+3490 do 02/16
Církevní chodby a podzemí
Zkoumáme staré hrady, zříceniny, pátráme po chodbách... Doplněno: 10.12.2015
Vítejte na specializovaném webu o chodbách!
Nová Bystřice, Chotěšov, Kurdějov, Lipůvka, Příbor, Přepychy
Osud kláštera Nová Bystřice
Zaniklý konvent a klášter Nová Bystřice na Jindřichohradecku, byl zrušen dekretem císaře Josefa II. Byla zde zřízena fara, škola a byty pro uhlíře a hutníky. Počin vpravdě sociální.
Socialisticky se s tím vypořádali v padesátých letech 20. století. Klášter doslova srovnali se zemí, a to co bylo pod ním, sutinami zasypali. Důvod? Prý blízkost západní hranice, a s tím spojená rizika s pobyty pro útěkáře a převaděče. Podoba stavby už je známa jen z předpokládaného půdorysu. Tak jako u hradů a zámků, jak si často stěžujeme, se v encyklopedii klášterů o podzemí nepíše, není známo, jak vypadalo před vyvražděním řeholníků utrakvisty roku 1533. Při další přestavbě zde základy budovali horníci.
Kostel sám zůstal neporušen a zdejší podzemí je kromě vstupu z chrámové lodě zachováno v původní podobě. Jeho rozlehlost potřebám církevního stánku ale neodpovídá, a muselo být součástí starého konventu. Propady na sousedních pozemcích a soukromých zahradách, svědčí o propojení podzemních šíjí s okolím. Z kostela vede odvodňovací štola, tahnoucí se k rybníku, kde je zazděná. Ledová voda, která se někudy vsakuje, zde sahá až po kolena. Velkou otázkou je o co zde šlo původně, protože ze sklepení vede podél schodiště sestupujícího do štoly, zděná odvodňovací strouha, která tuto funkci zastává.
Nová Bystřice - Rozsáhlé podzemí s polozazděnou chodbou, která byla původním vstupem z chrámu. | Foto: Kamil Pokorný
Nová Bystřice - J.Hrouda chvíli před tím, než začal promodrávat chladem | Foto: Kamil Pokorný
Co skrývalo podzemí kláštera v Chotěšově?
Záhadou jak mysteriosní tak architektonickou, je nedávno odkrytý sál zabudovaný do spleti téměř nečitelného podzemí. Jedině tak výškově a prostorově členité místnosti a chodby které se zde nacházejí, mohly dát jakousi záruku, že tak veliká dutina ujde pozornosti. Jedná se o úzkou komoru zbudovanou z velkých opracovaných žulových kvádrů. Je obdélníková, dlouhá přes 10 metrů, ale vysoká jako patrový dům. Je to jakási krabice v krabici, tak jak tomu bývá u kouzelnických pomůcek. Karel
Rozsáhlé a záhadné podzemí kláštera v Chotěšově | Fotoarchiv: Kamil Pokorný
Bývalý konvent premonstrátek – později salesiánek v Chotěšově, patří mezi nejznámější držitele původní raně gotické stavby, která vznikla již v roce 1202. Největší rozkvět středověké éry ale zaznamenala zdejší komunita za vlády Karla IV., kdy jí patřilo 56 vesnic, několik městeček a zavedeného čilého obchodu vedeného správci.
V husitských válkách byl klášter 18. ledna 1421 obsazen husity, vydrancován a posléze vypálen. Jeptišky se včas zachránily útěkem pod ochranu plzeňských hradeb. Hlavní podíl na tom měla sehrát mnoha pověstmi opředená síť podzemních chodeb, které jak se udává, měly být kromě jiného napojeny i na labyrint pod klášterem v Teplé. Většina odborníků ale bere údaje o dálkových podzemních chodbách s krajní reservou. Klášter pak prodělal řadu různých přestaveb ale i destrukcí a katastrof, které přežil. Přežil i druhou světovou válku a éru socialismu, kdy jen v českých zemích bylo zcela zničeno na tři tisíce památek. Armáda z něho sice udělala ryze účelovou záležitost vybudováním různých skladišť, ubikací, sprch, toalet, kotelen a výtahů, kde se betonem a kachličkami nešetřilo, ale držela objekty alespoň pohromadě a pod střechou.
Objekt nebyl nikdy opevněn a tak se přímo vnucuje dedukce, že se cennosti při hrozícím nebezpečí vždy stěhovaly do podzemí k těm, co už tam byly. Nejzachovalejší jsou gotické dvoupatrové sklepy, které se nacházejí pod původní prelaturou, která je dnes nevýraznou stavbou, stojící stranou barokního konventu. Vstup do nich je ze zahrady. Původní dva vstupy dvěmi točitými schodišti byly uvnitř budovy. Ani opakovaný průzkum ale zatím nepotvrdil, že by ve své době odtud vedly únikové chodby. Skrýší se ale nabízí hned několik, o čemž svědčí různá odezděná a vybouraná místa a za okénkem střílnového typu klenba chodby v síle zdi. Pod klášterem se pak nachází další čtyři systémy barokního podzemí, které byly kdysi propojeny a tvořily skutečné bludiště.
Je jisté, že byly pomocí moderních prostředků učiněny opakované pokusy cokoli zde najít, a to před druhou světovou válkou, při německé okupaci i po ní, ale o tom, zda tato snaha byla nějak úspěšná, svědkové a dostupné archivy mlčí.
Záhadou jak mysteriosní tak architektonickou, je nedávno odkrytý sál zabudovaný do spleti téměř nečitelného podzemí. Jedině tak výškově a prostorově členité místnosti a chodby které se zde nacházejí, mohly dát jakousi záruku, že tak veliká dutina ujde pozornosti.
Jedná se o úzkou komoru zbudovanou z velkých opracovaných žulových kvádrů. Je obdélníková, dlouhá přes 10 metrů, ale vysoká jako patrový dům. Je to jakási krabice v krabici, tak jak tomu bývá u kouzelnických pomůcek. Svědčí pro to v nejspodnějším patře probouraná zeď, za níž se nalézá stěna, právě z oněch žulových bloků. Podobný otvor byl proražen v suterénu o dvě podlaží výš, ale z boku chodby, která běží kdoví proč, paralelně s další chodbou, jakoby odnikud nikam.
Tímto otvorem se do komory dá spustit, a to je také jediný vstup. Zato výstup tu je, a to podzemní chodbou. Ta vede pod jakousi vysokou světlíkovou komorou od úpatí jižní stěny. Na opačné straně se nalézá vysoká úzká štola, směřující pod prelaturu. Její ústí však už není k nalezení a ve směru od komory je po několika metrech úmyslně zavalená. Průchozí nižší ale širší jižní chodba po dvou ohybech končí šachtou, na jejímž dně je vidět pokračování, směřující k rybníku.
Blízko ústí šachty je v kameni na podlaze vyryté datum 23.12.1939, což bádání vůbec neusnadňuje. Vybudovala zde tento evidentně tajný prostor naše armáda v první republice a cosi zde skryla? Odhalila toto místo německá okupační správa a případný obsah vybrala? Věděla o tomto místě poúnorová armáda, která se sem nastěhovala až po roce 1950? Nebo to zde vše již bylo mnohem dříve a zmíněné datum vyryl řemeslník až při stavebních opravách či úpravách v době, kdy jsme již byli okupováni? Nevíme.
Někdo o tom ale něco vědět musel, protože se nešlo najisto a pokusy sem proniknout, byly podniknuty nejdříve v onom nejhlubším sklepení, aniž bylo probourávání důsledně dokončeno. Otázky kdo, kdy, a co, tedy zůstávají nezodpovězeny. V zahradě zcela mimo všechny budovy se nalézá novodobý šachtový vstup, na jehož dně jsou dvě ústí zasypaných chodeb, jejichž význam nelze zodpovědět. Dál následuje nejhustší spleť chodeb. Opakovaným výzkumem se ale v nich dá pozvolna vyznat, i když vše znesnadňují inženýrské sítě, ke kterým byly chodby využity a také úmyslné závaly ostatních šesti ramen. Neoddiskutovatelnou zásadou technických štol v podzemí historických staveb však bylo to, že se v mnoha případech daly jako tajné chodby použít a nebylo je nutno budovat zvlášť.
Sedmou a právě tu nejzáhadnější chodbu, zde ale němci i ti, co přišli po nich, zanechali neporušenou. Na cihlové barokní rameno, vedoucí z podzemní křižovatky, navazuje po dvou přepadech a zákrutech opět zdivo kamenné. Největším překvapením je skutečnost, že pokračuje dál vybudováno stejnou technikou a ze stejného materiálu jako místnost a chodba oné " krabice v krabici ", o které jsme se již zmínili. Též ukončení chodby šachtou, jakož i další pokračování na jejím dně, je stejné.
Venkovní vstup do podzemí kláštera v Chotěšově | Fotoarchiv: Kamil Pokorný
Ještě na počátku války byl celý tento systém průchozí. Transportovat se sem nic nedalo, protože jedním úsekem se musí v hlubokém předklonu, abyste se pak dostali do vysoké místnosti s úplně stejným vysokým světlíkem, který vypadá, že se každou chvíli zřítí. Jedině těmito světlíky se dalo dolů něco spustit. Jeden z hlavních aspektů tohoto unikátního díla jistě byla role odvodňovací a vedla zde někde i kanalizace. Obě tyto velmi si podobné štoly, se již za klášterní zdí spojují a vedou dál k rybníku, kde vyúsťovaly. Budovatelé tohoto velkolepého systému narazili na dva prameny a vyhloubili zde náhradní studny. Aby vyloučili jejich kontaminaci od kanalizace a rybníka, zbudovali systém přepadových komor. Tak jako velkou část podzemí, znepřístupnila zde naše poúnorová armáda i tyto prostory. Historické dílo a stavitelský um, byl ve srovnání s potřebami socialismu naprosto nepodstatný.
Tato zatím zubožená památka stále čeká na své sponzory. Až dojde na opravy a s nimi spojené průzkumy, začne les otazníků řídnout, a zmizí i strašidelná až hororová atmosféra, kterou teď toto podzemí nabízí. O co tu šlo se možná při asanaci dozvíme, ale dozvíme se též někdy, jestli zde něco bylo ukryto a pokud ano, kam se to podělo?
Speleoprůzkum podzemí kláštera v Chotěšově | Fotoarchiv: Kamil Pokorný
Kurdějov
Hrady jako opevněná sídla šlechty, byly kromě vojenských pevností, po staletí hrází proti nezměrně krutým nájezdům z jihovýchodu. Venkovskému obyvatelstvu, pokud nebyla možnost včas utéct pod ochranu jejich hradeb zbývalo jediné, schovat se pod zem do sklepů a chodeb zvaných lochy. Další možností byly kostely, které se prakticky nalézaly v každé vesnici a mnohé byly opevněny. Lze je dodnes spatřit v Rumunsku a na Slovensku, protože obě země se nalézaly v akčnímu radiu nájezdníků, kterým ale nebylo zatěžko vyrazit si i na Moravu. Karel
Již jsem se nejednou zmínil o doslova mánii bořit a rozebírat vše staré a historické v našich zemích, pro módní nevkusné přestavby nebo jako levné kamenolomy. Proto je třeba si vážit toho, co zde zbylo. Takovým unikátem je kostel v Kurdějově na Moravě, i když polovina hradeb i s branou byla také zbořena a hlavní věž snížena. Poslední barbarismus se stal zcela nedávno a dosud nerozkryté záhady, prostě kromě nadšenců, nikoho z odborných kruhů nezajímají.
Starobylá vesnice Kurdějov leží v dolíčku, odkud při napadení nebylo úniku. Opakované nájezdy Habsburkům nepřátelských knížat Bočkaje a Bethlena Gábora, dále Poláků, Švédů a vůbec nejstrašnějších Turkotatarů v roce 1663, kladou otázku, jak to mohli mnozí obyvatelé vždy přežít. Určitě je neochránil jenom jedním pásmem hradeb obklopený kostel. Bylo to železné pravidlo obranných podzemí. Nikde si útočník, za někým netroufl lézt.
Sestup do chodeb v Kurdějově, byl v kostele schodištěm v kněžišti. Páteřní chodba se zde klikatí, měla několik odboček, a v jednom místě ostře zahýbá doprava a snižuje se až k nutnosti jít v předklonu. To patřilo k věci. Útočník by snadno přišel o hlavu. Tato chodba ústí do sklepení hostince. Kdysi zde byla udávaná snad i opevněná radnice s mohutnými zdmi. V údolí zaplaveném krvežíznivými nepřáteli, by jim ale ti, co z kostela prchali, vběhli rovnou do náruče. Jenomže souběžně s tunelem, který do sklepení hostince vede, se táhne další tunel, který je bohužel zasypaný. Vedla tudy prý chodba až do Hustopeče, ale to zařazuji mezi báchorky o dálkových chodbách. Hlubokých lesů, ale bylo kolem všude dost a kratší únikovka by tak stačila. Další zavalenou podzemní šíji, lze vysledovat do míst bývalé brány, kde jistě pokračovala pod faru, kterou chránila vnitřní hradba s dosud patrnými střílnami. Jiná, opět pro útočníka vražedně nízká odbočka, ústí u současných novodobých schodů a je zazděná a plná odpadu a cihel.
Kurdějov - únikové chodby z kostela | Fotoarchiv: Kamil Pokorný
Až potud je toto podzemí poměrně čitelné. Jedině odborný stavebně archeologický průzkum by ale prozradil, o co šlo nebo mělo jít u jednoho záhadného portálu nevedoucího nikam. Je za ním jednolitá stěna, ale proč by někdo stavěl vstupní portál a už nepokračoval? K čemu tu jsou zbudovány kapsy pro těžké dveřní panty a petlice? Ty jsou tu ostatně na více místech a těžká vrata zřejmě oddělovala jednotlivé části podzemí. A proč, tento pracný portál někdo pak chtěl zazdít, ale udělal to pouze z třetiny. Nebo je ta skála umělá, jako se nalézá na hradě Houska? Stačil by jeden vrt a endoskopická sonda.
A jaká je současnost unikátní památky? Typická. Měli jsme ojedinělou tajnou chodbu se vstupem a výstupem. Nedávno, vstup za kněžištěm překryli betonovými deskami.V jedné místnosti již ze stropu prorůstají kořeny a je otázka kdy se zřítí. Ve sklepě pro železné zásoby potravin, prý stropem házeli ostatky zesnulých. Dnes je tu rumiště a smetiště, které tu začalo vznikat, než byla do novodobého vstupu pod hradbou, vsazena nevkusná železná vrata. Vzdušníky, které tu zajišťovaly správné klima, jsou zaslepeny. Pokud se něco změnilo k lepšímu od mé poslední návštěvy před osmi lety, tak se omlouvám.
Lipůvka fara
Historické podzemí a chodby. Hrady, zámky, tvrze. O spojení kostelů a tedy i far s hrazenými objekty jsem již psal. Tentokrát, bych chtěl požádat, aby někdo dal informaci nám. Fara v Lipůvce, nebyla součástí žádného opevnění, ale přinesla speleologům staletí zapomenuté tajemství. V polovině 90. let došlo ve sklepení k propadu, a sesuv svědčil o větší hloubce. Místní nadšenci ho odklidili a přijeli speleologové z Brna. Překvapení nebrala konce. Ukázalo se, že propad je větrací šachtou do dalšího sklepení, které pokračovalo dál včetně odbočky a ta tvořila jakousi smyčku. Tam se nacházel další větrací komín. Po té se obě ramena opět spojují, ale pak je již po několika metrech zával. Pokud je nám známo, v dalším pročišťování se již nepokračovalo.
Lipůvka - podzemí fary | Foto: Kamil Pokorný
Piaristická kolej v Příboru
Materiály,o které jsme se na našem webu se zájemci podělili, nejsou nevyčerpatelné. V Knize Odkrytá tajemství podzemních chodeb, jsem popsal dost podrobně pozoruhodné podzemí pod katolickou kolejí v Příboru. Chtěl jsem alespoň jednou vyhovět těm, kteří mě vyčítají málo podrobností. Dobrý průzkum zde udělala skupina speleologů, jejíž jméno bohužel neznám. Své poznatky skromně nazvala amatérskými, jak se na amatéry sluší. Odborníci, tady dosud nebyli. Nákresy, měření a popis je dosti podrobný, ale pro ty kteří ho na místě přímo nedrží v ruce, je místy nesrozumitelný. Karel
Založení piaristické koleje a gymnasia, zaznamenalo vzestup školství, hudby a studenti dokonce hráli divadelní představení. Zdejší podzemní chodby prý byly často používány pány profesory v kutnách, ale studenti sem měli přístup přísně zakázán. Ty časté návštěvy by mohly být diskutabilní, protože by bylo nutno chodit v předklonu s vykasanou sutanou a nelze vše zahalovat církevními tajnostmi a mysterii.
Příbor; část chodby, kde to ještě chvíli lze, pokračovat v předklonu. | Foto: Kamil Pokorný
Základní účel štol byl jistě odvodňovací, ale jsou zde stále ještě tři vzdušné komíny a jedna ze stoupajících chodeb směřuje ke kostelu ve směru k městu. Je zničena stavbou silnice. Je to zřejmě část chodeb obranných, protože vodu ze hřbitova, který je u kostela, by sem nesváděli. Některé úseky chodeb naznačují, že jsou starší než kolej sama. První záznam o Příboru je z poloviny 13. století. Podzemí jistě posloužilo i ve válečných událostech. Byla zde voda a možnost rychlé spásy útěkem. Příbor byl vypálen třikrát. Při Valašském povstání a Dány a Švédy pak v třicetileté válce.
Příbor; Naše nejpublikovanější fotografie. Z obličeje J. Hroudy je patrné vyčerpání. To jsme zažívali všichni. Naplaveniny dosahují tloušťky téměř metr, a tak nezbývá, než se tísnit pod klenbou v jakémsi podřepu, nebo rovnou po kolenou, jenomže za chvíli vás bolí kolena z větších kamenů. | Foto: Kamil Pokorný
Přepychy
Ke chvále starosty Frýdštejna bych rád připojil další, směrovanou na starostu obce Přepychy. Rozhodl se před lety s místním kronikářem, vnést trochu světla do pověstí o zdejším podzemí. Zainteresoval proutkaře a obec pak investovala i do průzkumu georadarem. Ten přinesl trochu odlišná měření, ale důležitý byl výsledek. Byl odhalen vstup do chodby, tahnoucí se v délce 27 metrů ke zdejšímu kostelu, kde původně stála strážní věž. Chodba byla v perfektním stavu, obezděná opracovaným kamenem a její stáří zařazeno zhruba do 14. století. Její výška je 160 cm u vstupu, a zvyšuje se až na 230 cm v blízkosti fary. Pozdějším výzkumem se došlo k závěru, že chodba měla obranný tedy únikový charakter.
O tom, že i za první republiky vládla v tomto směru ignorance, svědčí zápis, že při stavbě charitativní budovy v tomto městečku se narazilo na chodby, které byly okamžitě zavezeny stavebními stroji. V téže době, se propadla do podzemí dlažba v kostele. Tehdejší farář nedovolil cokoliv zpřístupňovat a dokonce zveřejňovat. Existuje tudíž jen ten úřední zápis.