Staré chodby

Další zajímavé tipy!

Karel Pokorný a foto Kamil Pokorný, aktualiz. 21.11.2016

Brandýs nad Labem, Čejkovice, Kamenice u Jihlavy, Klemperka, Kladruby, Krásný Dvůr, Lichnice, Radonice, Trpisty, Žumberk,

---

Kladruby

Klášter Kladruby je někdy označován za bývalý opevněný objekt. Encyklopedie klášterů ale nic podobného nezmiňuje. Jedině mohutná ohradní zeď tyčící se nad vodním tokem, může u někoho budit zdání pevnostního hrazení. Klášter, který patřil ve 13-14 století mezi nejbohatší, byl zničen husity a opětně za třicetileté války Švédy. Již sama tato fakta potvrzují, že objekt nebyl nikdy schopen obrany. Ze svých ran se vzpamatoval několika přestavbami a to při velkolepém projektu slavného J.B. Santiniho 1716-1726, a posléze pak zásahy neméně slavného K.J. Dienshofera roku 1770.

Lze vstoupit do systému odvodňovacích štol, z nichž ta hlavní sběrná, vyúsťuje ze zmíněné zdi do potoka. Je zde mříž, ale jak bylo původně ústí chráněno před vniknutím pod objekt, není známo. Není sporu o tom, že muselo být maskováno. Každopádně se tudy mohl posel, nikým neviděn, s tichým šplouchnutím vnořit do vody a vydat se za svým tajným posláním.
Je zde více míst, vhodných pro vyčištění.



Podzemí a zasutá odbočka s lomenou klenbou pod klášterem Kladruby | Foto: Karel Pokorný

---

Krásný Dvůr

Za nejhezčí zámek u nás, je považován Krásný dvůr. Já bych asi označil cukrkandlové Nové Hrady na Pardubicku, které postavil pověstný hrabě Chamaré, který téměř zničil hrad Potštejn při hledání toho legendárního pokladu. Za oběť tomuto zámku padl celý blízký gotický hrad. Zbyla z něj pouze zeď vnitřního hradu a úsek hradby. V místě bývalého jižního hlavního příkopu, se nalézá vstup do podzemní šíje směřující k hradu. Je tam mříž, ale v době mé návštěvy byla otevřená. Lze vyloučit, že se jedná o vodní přivaděč nebo kanalizaci.

Tak jako u Cimbuka u Koryčan zde došlo k sesutí celých bloků skály. Něco takového způsobí u skalních chodeb jen zemětřesení nebo nálož. U Cimburka to však způsobila statika, jak o tom píši. Přesně to samé se také nalézá na hradě Lukov. Ten byl za třicetileté války obsazen Švédy, kteří ho opevnili dalšími pásmy fortifikací sahajícími až k úpatí hradního kopce. Posloužil také při selských povstáních. Jsou zde velmi zachovalé gotické sklepy, pod bývalým hradním palácem. Měl by tu někde být také vstup do té chodby. Jsou to jen takové střípky, ale zajímavé tím, že je možno je spatřit a pokusit se určit stáří a účel.

---

Hrad Lichnice

Skromné zbytky horního hradu již neprozrazují, jak bylo toto opevněné sídlo rozsáhlé. Jenom starší mapka a model s pokusnou rekonstrukcí ukazuje, že na místech chalup a zahrad se tyčilo předsunuté opevnění. Programem jednoho z nejobludnějších Habsburků Ferdinanda III., bylo boření hradů. Tedy ne v Rakousku, ale všude možně kolem, ve vlastní říši. Bylo to dle šablony "když to nemůže být mé, nebude to ani tvé". Jenomže, právě ony velkolepé pevnosti, zajišťovaly jeho zemi bezpečí proti setrvalým nepřátelům. Průběžně neschopná Rakouská monarchie, však nedokázala hrady ve svém soustátí dostatečně obsadit posádkami, tak je raději bořila, aby se jich nezmocnili ti, kterým se to dařilo téměř vždy. Tedy Turkům setrvale, Švédům v třicetileté válce a povstalcům ve třech protihabsburských povstáních. Po takovýchto destrukčních aktech, následoval scénář další. Na poškozený objekt se vrhly hordy vesničanů z celého okolí, dále bořily a rozvážely materiál pro své potřeby.



Lichnice - Vstup do hradního gotického sklepení a jeho úložné prostory | Foto archiv: Kamil Pokorný

Zmínil jsem v úvodu pána, který mě napsal, že každý hrad obtančí s virgulí a u téměř každého, tajnou chodbu najde. Tedy z vrchu. Ten také prohlásil, že hrad Lichnice, byl postaven z materiálu vyrubaného z podzemní chodby, která se sem táhne ze vzdálenosti osm kilometrů z hradu Žleby. To už je opravdu na hlavu. Ze Žlebů tedy někam do kraje budovali chodbu, aby pak z drtě a oblázků postavili další hrad. Licnnice by však bývala únikovou chodbu potřebovala, protože kolikrát byla obležena, tolikrát byla dobyta. Chodba se zde traduje, ale kde se netraduje, že. Při posledních vyčišťovacích akcích, byl však odkryt sešup do zasutých prostor. Kdo ví, ale možná by zde byli nadšenci vítáni, aby s tím pomohli.



Gotické kamenné podzemí Lichnice | Foto archiv: Kamil Pokorný



Lichnice - právě pročišťovaný poslední úsek, který by mohl být únikovou chodbou. Nikoliv ovšem do hradu Žleby. | Foto archiv: Kamil Pokorný

---

Zámek Trpisty

Přestavované zámky z valné části stály na místě bývalých tvrzí nebo byly do jejich výstavby zakomponovány celé části gotických hradů. U zámku Trpisty tomu bylo jinak. Po gotickém objektu není ani stopy a neví se ani co se stalo s renesančním či ranně barokním zámkem v době třicetileté války, který měl stát stranou středověkého sídla. Teprve vrcholně barokní stavba dokončená roku 1729 se zapsala mezi špičkové stavby své doby.

Zámek přestál druhou světovou válku včetně původního kompletního zařízení. Po té, co ho začal spravovat "lid", se však stal zcela vybydlenou skořápkou na spadnutí. Nyní se nový majitel snaží památku zachránit. Pod objektem jsou dvoupatrové sklepy, které bývají v zimě a na jaře zatopené, protože primitivové, kteří tu donedávna vládli, nechali zazdít všechny štoly a chodby které odtud vedly, aby se jim snad někdo nepovolaný pod zámek nedostal. Viz plánek. I když sklepy a chodby zřejmě byly zbudovány souběžně se zámkem, jeví se jako mnohem starší a mohly by být pozůstatkem středověkého sídla. Levá chodba mohla být spojnicí nebo "napajedlem" pro sallu terrenu, umělý rybníček a vodotrysk ve svahu. Jsou z toho tam též jenom trosky. Majitel by možná přijmul pomocnou ruku k pročištění chodeb.



Poničenému zámku dal již současný majitel novou střechu. Mapa druhého patra zatopených sklepů a zavalených chodeb, jak je zachytil v roce 1980 Zdeněk Procházka. Jarda Hrouda ve štolách tesaných ve skále a vyzděných později cihlou. Dnes vše zavaleno | Foto: Karel Pokorný

---

Zřícenina Žumberk

Zřícenina hradu Žumberka na Chrudimsku je snadno přístupná ze stejnojmenné vsi. Potkal ji osud všech našich snadno přístupných hradů. Když o něj panstvo ztratilo zájem, vrhli se na něj sedláci jako zvěř na bezmocnou kořist a začali ho bourat a rozvážet. Jeho zbytky nám zanechaly nezodpovězenou otázku.

Pod samotným bezvěžovým šlechtickým sídlem, není už nyní ani stopy po užitkových prostorách jako byly sklepy, studna nebo cisterny. Bezpochyby zde ale takové prostory být musely. Bez nich by hrad existovat nemohl. Před hradem v místě bývalé brány na vnější straně hlubokého příkopu ale vedou obezděné schody do chodby, na jejíž konci je strmé schodiště klesající pod hrubě vylámanou skalní klenbou do dolního sklepa. To jsme již pod areálem hospodářského stavení, stojícího na místě původního poplužního dvora. Ze sklepa dále klesají schody v takovém úhlu, že je nejvhodnější sestupovat pozadu a v hlubokém předklonu, protože strop je velmi nízký. U úpatí schodů se ocitneme v nevelké ledově studené místnosti. Vlevo zeje úzký nenápadný otvor, kterým se lze s trochou námahy protáhnout a v chodbě, která následuje, pak postavit. Po zhruba deseti metrech narazíme na kamennou čelbu ve tvaru T. Vpravo vede šikmo vzhůru šachta s patrným závalem hlíny. Byla pravděpodobně větrací šachticí ústící v hospodářském stavení, opevněném původně valem a kolovým nebo plaňkovým plotem. Doleva pak chodba pokračovala a ústila do svahu. Plnila by tím úlohu chodby únikové. Prozaičtější je názor, že v nejspodnějším sklepě se skladoval led a jak odtával, odtékala voda touto chodbou - štolou. Také ovšem mohla plnit obě úlohy.



Zříceniny bývalého paláce a vchod do sklepení z hradního příkopu. Dnes je zde mříž. Donedávna se vstupy do těchto prostor zazdívaly nebo zavalovaly. Ve světě je to běžné a podzemí se tím tak zachraňuje. Trojúhelníkové ústí nejhlubší chodby a záběr vzhůru schodištěm.| Foto archiv: Kamil Pokorný

---

Brandýs nad Labem

Cesta z Prahy do Brandýsa trvá autem dvacet minut. Vstupy do podzemí jsou zde tři, nezávislé na sobě. Hrad byl mnohokrát přestavován a novověkou pevnost z něj udělali až ničitelé téměř všeho - Švédové, za třicetileté války. I zde platí to, že odborníci se podzemí nevěnují a nelze si nic ani domýšlet. Musím také znovu připomenout, že i tato informace patří mezi ty starší a mohlo se od té doby mnohé změnit.

Pod východní stranou zámku, se v bývalém mohutném příkopu nalézá přístupná místnost, zatesaná do skály. Z ní se táhne přímo pod objekt chodba zatopená vodou. Neznám kanalizaci nebo odvodňovací štolu, která by končila místností. Velmi citlivé je také to, že samotný objekt, je z vojenského hlediska položen v poměrně přístupném terénu a překonat vnější hradbu, by nebylo takovým problémem. Jedině vyčerpání vody a vyčištění kalu a naplavenin, by mohlo dát odpověď na takto přístupnou cestu pod hrad.

Trochu srozumitelnější ne však jednoduché je, přijít na účel podzemního úseku před samotným vstupem do pevnosti. V levé stěně příkopu lze vstoupit do chodby s vytesanou slují, z které vede plazivka až do svahu. Lze ji prolézt celou, ale pro klaustrofobiky to rozhodně není. A zase, abychom se mohli vztekat, je tu více otázek než odpovědí. Pokud to bylo odvodnění příkopu, k čemu tak velká místnost? Jistě ne pro potraviny pro případné útočníky. Nikdy nebudeme dost obdivovat podzemí z hlediska technické náročnosti. Něco víme o důlním díle, ale tesání a vůbec jakékoliv budování mnohametrových prostorů v prostorech, kde se dá sotva proplazit, je stále nad naše chápaní. Oni to asi opravdu museli dělat maličcí permoníci.

Uvnitř samotného hradu - zámku je v jedné místnosti poklop, pod kterým se nalézá ve skále vytesaná místnost s jezírkem s průzračnou vodou. Stáří a účel je neznámý. Jistě sem nechodili pro vodu s kbelíkem. Hrad musel mít jako sídlo a později pevnost s větší posádkou, rozlehlé podzemí. Neznámé. Kam se obrátit? Kdybych vyndal z knihoven všechna díla hradologie či zámeckých a církevních objektů, nic a nikde k tomu nenajdu. To raději autoři přidají nějakého loupeživého rytíře a nashromážděné poklady.

---

Čejkovice zámek tvrz

O templářských sklepech v Čejkovicích je potřeba, vžité pověsti poněkud ozřejmit. Templáři, jejichž působení zasáhlo celou Evropu, dosáhli i na Moravu, byť v malém měřítku. Tvrz v Čejkovicích, v Jamolicích a mohutnější zřícený hrad s nezvykle silnou čelní zdí, jsou jedinými písemně dochovanými sídly.

Uvádí se jejich rozsáhlé majetky, ale údaje o nich jsou jen dílčí. Dochovaly se zápisy o zakládání vinařské činnosti a odtud pramení romantický název templářské sklepy. Pověsti posléze staletími bobtnaly. Kromě ukrytých samozřejmých pokladů, se tvrdilo, že chodby pod tvrzí byly spletité a dálkové a jedna z nich se táhla až do města Skalice. Do toho by tak účelová a na zabezpečení dbající organizace určitě šla. Sídlil zde komtur řádu pro zdejší oblast, ale pevnost, která byla velikostí čímsi mezi tvrzí a hradem, měla podzemní zázemí odpovídající potřebám. Řádové komendy byly konglomerátem pevnostní a církevní architektury.

Dokonce se uvádí, že cihly na budování chodeb se dovážely až z Itálie. Po zničení a zrušení řádu, zanedbaný objekt zakoupil šlechtický rod, majitelé se střídali a posléze jej získali jezuité. Teprve na konci třicetileté války se podzemí začalo rozrůstat pro potřeby vinařských produktů, které se zde skladují dodnes. Jistě lze s velkou pravděpodobností připustit, že zde byla nějaká ta odbočka s vyústěním. Současná délka chodeb je 600 metrů a lze je v rámci příležitostných akcí navštívit.

---

Kamenice u Jihlavy

Jak tematika tajných chodeb cloumala mnoha generacemi, jsem psal vícekrát. Státní archiv vydal článek starý bezmála sto let, a přinášíme ho v původní úpravě, zkrácené jen o nepodstatné odbočující údaje. V starobylém městečku Kamenice u Jihlavy mají řadu zajímavých chodeb, o jejichž účelu, původu a délce není nic známo. Tak na obecní zahradě, jíž má najatou tesař Bourek, na kostelním návrší u chrámu sv. Jakuba, k němuž se vystupuje po 70 stupních, je plochým kamenem zakryta velmi hluboká kolmá šachta, patrně vyschlá studna, do níž byly nedávno spuštěny dvě navázané tyče 22 metrů dlouhé a nedosáhly ještě dna. Pod několika statky vedou dlouhé chodby.

U Prucknerů, kde se po domě říká u Heřmanů, je ve sklepě jedna chodba zasypaná a druhá vede neznámo kam. U Zimolů je podobná chodba zazděná, rovněž tak u Tomášků. Od Nerklů vedle zbořené radnice, vede další chodba hluboko pod zemí neznámým směrem. O tyto se nikdo celé generace nestaral a každý se spíše hrozil než by skoumal. Skupina mladíků založila společnost, která se po přečtení všech kronik a spisů o městečku, začala o minulost zajímat. Požádala povolení úřadů, podzemí postupně navštívit.

To co by nás zajímalo nejvíce, kam jejich bádaní dospěla, se už bohužel nepíše. Možná by se nějací nadšenci našli, požádali radnici o informace a na nezodpovězená tajemství navázali.

Na bezbřehé potřebě ničit, svědčí snad nejvíc, následující zpráva.

---

Radonická tvrz

Z tvrze v Radonicích se v prostorách mezi domky čp. 41 a 23 dodnes zachovala pouze studna, sklepení a část podzemní chodby, která do něho ústila, zřejmě souvisela s tvrzí a sloužila jako úkryt pro hradské obyvatelstvo v době nebezpečí. Je poměrně dobře zachováno, kdo zde kdy bydlel a destruoval a přestavoval. Až konečně v roce 1910, byl majitelem domku čp.41 zničen při další úpravě zazděný pískovcový erb a zasypán vchod do chodby. Takže kromě zemětřesení vše. Pozdější další majitel ale tvrdil, že se svým bratrem chodbou prošli do vzdálenosti padesáti metrů, ale pak se vrátili pro mokro, nedostatek vzduchu a nízkou průchodnost.

Pokud si někdo řekne, že tenkrát byli lidé temní a nevzdělaní, plete se nikoliv pouze v čase, ale i v mentalitě. Při svých akcích po zříceninách hradů, snad srovnatelných s těmi Máchovskými, nikoliv ale Sedláčkovými, jsem se setkával s názory dnešních venkovských obyvatel. Když jsem se tázal na cestu nebo poznatky, dostával jsem takovéto odpovědi:

"je to jen taková šutrárna. Já bych to zboural, aby tam děti nelezli" nebo,
"taky koukáte, na co se vyhazujou peníze na věc, která nikoho nezajímá?" -místní řemeslníci svačící dvě hodiny a "pracující" na záchraně ojedinělé vrcholně gotické tvrze. Jinde zase,
"to nám stát po takzvané sametové revoluci, hodil na krk sedm set let starej neřád, když bysme chtěli peníze na vodovod, kanály, čističku, odbočku pro autobus a hřiště pro fotbal. Já bych to spravil buldozerem." -Pán z vesnice o pár číslech. Nejmenoval už pouze letiště pro helikoptéry. A tak bych mohl pokračovat.

---

Klemperka

Naprosto unikátní středověké opevněné jeskynní sídlo u nás, bylo při mé poslední návštěvě přístupné po žebříku. Mříž do druhého patra sklepů odemknutá a místnost, kterou literatura uvádí jako zanesenou naplaveninami, vyčištěná až na podloží. Jak je tomu dnes nevím, ale je to tip, pro nadšence a badatele, zkusit pročistit udávanou podzemní chodbu, která sídlo spojovala s blízkou tvrzí Truskavna.

V pískovci, by to zase takovým problémem nebylo. Dnešní patrný zazděný vchod z údolí, kde také stála tvrz, je mladého data. Vesničané zde měli sklad slámy a obilí. Stavba byla celá ze dřeva, buď hrázděného nebo roubeného typu. Jediný vstup byl po dřevěném můstku, na konci zdvihacím. Po nezbytné potřebě cisterny nebo studny není stopy, proto se spekuluje, že to spodní sklepení vedlo dál, nebo zde opravdu ta chodba byla. Pro její existenci silně hovoří to, že tu není jiné místo, kudy by se sem naplaveniny tlačily a cosi jako portál, je zde patrné. O pohodlí se zde nedalo mluvit, tak lze také připustit, že to bylo jen strážní místo, v pásmu opevnění celého kraje nebo útočiště venkovské šlechty, které se tvrze Truskavna a ta další blízká tvrz nezdály dost bezpečné pro případ větších válečných událostí.



Klemperka - komplex pískovců s "jeskyněmi" | Foto archiv: Karel Pokorný



Klemperka - podzemní prostory s předpokládanou chodbou (ta na záběru není)
| Foto archiv: Karel Pokorný

Viz také sekce Hrady >> Klemperka