Staré chodby - delší úvod

Tajné chodby nejsou jen pouhými bájemi...

Úvod k problematice chodeb od Karla Pokorného,
text a foto doplnil Kamil Pokorný, dále doplněno ještě 16.9.2018

Hořovice, Sedlec u Mikulova, Oybín, Potštejn, Bojanovice, Litomyšl, lochy, Ořechovičky, Přeskače

Mezi nejpřitažlivější témata jitřící odedávna lidskou fantazii, patří báje o tajných chodbách, dávajících šanci přijít a odejít nepozorován nebo jimi uprchnout do bezpečí, když je pevnost již obsazována nepřítelem. Za určitých okolností, mohla být při obležení také jimi zásobována. Tajné únikové chodby ústící např. do sklepení, bývaly téměř samozřejmostí především v cizích zemích.

Tematika tajných neboli únikových chodeb, se často pohybuje v mantinelech zcela odlišných, až extrémních. Obecně zakořeněný a často citovaný je údaj, že každý hrad, či tvrz měl takových chodeb několik a hotová bludiště pak měly mít i kláštery. Často se prý jednalo o celé sítě, které se táhly do vzdáleností až desítek kilometrů, což je značně nadsazené, až nesmyslné. Hlavním účelem těch labyrintů, mělo být zmást nepřítele, pokud by do nich pronikl. Zaručuji však, že tam žádný z útočníků nelezl. Dosti často, po pár metrech sníženého profilu (hrad Hořovice, kde byl za sloupem i jakýsi výklenek, kde mohli obránci čekat) se teprve chodba zvedala, ubránili ji tak dva tři chlapi a za každým ohybem mohla číhat past v podobě propadel, sešupů do hladomoren nebo stropních násypek plných kamenů (pevnost Vyšehrad v Praze). Přesto některým psychotronikům a virgulářům nedělá potíže lokalizovat chodby pod vodními plochami, tekutými písky, bažinami i nejtvrdšími horninami.



Hořovice - chodba ze sklepení původního hradu | archiv: Kamil Pokorný

Opačným extrémem, pak jsou tvrzení některých vědců, kteří toho ale v historickém podzemí moc nenabádali. Doslova odcituji některé, kteří jinak ale svým oborům opravdu rozumí.

„Speleologové ze svého slovníku slova tajná chodba už vypustili. Na území naší republiky neznáme ani jednu.“

„Chodby nejsou, kdo by je dělal, i když krátkou únikovou nelze vyloučit nikdy. Za čtyřicet let hradních výzkumů, jsem nikdy na žádnou nenarazil, ačkoliv bych ji konečně rád viděl.“

„Proč by to vzhledem k obrovským nákladům, úsilí a následné údržbě, naši pragmatičtí předkové dělali.“

„Tajné chodby jsou pokleslé téma tak pro Foglarovky, filmy a romantiky 19. století.“

Nás ale zajímají především fakta a přiznejme si, že je to naše vášeň. Závažnější bylo sdělení předsedy Britské speleoarcheologické společnosti Subterranea Britannica , který mě napsal, že "pověsti o tajných hradních chodbách jsou pohádkami na dobrou noc."

Podzemní chodby samozřejmě existují, protože jimi jsou všechny, které pod zemí vedou. V naprosté většině jsou to však štoly odvodňovací, vodu přivádějící nebo kanalizační, tedy technické. Ty se daly jako únikové jistě použít a nebylo potřeba budovat ty tajné zvlášť. Fotek máme tisíce, včetně kilometrů videozáznamů. Na všech místech, která na záběrech spatříte, jsme opravdu byli. Výzkumem celistvého historického podzemí na bývalých šlechtických sídlech, v církevních stavbách i historických městech, se zabýváme téměř dvacet let. Je to adrenalinová záležitost a sami tuto svoji činnost nazýváme úchylkou. Vyjíždíme i za hranice a je nás po světě víc. Nejsilnější jsou organizace v Itálii a Británii.

---

Některé chodby jsou ve skále hrubě raženy ba přímo vylámány. Jiné budovány pracně pomocí pouhých dlátek a kladiv. V rámci seriosnosti, ale musím zdůraznit, že v některých případech (hrad Kyšperk nebo Žumberk) je velmi těžké alternativu úniková chodba - odvodňovací štola, přesně určit. Také si nelze plést stará důlní díla nebo přírodní prostory chodbového typu. Chce to prostě o tom něco vědět. Stavebně, historicky, geologicky a praxí. Přesto i pro znalejší badatele zůstávají záhady, jako tomu je u nepatrného zámečku Sedlec u Mikulova, kde se to chodbami téměř hemží a neví se proč. Připouští se přímé spojení hospodářského zázemí se zámeckou kuchyní, jakož i různé atrakce jako fontány, vodotrysky a vysouvající se sochy ve zřízeném libosadu pro potěšení panstva. V tomto podzemí se též nalézá místnost vyložená mořskými mušlemi, ve smyslu okrasné grotty. Jedna z nyní zasutých chodeb vedla do přístavu s gondolami.



Sedlec - chodby, jejichž význam je záhadou | archiv: Kamil Pokorný



Pod dolní klenbou zasypaného chodiště zámečku se vzápětí zřítil strop spodní místnosti! | archiv: Kamil Pokorný

Vůbec nejúspornější únikové chodby měly něco jako strouhu pro nohy a rozšiřovaly se až ve výši pasu a ramen (Znojmo) a pokud to šlo, dělaly se z vrchu (hrad Kyjov, úkryty v Přeskačích).

V rozhlasovém pořadu Nad věcí, jsem byl jedním posluchačem dotázán, kolik je tedy u nás takzvaných tajných chodeb, do kterých lze vstoupit, projít jimi a opět je na daném místě opustit. Uvedl jsem tenkrát jen jednu na hradě Lupča na Slovensku, byť s výhradou k její pravé funkci. Archeologický výzkum později moji výhradu potvrdil.

Nedávno byla objevena chodba na hradě Hořovice. Lze ji projít až na konec, ale tam je zaslepena. Další pak na hradu Stráž nad Nežárkou, kde ale bohužel byla zkrácena zřízením kamenolomu, který málem zničil celý hrad. Tu jedinou lze projít v rámci návštěvního okruhu.

Kde únikové chodby vyúsťovaly a kde se do nich vstupovalo? O vstupech věděl jen nejužší počet lidí. Také šlo o čas, v případě náhlých přepadů nebo zrady. Vchody byly z ložnice pána, knihovny (Stráž nad Nežárkou, Bouzov) nebo kaple či prostory v sakristii kostelů (Kurdějov, Horní Měcholupy). Samotný vstup byl maskován odsuvnými skříněmi, otočným dřevěným ostěním zdí, poklopy v nejhlubším sklepě.

---

Oybín

Ruinami hradu - kláštera Oybín, se opájel již historik Balbín a národopisec Schaller. Když podzim obarví listí a zapadající slunce nasvítí pískovcové skály, kterými je obklopen a na kterých též stojí, je to pohádka. Vývoj hradu byl složitý a dlouhý, a podílel se na něm též Karel IV., který ho pak předal mnišskému řádu.

Hrad měl tři brány a na skalním suku stával původní hrad šlechtický. Klášter byl později opuštěn a sídlily tam pouze sovy. I přístup byl znemožněn spadlým zdivem. Dnes je významnou národní památkou a turistickou atraktivitou. Mezi zříceninami císařského paláce a vstupem do křížové chodby, jsou zbytky několika původních budov.
Nejzachovalejší je knihovna. Pozoruhodnost, kterou jsem dosud nikde neviděl, je v podlaze vyříznutý otvor, s nasvícenou šachtou a tabulkou - Unteridischer Gang - (podzemní chodba). Vedle je poklop, kterým bylo možno sestoupit dvoupodlažním schodištěm k úpatí chodby. Ta se po několika metrech začne značně svažovat. Bývaly zde ukotveny další schodiště, která již dávno ztrouchnivěla. Na dně této téměř skluzavky, je odbočka, směřující pod chrám, kde navazovala na systém schodišť a sklepů. Ta krkolomná chodba zřejmě neposkytovala možnost rychlého úniku celé mnišské komunitě v případě akutního nebezpečí. Jejím účelem bylo spíše vyslat či přijmout posla nebo dopravit nějaké zásoby. Výstup ústil v jedné z roklí, kde je dnes mříž. Dva němečtí speleologové mne dolů před mnoha lety spustili, ale výstup jsem pak spatřil až z venku.



Hrad - klášter Oybín s kouzlem podzimu | foto: Karolína Jakubše



Vstup do podzemní chodby mají na hradě Oybin označen cedulkou | foto: Karolína Jakubše

---

Když chodby, tak na Potštejně

Zmínil jsem dílo Augusta Sedláčka, které je stále biblí hradologů. Zmínil jsem také, že jeho popis potštejnského podzemí, je zcela v duchu romantismu. Po velmi dlouhé době jsem si to přečetl a myslím, že stojí za to jej na našich stránkách uvést, protože ta událost může připomenout knihu A. Jiráska Poklad a také před asi třiceti lety natočený barevný film.

"Z rohu k rohu byla tedy daleká cesta, neboť staveními uprostřed hradu stojícími nejbližší rovná cesta zamezena. Tomu se odpomohlo podzemními chodbami, jichž měl Potštejn sdostatek. Všelijak se tajné chodby tyto křižovaly, aby nepřítel kdyby se mu sem podařilo vniknouti, zabloudil a od posádky hradu snadněji potřen býti mohl. Jimi vybíhali obležení na nepřítele a překáželi obléhací práci jeho, zde skrývali v čas nebezpečenství nejlepší své jmění. Kromě toho spojovaly tyto chodby rozličné části pevnosti mezi sebou, jako ohrady, věže atd. aby posádka rychle mohla k nim pospíšiti, aneb když jedna část dobyta byla, aby v druhé se uchrániti mohla. Konečně, když všechna naděje minula, páni a čeleď nějakou chodbou unikli".

Je to úsměvně milé a v době, kdy to pan profesor psal, byly chodby již desítky let úmyslně zasypané. V podstatě je tam o tematice tajných chodeb vše, a za až příliš romantizující lze označit budování jakéhosi bludiště, aby nepřítel zabloudil.
Dvě zachované mapy tohoto podzemí odhalují chodby, které zbudoval až hrabě Chamaré, který v posedlosti najít bájný poklad, se téměř zruinoval. Nevěděl do čeho jde, když ignoroval fakt, že hrad byl několikrát přestavován a původní podzemí ať už jakkoliv složité, vzalo při přestavbách za své. Velmi podrobný popis současného stavu jsem uvedl v naší první knize Hrad a chodba tajná.



Na Potštejně bývalo podzemí více | Fotoarchiv: Kamil Pokorný

---

Perfektní chodba budovaná ve spraši je v Bojanovicích. Rádo se hovoří o portálech ve studních, které měly být vstupy do chodeb. Není tomu tak. Byly to přístupy k odebírání vody, zkrácenou cestou ze sklepů nebo v případě ostřelování hradu. Můžeme je vidět ve Zvířeticích, Poděbradech, Náměšti, Jindřichově Hradci, Frýdštejně, Děčíně a dalších objektech. Nedávno byl jeden gotický zbytečně zazděn na zámku Nelahozeves!



Dolní Bojanovice s tajnou chodbou ve spraši, vyčištěnou místními nadšenci | archiv: Kamil Pokorný

Průvodci na hradech a zámcích rádi svůj výklad nějakou tou tajnou chodbou často proloží, ale ukázat ji téměř nikdy nemohou, protože tam prostě není nebo ji ani sami nikdy neviděli. Nejednou jsme na ni museli teprve upozornit. Také se nám stává, že nám kasteláni o tom svém podzemí řeknou "já, ani archeologové nebo památkáři jsme dole ještě nikdy nebyli".

Kromě dokumentace, máme i nejednu indicii, ale naše časové a zejména finanční prostředky nám průzkumy, které si mohou dovolit ku příkladu Italové, naprosto neumožňují. Vždyť my si musíme půjčovat i výsuvné žebříky, o dýchacích přístrojích si můžeme nechat pouze zdát a naprosto vše hradíme ze svých kapes. Radary, které "vidí" až do hloubky patnácti metrů, stojí od dvou milionů. I tak, se ale rádi o své výsledky rozdělíme a publikujeme je.

---

Po odvysílání šestiminutového televizního šotu o nejhlubším podzemí v zámku v Litomyšli, byla redakce vysílání zaplavena dopisy s kladným ohlasem a žádostmi o další taková témata. Po té, co jsem nějaké náměty přinesl do jedné z televizí, mě bylo řečeno "jsou to bombové typy, ale sežeňte si sponzory. My máme stop stav".

Po Slavkovu má zámek v Litomyšli nejrozsáhlejší systém, který jsme blíže a opakovaně prozkoumali. Pro nadšence je povzbudivé, že jeden jeho úsek byl zařazen do návštěvního okruhu. Česká televize před časem přinesla šot, kde Jaroslav Hrouda protáhl štáb a překvapenou paní kastelánku místy, které viděl málokdo, včetně úseku směřujícího až za areál.

Zmínil jsem až neuvěřitelná podzemí klášterů, které však mají stejný rukopis doby, v které byly zbudovány. Bývalý hrad - dnes jeden z nejkrásnějších renesančních zámků má podzemí, které je otevřenou učebnicí nebo alespoň jejím rejstříkem. Odkryté základy a prostory bývalé románské baziliky, gotické katedrály, renesanční kamenné chodby a mistrovské inženýrské dílo v cihle. Dvě datace z poloviny 16. století, pochází z doby nejrozsáhlejší přestavby objektu, na pohodlné representační sídlo.

Nemáme ve svých řadách odborníky, kteří by zodpověděli, proč jsou některé chodby či štoly nižší nebo širší. Nejednu otázku klade rampa s poměrně velkým stoupáním. Po pravé straně stéká v jakémsi korýtku voda, levá širší strana má jen nevýrazný zdrsnělý povrch, na kterém se boty stěží udrží. Nahoře se nalézá síňka s dvakrát zalomenou štolou, která končí v místě druhého nádvoří, kde mohla být kašna. Podrobnější popis podzemí vedoucího až za areál zámku nalezneme v další chystané knize.V době, kdy navazovalo na prostory starého pivovaru, zde mohl být docela slušný propletenec. Mezi zajímavosti pak patří, že zde v jednom křídle vyrůstal skladatel Bedřich Smetana.



Zámek Litomyšl a vstup do odvodňovacích chodeb | Foto: Kamil Pokorný



Systém chodeb zámku Litomyšl zajišťuje odvodnění, v případě potřeby by se jimi dalo z objektu uniknout | Foto: Kamil Pokorný

---

Co říci závěrem tohoto úvodu. Mnohé instituce jako Geoindustria a další, měly za minulého režimu přímo nařízení, při objevech podzemních chodeb, tyto ihned bez nahlášení nebo dokonce dokumentace zasypat či zazdít, aby se nezdržoval harmonogram budovatelských prací. Jak je tomu dnes, se můžeme jen dohadovat. V mnoha případech, pokud jsme je zachytili nebo byli na ně náhodnými kolemjdoucími upozorněni, jsme zakročili, prostory zadokumentovali a upozornili na ně dále. Nejspíše díky tomu, se zachránily a zakonzervovaly a po letech i zpřístupnily naslouchací chodby pod nově dostavěným jiho - západním bastionem (depozitářem) na Špilberku. Víme však, že podobné chodby se bezohledně zalily při betonování vedlejšího severo - západního bastionu. A podobně skončilo nejspíše bezpočet historických chodeb a sklepů i jinde – taková byla praxe. Tak jako ubývá zdiva hradních zřícenin, o které se stát až na výjimky nikdy nezajímal a nezajímá, ubývá i tajemného jejich podzemí. Prostě žijeme, tam kde žijeme.

Důležité připomínky. Do podzemí nikdy nechoďte sami. Nejlépe je to ve třech a další čeká venku nebo by měl alespoň někdo vědět kam jdete.

Pražáci ze čtvrti Prosek pamatují na skupinu kluků, kteří se pustili do zdejšího starého těžebního labyrintu a strop za nimi se propadl. Večer je začali rodiče po dětech shánět a ptát po rodinách. Díky tomu, že jeden z chlapců dostal na poslední chvíli strach a dovnitř nešel, mohla začít horečná akce. Teprve po několika hodinách hasiči a důlní záchranáři z Kladna našli prochladlé a k smrti vyděšené pátrače.



Pověstný labyrint pod pražským Prosekem | Foto: Kamil Pokorný

Na co tedy pamatovat a jak se vybavit?

Vhodné šatstvo, holiny, helma a rukavice. Nejdůležitější je světlo. Baterie dnes vydrží několik hodin, ale přesto míváme náhradní a nesvítíme všichni najednou. Foglarovy Rychlé šípy měli na svých dobrodružných výpravách kolem pasu stočená švihadla. Dnes se nosí napříč přes rameno lehké, ale velmi kvalitní lano. Unese snadno dva muže. Někteří kolegové se nad tím usmívají, ale já někde nosím na obličeji roušku. Kdyby tušili, jaké spóry při rozviřování chůzí vdechujeme, úsměv by možná poněkud ztuhl. Nedotýkejte se plísní, bývají smrtelně jedovaté. Hlavně v podzemí a bez opláchnutí rukou nesvačte. Kdo nevydrží bez cigarety , ať si dá dvě ještě než vstoupí do podzemí. V omezených prostorách tím obtěžuje ostatní a ubírá důležitý kyslík. V případě výbušných plynů si zapálí naposledy. Boty po výstupu omyjte. Tlející bahno a výkaly netopýrů a potkanů obsahují miliony bakterií. Je dobré mít píšťalky. Je-li vás víc a někam odbočíte, může být komplikace hned. Krys se nebojte, ony se vás bojí víc. Pokud si ale sednete nebo zraněni lehnete, je to horší. Jsou zvědavé a mohli by vás i chtít ochutnat. Je dobré mít pepřový sprej. Pokud někdo myslí, že už přeháním, tak by měl vidět Italy, když lezou dolů, jako do války. Na příklad v Římě jsou ale labyrinty patrové a nekonečné, tak mají i pití a čokoládu. Ještě dnes naši někteří publicisté radí i svíčky. Prosím vás ne. Nevidíte na krok, zháší je průvan nebo berou kyslík a kdyby tam byly plyny, nechtějte ani pomyslet, protože třeba ethan poznáte až při výbuchu. Pro detekci vzduchu berte raději psa než papouška. Pes pozná nebezpečí nejen v podobě plynů již předem a do zamořených nebezpečných míst odmítá jít. Vhodné jsou i novodobé elektronické detektory CO a jiných plynů a pořídíte je za pár stovek a budou vám sloužit už napořád.

Koukejte co vám jen taktak visí nad hlavou. To tam ale může ještě vydržet dlouho. Především sviťte před sebe na zem. Jen jeden krok mne dělil od pádu do studny na hradech Lupča a zapomenutého sklepení na Moravském Šternberku. Dobrá je baterka "stroboskop" nebo stopka od kola, umístěné kousek před křižovatkou chodeb. Pokud se někde zamotáte, poznáte, odkud jste přišli. Ono bájné motouzové klubko, mají trvale natažené v jednom podzemí v Jeruzalémě.

Někdo si bere s sebou i polní lopatku. V případě pískovcových labyrintů a nenadálého závalu se může dobře hodit. Stejně i kompas a snaha, postupovat na křižovatkách stále určitým směrem. Taktika „pravé ruky“ se také může hodit, pokud ji používáte již od vstupu do podzemí. Uprostřed labyrintu by jste totiž stále mohli obcházet jen vnitřní ostrůvek chodeb nebo blok zdí. GPS navigace pod zemí neukáže nic, pokud nemůže přijímat signály satelitních družic. Američané mají a tají již novou technologii navigace bez satelitních družic a bez potřeby jejich signálu, ale nepředbíhejme, uvidíme, kdy se to odtajní k veřejnému použití.

Hradní i klášterní chodby, jsou něco jiného než ty pevnostní barokní. Ty mají svůj řád, ale stačí přejít jednou odbočkou do jiného systému, který má z fortifikačních důvodů řád jiný a bez plánku je malér hned. Někteří podzemáři používají krátkovlnné výkonnější vysílačky, je to ale otázka profilu a tvaru podzemí, kam až signál dosáhne. Někdy se natahuje i vodivé kovové lanko jako anténa, podobně se používá i starý vojenský polní telefon. Ten je vhodný hlavně tam, kde se předpokládá větší riziko závalu, aby zůstalo alespoň spojení. Podobně se pokládá v místě prokopávání se nebo odstraňování části závalu trubka, kdyby nenadále spadl ze stropu další zával a někdo zůstal vzadu za ním. Trubka pak přivádí dozadu kyslík a tou s větším průměrem lze podat i potraviny, než se odklidí zával. Detailnější popisy včetně těch záchranných necháme spíše do knih.

Obecně platí a jeskyňáři to důsledně dodržují a zapisují, že někdo by měl vědět kam přesně jdete, v kolik hodin, kdy předpokládáte návrat. Když zabloudíte, hledejte průduch, poklop ve stropech, snad tam chytnete signál a zavoláte pomoc.



Jihomoravské podzemí, to nejsou jen vinné sklépky :) | archiv: Kamil Pokorný

---

Lochy a kopané chodby

Loch je v lidovém podání díra, kóje nebo také vězeňská cela. V době válečných liticí neměli vesničané vždy možnost, uchýlit se pod ochranu hradů, tvrzí nebo opevněných kostelů. Tam, kde to dovolovalo podloží, začali své podzemní skladovací prostory záhy spojovat hloubením propojovacích chodeb.
Znesnadňovali tam přístupy a především nové chodby kopali tak, aby měly velmi nízký vstup, za kterým mohli dovnitř se plazícího nezvaného hosta lépe zneškodnit. Takto chtěli chránit svá podzemní útočiště, která by poskytovala úkryty i na více dní. Některé lochy měly i vodní zdroje a jakousi kanalizaci. Některé měly i bludné smyčky, slepá ramena a ústupové cesty.

Nejvíce se jich vyskytovalo na jižní Moravě, na Chodsku a na Slovensku, tedy především tam, kam turecké hordy dosáhly. Byly budovány ve spraši, po dokončení v nich zapalovány ohně, které vytvářely na povrchu stěn tvrdou krustu, tak jak to známe z vypalování keramiky. Proto se některé lochy zachovaly dodnes. Mnoho jich zničila lidská lhostejnost nebo byly zasypávány záměrně. Co nejvíce informací se naopak snažil nasbírat jistý pan Skutil, který se pokoušel z vlastivědných pramenů vytvořit mapy, zejména na Moravě.

Někde lochy byly bíleny vápnem, účinkujícím jako antiseptikum. Některé byly částečně vyzdívané kamenem (Knínice) nebo zpevňované cihlovými klenebními pasy (Olšany). Někde se zachovaly větrací komíny a tři patra se nalézala v Náměšti.



Hostěradické lochy - až labyrinty, jejichž rozsah nás velice překvapil | archiv: Kamil Pokorný


O chodbách nejen hlas lidu, ale též literáti

Vícekrát jsem zmínil, jaké oblibě se od 18. století tematika podzemních chodeb, těšila. Nebyly to ale pouze zkazky lidu z podzámčí. Zachovaly se články národopisců takových jmen jako Balbín, Schaller, Baar a dalších publicistů, až chodbománie vedla k napsání knihy Výlet pana Broučka do 15. století, kterou s krajní ironií napsal roku 1888 Svatopluk Čech.

V knize odkrytá tajemství podzemních chodeb, jsem tomu věnoval celou kapitolu.
J.Š.Baar v chodských pověstech píše:

"VO TAJNÝCH CHODBÁCH.
Kus romantiky chodska tvoří také podzemní chodby. K ním se pojí různé povídačky. Z každého hradu a zámku v Čechách vede prý také podzemní chodba, která v době obležení a jiného nebezpečí skýtala posádce poslední, ale jistou záchranu.
Méně známo jest, že i jednotlivé obce se postaraly o takový tajný východ, který vedl pod zemí třeba čtvrt hodiny, i dále do polí a vycházel obyčejně na nějakém nenápadném místě na povrch. Také chodské obce vystavené nepřátelským útokům, postaraly se o východy z nouze, jako byla chodba u Motlů z Klenčí nebo z Brychtouc dvora a sice komory do Lachců ".

Mezi národopisci konce 19. století byla také jedna velmi zapálená žena, odbornice na slovo vzatá Lucie Bakšová. Uvedu její článek z roku 1885, protože stojí za to. Nebudu upravovat ani obsah ani staročeštinu. Jenom poněkud zkrátím košatější styl psaní, který je někdy až polopatický.

"Vypravoval mi jeden rolník u nás, že před více lety spravoval u souseda chlév, když pojednou se dělníci propadli. Vidouce, že propadlina se prodlužuje v chodbu, přišli do místnosti nevysoké, ale kolem stěn byla sedadla, uprostřed hliněný stůl a něm množství černých hrnců různé velikosti s poklopy v nichž pak jen popel byl. Žel Bohu roztříštili se popelnice ony tak otvor zasypali a nyní o skrýších těch neradi mluví, domnívající se lidé pověreční, že jsou to brlohy čarodějnic.
Lochy mnou prohlédnuté nacházejí se v Ořechovičkách, kde rolník již jmenovaný,chtěje zvětšiti sklep železnou tlučnicí, když ten nástroj vypadl mu z ruky zabořiv se v hlubokou jámu v níž objevil se černý otvor. Udiveně kopal rolník dál až nalezl sluj z níž vedly dvě chodby šikmo pod zem. Škoda, že jsou již zasypány, takže mi již nebylo možno dále proniknouti. Rolník též vykládal, že po stěnách byly zastrkány tyče, které se v prach rozpadly jakmile se jich dotkl. V témže domě na dvoře kopal hospodář, před třemi lety studnu i nalezl popelnici baňatou a po straně v hlinovci objevil se okrouhlý otvor směrem k chodbám ve sklepě dotčeném, který vchod však zazděn jest.
Dva domy níže, kde značný svah jest, spustila jsem se z kuchyně nálevkovitým asi dvaapůl metrům hlubokým otvorem do vykroužené dutiny, v keré jsem mohla pouze ležmo se pohybovati. Odtud vedou tři rourovité chodby dovnitř hlinovce. Dva byly zasypány, třetím otvorem 55cm širokým a vysokým prosoukala jsem se dovnitř, až spatřila jsem místnost, kde jsem se již postaviti mohla. Svítíc kolem viděla jsem, že jest to kaplička se stropem špičatým a šedožlutými cihlami sušenými na slunci vyzděná. V čele nevysoko od země spatřila jsem dvě díry naproti sobě, ve kterých asi bylo dřevo na upevnění sedátka. Průchodem dost nízkým vešla jsem pak do větší místnosti ve které opět byla sedátka a rourovitý otvor k povrchu se táhnoucí a výklenky ve stěně. Ještě asi dva metry prošla shrbena jsouc chodbou dosti širokou avšak spousty kamení a hlíny učinila mi k mé velké lítosti další postup nemožným.
Tesy na stěnách byly způsobeny 3-4 cm širokým nástrojem a když přeměřila jsem sedátko kamenné v zahradě rolníka onoho nalezené, úplně se hodilo do tesů ve stěně.
Také v Ořechovém jsou chodby a skrýše, které ve spojení lochy tikovskými tvoří celý podzemní labyrint a táhnou se pod kostel na vyvýšeném místě, které podobá se nemálo předdějinnému hradisku".

---

Kdo může kam vstoupit?

Nelze opomíjet ani cedule "Vstup na pozemek cizím osobám zakázán." Právně to platí i bez této výstrahy - na cizím pozemku nemáme většinou co pohledávat a už vůbec vstupovat do podzemí, pokud to nemáme majitelem pozemku či objektu výslovně, nejlépe písemně povoleno. Majiteli pozemku, objektu a bez povolení navštívených podzemních prostor neohlášenou skupinou se nelze divit, když z toho bude chtít vyvodit důsledky. Další kategorií jsou směrnice báňského úřadu, podle nichž nelze obecně vstupovat hlouběji než 3 metry, byť nám pozemek patří! Výjimkou jsou osoby, oficiálními členy České speleologické společnosti, které z principu a za určitých podmínek mají právo do podzemí vstupovat a také členové ministerstvem registrovaných společností se schválenou průzkumnou činností. Zatím jsou úřady v tomto benevolentní a pokud se obecně ví, po nikom vyloženě nešli, přestože se český internet fotkami a popisy podzemních akcí jenom hemží, snad to tak i zůstane nadále. Kapitolou sama pro sebe je vstup do kanalizace a stok, protože zvednutím poklopu se nepřekonává žádný zámek a zákaz (tabulka) nikde není. Majitelem prostor pod poklopy je většinou město nebo obec a nikdo jaksi nepředpokládá, že by se našli takoví blázni, co by do smradu, výkalů a nebezpečnými bakteriemi, plísněmi a spórami zamořených prostor dobrovolně lezli :)

---

Přeskače

Poměrně nedávno objevené středověké podzemí v Přeskačích, mohlo skončit tak jako bezpočet jiných, za pomoci jednoho valníku se štěrkem. Při budování kanalizace v roce 2004 se objevil krásně zachovalý komplex chodeb a místností včetně obilnice důmyslně chráněné před vnějšími vlivy a odhalením.
Zastupitelstvo obce se rozhodlo investovat do odborného průzkumu, asanace a zpřístupnění veřejnosti. Při postupném odkryvu, byly prostory vyhodnoceny jako úkrytové v dobách válečných nepokojů, tedy obranné. Nejstarší zbytky keramiky byly zařazeny do 14. století a ty nejmladší do století 17. Hlavní chodba s imposantními rozměry dlouhá 35 metrů, šíři 150-180 cm a výšce170-190 cm, svědčí o účelu rychlejšího pohybu více lidí a zavážení zásob. Úzká chodba spojuje tři kruhové místnosti se sedátky a otvorem, kterým se dalo větrat i topit.
Celý původní rozsah se nedalo zatím určit a je předmětem dalšího zkoumání. Stále jsou dobře patrné rýhy po špičácích, výklenky pro louče a kahany. Chodby pro vstupy do obytných místností kopírují půdorys lidské postavy, jsou velmi úzké a vstup byl až 60 centimetrů nad úrovní hlavní chodby.
Samotná obilní jáma do které lze nahlédnout, dokazuje agrikulturní um svých tvůrců. Po naplnění, byla utěsněna slámou, hlínou, pískem a kameny. Procesy tlení byly znemožněny, ale nevíme, zda obilí bylo odebíráno spodem nebo při každé potřebě zátka rozebrána. Také bylo nějak nutno zamezit kontaktu se stěnami a dnem samotné obilné skrýše. Byla zbudována vstupní budova s expozicí nalezených předmětů z podzemí, i zapůjčených z jiných archivních sbírek.

Přeskače - záběr po vyčištění | fotoarchiv: Kamil Pokorný



Přeskače - vstupní otvor po vyčištění | fotoarchiv: Kamil Pokorný