámen a objevila se podzemní chodba. Pan V. Liska měl možnost si chodbu prohlédnout. Vedla asi dvacet metrů východním směrem a po té se stáčela na východ v délce asi padesáti metrů. Vynikající amatérský archeolog pan Václav Trnka, nalezl v místě tvrziště miniaturní stříbrné váhy, zajímavé knoflíky a střepy gotických a renesančních kachlů. Pak přišel konec „českého“ scénáře. V roce 1980 bylo při demolici sýpky a zbytků tvrze vše zlikvidováno a zasypáno.

Trpoměchy. Sídlo vzniklo již ve 13. století, ale první jmenovitý majitel je uváděn až roku 1591. Zrovna tak není uvedena doba jeho zániku. Až roku 1834 při dobývání pařezů, byly na poli vykopány základy zdí tvrze, postavené z velkých pískovcových kvádrů. Ve zbořeništi byla nalezena podkova, bronzový řetěz, hliněné koule velikosti kulí do ručnice, špice šípu, kachel s poprsím rytíře se spuštěným hledím, mince s velmi dlouhým náboženským textem, ale hlavně zlatý uherský dukát krále Zikmunda. Byla však též odkryta chodba vedoucí k vrchu Řipec. Pan Liska píše:

„Při ohledávání terénu kopce Řipec, jsem narazil na něco připomínající noru, a nedočkavě to místo hned druhý den navštívil s polní lopatkou .U stropu jsem pak zjistil, že je to vyústění klenuté chodby, která pokračuje dál a prudce klesá směrem k Trpoměchům. Při čištění chodby se objevily kosti, které mě zprvu připomínaly kosti lidské. Při dalším odkryvu se ukázalo, že patří velkému psovi nebo vlkovi. V boku měl hrot zkorodovaného gotického kopí. Chodba byla z opukových kamenů a byla zanesená. U stropu ale zbyl prostor vysoký asi půl metru a kam až bylo možno dohlédnout, bylo vidět pokračování. U jejího vyústění, tedy vstupu, který jsem rozšířil se ukázalo, že od tvrze ke kopci je to vzdušnou čarou asi tři sta metrů. O svém nálezu jsem poslal zprávu včetně fotografií do městského muzea ve Slaném, ale nebylo na ni reagováno".



Osudy starých chodeb... | archiv: Kamil Pokorný

---

Nejnovější poznatky k tvrzím (srpen 2015)

Vaneč

Můj kolega Kamil Pokorný byl pozván do zachovalé části podzemí tvrze nedaleko Třebíče. To, co spatřil a nafotil, bylo pro mne překvapením. V obci Vaneč se na pozvolném kopečku zachovaly zbytky tvrze, kterou připomínají pouze podpěrné pilíře na zdi nevýrazné široké stavby, jaké se budovaly v naších vesnicích po celé 18. až 20. století. Těžko vytopitelné nepodsklepené domky o dvou světnicích se záchodovou budkou na hnojišti, pár metrů od vchodu. To byl český venkov, s výiimkou barokních staveb v jižních Čechách a hrázděných domech na severu, kam zasahovaly německé vlivy.

Místní vedou nekonečné spory o poloze původní tvrze, ale vzhledem k těmto charakteristickým pilířům a pozoruhodnému podzemí zde není co řešit. Ve dvoře se nachází hospodářská budova, v jejíž boční zdi je zachován vstup do zaklenutého podzemí. Zprvu svažující se šíje, nás zavede na křižovatku chodeb, jejíž jedno rameno je zazděné a druhé zasuté balvany a drolivou skálou. V čelní stěně odbočující cihlou klenuté chodby sklepa se nachází vstup do chodby o velmi nízkém profilu. Dala by se tedy spíše nazvat štolou, ale staleté nánosy zakrývají spíše únikovou chodbu. Kanalizací ani odvodňovačkou být nemohla pro bezprostřední blízkost soudobých skladovacích prostor. Chodba nemá spád a navíc se stáčí ve směru zadní brány a dále pod kamenný val. Skalka, kameny a dřeviny tvoří jednolitý celek a nelze vytipovat východ z této podzemní chodby. Tato chodba mohla pro snadnou dostupnost tvrze být opravdu jedinou záchranou a nám se tak po letech bádání ukázalo, že to nejsou hrady, ale tvrze, které nám v tematice únikových chodeb napomáhají.



Tvrz Vaneč - Zpola zanesená chodba, vybudovaná stejnou technologií jako ta na hradě Kyšperku. Tato je jen o něco prostornější. Sonda ukazuje náplavy 60 cm.
Takto v gotice únikové chodby vypadaly. | archiv: Kamil Pokorný

Jitřit nadšence líčením zážitků a popisů z míst, které nelze normálně navštívit, připomíná balamutění o desítkách kilometrů chodeb, zaměřených pouze psychotronicky. I když my se snažíme dokladovat vše fotkami a plánky, chci umožnit zájemcům o tuto tematiku, ohledat si něco sám. V rámci turistiky nebo pěkného výletu, lze například navštívit zříceninu hradu Kyšperk na severozápadě Čech. S názorem na dané téma, se pak můžete s námi rozdělit. Samozřejmě nám ale nejde o fantazmata.

Kyšperk

O zdejším skrovném, ale zajímavém podzemí byly po velmi pracném odkrytí v předním i zadním paláci, napsány čtyři strany amatérským nadšencem, který zde s přáteli opakovaně před lety pátral. Pak vojáci a policisté vše na příkaz úřadu zaházeli. Typické. Všude jinde ve světě, se obavy před nežádoucími vstupy do podzemí řeší mříží. Odborné průzkumy podzemních chodeb se u nás nedělají. Nejsou peníze, ani na záchranu objektů nad zemí. Teorie o odvodňovací štole či únikové chodbě, kterou lze na horním hradě Kyšperk ve spodním sklepení spatřit, se rozcházejí. Chodba úniková, by musela mít délku několika desítek metrů a podcházet hradní příkop, nebo v místě zvenčí viditelného propadu ostře klesat strání. Odvodňovačka, pokud by bylo co odvodňovat, by nemusela ostře zahýbat doleva, jak je patrno zevnitř.



Kyšperk - Lze připustit, že chodba mohla být i štolou odvodňovací, ale celý sklep je po staletí extremně suchý, na lednici teplý, není zde pro odtok potřebný sklon podlahy a ostrý lom uvnitř, by vodu tlačil zpět | archiv: Kamil Pokorný

Mezi vrcholné zážitky z návštěv hradních podzemí, patří naše akce na hradu Eger v Maďarsku a Norimberk v Německu. V podzemí hradu a města v Norimberku nalezneme vše, co se od tajemného podzemí očekává a co se o něm traduje. Při troše štěstí, vás bude provázet průvodkyně, která je původem Češka a má velký přehled. Norimberk byl za druhé světové války téměř srovnán se zemí a postihlo to i značnou část podzemí. Přesto tím co zůstalo zachováno, můžeme procházet déle než hodinu. Hradní sklepení jsou mohutná, se skladovacími prostorami, studnami a cisternami. Mohla tak odolávat obležení celé měsíce. Pod ním se nalézají mladší renesanční kasematy se střílnami zaměřenými do hradních příkopů. V jednom rohu pak sestupuje ponuré schodiště do chodeb tesaných ve skále. Chodby se rozbíhají pod celé město, větví se a rozdvojují a někdy končí i úmyslně slepými rameny, nebo se táhnou ven za město. Vše je vyčištěno, nasvíceno a označeno zasklenými tabulkami. Přesto se v jednom výklenku nalézala hromádka sutin s jakousi deskou. Možná zapomenutá, nebo na ni ještě nedošlo. Všetečný kolega J. Hrouda ji odkryl a našel vstup do chodby. Nevědělo se o ní, a paní průvodkyně byla nepokrytě nadšená. Toto podzemí lze navštívit a chcete - li jet na jistotu, objednejte se.

Hrad Eger v Maďarsku, je pevnost ověnčená slávou a není to pouze literární glorifikace. Zatím co náš Vyšehrad byl dobrovolně vydáván ve středověku i jako barokní pevnost, vzdoroval Eger bezpočtukrát turecké expanzi po celá staletí. Maďaři vždy bojovali jako lvi a pevnost nepadla ani jednou. Svou roli sehrály jistě i podzemní chodby, kterými sem proudily posily a zásoby. Jinak vydržet, by nebylo ani možné. Část podzemí je zahrnuta do klasické prohlídky. Do toho spodního lze s trochou drzosti s vlastními svítilnami proniknout, což jsme s J. Hroudou udělali. Vysoké, úzké a točité schody jsou však o zlomkrk. Ztratit se tu nedá a někam spadnout také ne, protože ramena vedoucí za město jsou zamřížována, ale pozor, vrata vedoucí do podzemí se v pět zavírají a dostat se ven, pak až do druhého dne nelze. Tak jako v Norimberku, můžete při troše štěstí narazit na paní průvodkyni, která studovala v mládí v Praze a češtinu nezapomněla.
Pokud do Egeru tedy už zavítáte, stojí za to, zajet si do Budapešti. Ta vzhledem k staletému konfliktu s osmanskou říší, měla jedno z nejrozsáhlejších obranných podzemí v Evropě. V ulici G. Ucca 9 je do něho veřejnosti přístupný vstup. Na Budapešťském hradě pak je bludiště, dlouhé jedenáct kilometrů. Vstupné je poměrně drahé, ale část "bludiště" lze i s průvodcem projít.



Karel Pokorný - autor většiny textů těchto stránek,
v hradním podzemí (Horšovský Týn) | Foto: Kamil Pokorný

---

Stráž nad Nežárkou je hrad, který měl dvakrát namále. A nebylo to vlivem historických válečných událostí. Z gotiky zbyla jen věž s břitem a to na ni ještě posadili cibulovou báň. Z části nad řekou, udělala jakási italská společnost lom na kámen. Doma by si to nedovolili. Byla tím ohrožena statika hradu a barbarská činnost zastavena. Dvacet let ho po válce obhospodařovala naše lidová armáda. Vnější opevnění a bránu zbořily bagry, aby mohly na nádvoří zajíždět obrněné transportéry. Na mále měla i gotická věž.

Zdevastovaný objekt zakoupil po roce 1990 soukromý majitel a nepřetržitě ho asanuje. Zámek patřil za první republiky světoznámé zpěvačce Emě Destinové. Byla ve vztazích s muži velmi veselá a mezi atrakce, patří tajné schodiště z ložnice, kterým měla přijímat své milence. Můj střízlivější názor je ten, že v době renesančních či barokních přestaveb, bylo toto místo pracovnou pána hradu, který schodiště dal zbudovat pro zkrácení cesty do parku. Samozřejmě se tudy dalo nepozorovaně přijít a odejít a v případně nějakého nebezpečí přes nádvoří a park pak zmizet. V podzemí pak lze spatřit a v rámci prohlídky projít únikovou chodbu tesanou ve skále, která měla vést až k řece. Desítky let se o ní nevědělo, protože byla zanesena sutí a krámy. Bohužel byla ubourána lomem. Nemohla být štolou odvodňovací či dokonce kanalizací, protože je ve stejné úrovni jako sklepní kóje na potraviny. O pár desítek metrů dál, pak je v jiném sklepení zazděný portál chodby, která měla vést pod nechráněný kostel, který stojí kousek od vnějšího opevnění. Chodba mohla zkrátit cestu panstva na bohoslužbu nebo umožnit útěk duchovního do hradu v případě nebezpečí. V kostele však není vstup do chodby patrný, protože podlaha je překryta novodobější dlažbou.



Stráž nad Nežárkou:
Gotická věž s břitem a odtěžená valná část podzemní chodby díky lomu, který tak ohrozil statiku hradu.
Schodiště vedoucí z chodby, je tudíž pozdějšího data.
Mohla to být jedna z mála kompletně dochovaných hradních únikových chodeb u nás.
| Foto: Karel Pokorný

---

Hrad - zámek ve Vlašimi má oba nejžádanější atributy a to nikoliv pouze v pověstech. Tajnou chodbu a poklady hned dva. Oba napínavé a dokladované příběhy o nich jsem popsal vícekrát, ale tyto stránky jsou zasvěceny chodbám, které - jak píší top odborníci - neexistují. Podzemí zde bylo rozsáhlé, ale dnes porůznu pozazdívané. Perfektně zachovalá ve skále tesaná je sklepní místnost s původní dlažbou, z které vede odvodňovací štola i úniková chodba. Co je podstatné, že ji můžete v rámci prohlídky spatřit. Při prvním pohledu je každému jakoby zřejmé, která je která. Opak je pravdou. Vchod nalevo se po několika metrech snižuje a byl štolou odvodňovací. Lze tam nahlédnout. To co napravo připomíná studánku, je chodbou únikovou, vedoucí k vnějšímu opevnění. Speleologové nechali vodu odčerpat, pročistili staleté nánosy a dostali se do vzdálenosti několika desítek metrů. Různé stavební činnosti ji pak ale zlikvidovaly. Vše je perfektně nasvíceno a pokud si kleknete, vstup do chodby, která je dnes opět zatopena, uvidíte.



Vlašimský zámek - Modře nasvícená je úniková chodba,
nalevo od ní je odvodňovací štola. | archiv: Kamil Pokorný

---

Dnes už žiji jen z dokumentace a některých nikdy nepublikovaných zážitků. Zdravotní stav mě již bádání nedovoluje. Tak některé poznatky podrobněji rozvádím a o jiných píši poprvé. Kamil bydlí v Brně a J. Hrouda má zájmů a povinností více. A tak když dostane "absťák", vyráží sám. Duchovně však jsme stále pohromadě a o novinky se dělíme. Jeho zcela čerstvou akcí, byla návštěva "národní kulturní památky" zdevastovaného barokního zámku Cebiv, který stojí na místě bývalé tvrze. Část podzemí zde spadá do ranku podceňovaných tvrzí. Z rohu jednoho sklepa vede chodba tesaná ve skále. Svými parametry se dá řadit mezi chodby únikové. Ať byl ale její původní účel jakýkoliv, musela někam vést, protože v rámci "po nás potopa" do ní byla svedena kanalizace a splašky z kuchyně JZD. Dnes je po pár metrech zanesena až po strop humusem, ale je možno si sem zajet, ignorovat cedulky "vstup zakázán" a podívat se, jak se chodby, o kterých vědci vůbec nevědí, dělaly.



Zámek Cebiv - chodba tesaná do skály, novodobě zpevněna klenebními pasy při zřizování kanalizace. | foto: J. Hrouda



Zámek Cebiv - pokračování chodby se noří do blátivé kaše. | foto: J. Hrouda

---

Být ve správnou chvíli na správném místě. Pozoruhodný nález na tvrzi Čachrov. Při jedné ze spanilých jízd po jižních Čechách, jsme už na cestě domů zahlédli mohutnou věž tvrze ve vesnici Čachrov. Na zahradě byl pán - spolumajitel, který nás pozval dál. Bylo už pozdě, tak padla hned otázka, zda je něco zajímavého ve zdejším podzemí. Dostali jsme třesavku, když nám bylo řečeno, že ve sklepě přifařeného renesančního zámečku, se propadla před pár dny zeď, do staletí zapomenuté gotické chodby. Potěšující také bylo, že tento nález ještě neviděli ani památkáři nebo aecheologové.

Kamenná chodba se ostře lomí doprava a směřuje k rokli. To pravé rameno je překryto plochými přitesanými deskami a proto se domnívám, že bylo budováno z povrchu. Nevím jak to tam vypadá dnes, ale Kamilovy fotky byly v té době unikáty. Podzemí zámečku, bylo téměř zcela zavalené vnitřní destrukcí. Díky komu? No zemědělskému družstvu za socialismu. Byl tam náznak portálu - prý chodby do nedalekého prastarého kostela. To mívalo svou logiku, umožnit únik duchovního a shromážděných vesničanů do opevněného objektu v době nebezpečí. Již několik let pracují na odklizování spadů skauti a brigádníci o víkendech a dovolených.



Čachrov - chodba pod původní tvrzí | foto: Kamil Pokorný

---

Velmi zajímavá až pikantní, je příhoda z hradu Kámen. V 17.stolení obvinil jeden šlechtic majitele hradu Oldřicha z Vydří a na Kameni, že razí falešné mince. Bylo z toho velké vyšetřování, protože na to byli vždy a všude panovníci velmi citliví a tresty byly hrdelní. Komise nic neprokázala a žalobce se musel veřejně omluvit a zaplatit veškeré náklady řízení.
Krásné gotické hrady procházely zcela dehonestizujícími přestavbami. Hrozně také dopadl hrad Kámen. V polovině 19. století, se při jedné z největších přestaveb přišlo v podzemí na tajné místnosti, a v jedné byla nalezena kompletně zachovalá penězokazecká dílna i s vybavením. Koncem minulého století se v zámeckém parku objevil propad. Speleologové z Pacova přišli na chodbu směřující k hradu a pročistili nánosy. Našly se v ní gotické zásobnice a jiná keramika. Při objevech takovýchto dílen se nacházely i únikové chodby, které měly umožnit útěk při případném prozrazení. Chodba na Kameni nesvědčí ani o kanalizaci ani odvodňovačce. Je na to příliš hluboko a také by k tomuto účelu byla zbytečně dlouhá a prostorná. Pod areálem hradu je již zavalená. Před závalem se nachází prohlubeň a nad ní šachta. Přesně taková jako na hradě Jasenov na Slovensku, kde jeden z majitelů také zbudoval penězokazeckou dílnu. Fotografie ale musíme dohledat.

---

Proseč - chodba, která nechce své tajemství pustit

Zámek - původně tvrz v Proseči u Pošné má podzemí, které bylo odborníky zkoumáno dokonce dvakrát. V roce 1991 byl po velkém požáru objekt zcela zrekonstruován. Byla odkryta šachta, na jejímž dně se nachází síňka se schody původního vstupu a ústí tenkrát zpola zasypané chodby. První kratší zpráva z roku 1993 uvádí, že se jednalo o chodbu únikovou, ústící do svahu pod zámkem, nebo spojovací s nějakým blízkým objektem. Je připouštěna i cesta k vodě. Po dokončení asanačních prací, došlo i na podzemí. Chodba byla pročištěna a voda odčerpána.
V roce 2000 přinesl F. Krejča pečlivou studii, která však les otazníků poměrně zahustila. Autor se opírá o veškeré dostupné materiály, které žádné podzemí neuvádí. To nás ale po všech zkušenostech nepřekvapuje. Silným argumentem je fakt, že malé zahloubení této podzemní šíje prý nepřipouští názor, že by vedla souběžně s hradním příkopem nebo dokonce pod ním. Dále zpochybňuje možnost, že by byla chodbou spojovací, protože nebyl nalezen jediný důkaz o existenci nějaké blízké budovy.
Při naší návštěvě před sedmi lety, se J. Hrouda do šachty, která se nalézá v kuchyni spustil a chodbou se vydal. Po zhruba dvaceti metrech, však již byla zatopena. Hladina vody se ale do té síně netlačí, což znamená, že zde je odtok a nějaké pokračování. Ono je lehčí dojít k názoru, že něco není a proč. Ta chodba tu ale je, a její ražení nebylo ani jednoduché a jistě ani levné. Mohla by se zařadit mezi chodby nedokončené (Zvíkov, Jasenov, Kozlov Dolní Kounice). Takže to nadšení často přichází vniveč, ale dochází na to, že list obrátí technika, ku příkladu georadar.



Proseč - chodba pod zámečkem (původní tvrzí) | foto: Kamil Pokorný

---

Opevněné kostely

Královské a šlechtické hrady byly hrází proti nepřátelským agresorům. Tvrze chránily rodiny drobné šlechty. Vesnické obyvatelstvo v nebezpečí prchalo do lesů, pokud byl na to čas. Jedinou, byť krátkodobou záchranou, bylo uchýlení se do hrazených kostelů.
"Oko cvičené " jak A. Sedláček nazýval náhledy hradologů, zaznamenává nezvyklou a zdánlivě zbytečnou mohutnost některých starých kostelních věží. Někde se v nich nalézají i střílny, tak není co řešit. Kostely byly obehnány hradbami s ochozy se střílnami a branskými věžemi. Jinde se nalézaly také nárožní bašty. Stovky takto opevněných kostelů se po Evropě zachovaly. U nás, v té mnou často zmiňované bezbřehé manii ničit kdeco staré, byla tato opevnění stržena nebo částečné snesena. Vzácná je ukázka v Kurdějově na Moravě, i když více než polovina opevnění s branou je též zbourána a kostelní věž snížena. Poměrně kompletní je opevnění v Bíteši, i když hradby jsou také sníženy, studna hluboká třicet metrů zasypána a tajná pokladnice také.
Vyskytují se občas sklepy poměrně rozsáhlé a členité a kromě krypt, zde byla místa pro úkryty pro více lidí, cisterny, sklady a skrýše pro cennosti. Poslední nadějí pak bývaly únikové chodby (Kurdějov, Čachtice, Zaječí, Horní Dunajovice a Kleitzwitl kousek za hranicemi v Německu). Některé kostely v Rumunsku, se pak rozrostly v opevněné komplexy, pro setrvalé turecké nebezpečí.



Ranné opevnění románské kaple | archiv Karla Pokorného




Prostá varianta hrazení | archiv Karla Pokorného




Opevněné kostely | archiv Karla Pokorného




Zpevnění hradeb baštami | archiv Karla Pokorného




Přechod opevnění kostelů v klášterní pevnosti | archiv Karla Pokorného




Ukázka opevněného kostela | archiv Karla Pokorného

Celý obsah tohoto webu je chráněn

Obsah webu je chráněn autorským zákonem a také Autorským svazem. Je velmi náročné i nákladné, nejen objevit, ale také zdokumentovat, zpracovat a publikovat informace a fotografie těžko přístupných prostor. I proto patří všechny naše materiály, texty a fotografie také pod ochranu Autorského svazu v Praze a žádnou část textu ani fotografie nelze nikde publikovat do tisku nebo na jiné weby bez našeho vědomí a souhlasu, děkujeme.
Při rozhovorech a zpracování témat pro časopisy a tisk požadujeme možnost autorské závěrečné korektury před tiskem, to je naše podmínka, protože máme špatné zkušenosti s chybami v textech atd.