Staré chodby

Chodby u zřícenin a hradů

Karel Pokorný, doplněno texty a foty Kamila Pokorného, aktualiz. 10.3.2016

Cornštejn, Cimburk u Koryčan, Žerotín, Grabštejn, Karlštejn, Houska, Chvaly, Hukvaldy, Jindřichův Hradec, Vlašský dvůr, Kost, Skalní hrádky

Neustále zmiňuji, jak byla odedávna tematika tajných chodeb přitažlivá a to do té míry, že se o nich zmiňovali i literáti. Tato zpráva je stará téměř 150 let. Anton Peter vydal v Opavě švabachem německy psanou knihu roku 1867, na základě lidových pověstí. Jedna z kapitol se jmenuje "Unterirdische gange", neboli podzemní chodby. Je jich zde uváděno překvapivé množství. Jako jeden z nejsilnějších protichodbových argumentů, jsme uvedli spojování jednotlivých hradů. Ale co bylo dáno, to bylo psáno, takže to pro zajímavost uvádím.

"Tajnou chodbou mají být spojeny hrady Reichenstein (Rychleby) a Johannesberg (Jánský vrch v Javorníku). Z Edelsteinu vedla prý chodba do kostela v Cukmantlu a z Fulštejna kamsi do vsi. Z hradu Wachstein (Strážný) na Scellenburg (Cvilín), kde měla pokračovat do Kreuzendorfu v Rakousku, a odtud dále až do Opavy!!"...
A tak bychom mohli pokračovat jako potulní pěvci od hradu ke hradu. V té knize je to uvedeno na str. 101 - 103.

---

Cornštejn

Psal jsem o něm vícekrát, ale vždy pak přišel nějaký nový poznatek. Byly to však jen takové malé "prtky" neboli odštěpky, jak říkají někteří řemeslníci. Obohatily to teprve Kamilovy fotky z nejhlubšího podzemí a podivná skrytá místnost, která byla vyhodnocena, právě až po studiu záběrů. Vůbec poprvé jsem si tam trapně svítil zapalovačem, baterku nemaje. To jsem byl dosud jen hradolog nadšenec a nikoliv "podzemák". Karel

V nejzazším bodu obrany v paláci věžového typu je cisterna, která tvořila tento bod na hluboké hradní studni do jisté míry nezávislým. Místnost s cisternou osvětluje pouze malé okénko a téměř nepostřehnutelný je nízký vstup do nejhlubšího podzemí hradu. V žádné literatuře se o něm nepíše, protože jak už víme, o podzemí se nepíše většinou vůbec nic. Za vstupem se nalézá téměř skluzavka končící prostorem, kde se dá již stát. Úzkou škvírou lze pak dál prolézt do dalších hlubších sklepů v různých výškových úrovních. Všude je množství spadu z drolící se skály nebo sem suť z bortícího se hradu prostě naházeli. Muselo sem však odněkud vést schodiště. Ať kamenné nebo kotvené dřevěné, jak ho už známe z Oybinu, Chval a dalších objektů.

V nedávno vydané velmi pěkné publikaci - Dějiny hradů a tvrzí se píše o zdejším bludišti chodeb z nichž jedna vede až na Bítov (samozřejmě pod řekou), a bloudí v ní dvě šlechtičny, a bez zábran v dalším odstavci, že jindy se zase hrad musel vzdát pro nedostatek potravin, které tam mohly přece těmi chodbami proudit. My prostě nechápeme, co stále vede autory k publikování nesmyslů, navíc někdy v tónu, že se jedná o fakta. Co spíš leze na nervy je opak - proč v místech, kde pro únikovou chodbu byly všechny předpoklady (jako tady) se prostě nevyskytují. Poslední otázkou je, zda se pod zdejší vysokou vrstvou sutě něco ještě nenachází. Zde není místo pro to, cosi odklízet, protože vše navozuje spíše situaci pro to, co nejdříve odtud "vypadnout".

Zatím nezodpovězenou otázkou je, co skrývala ve skále vytesaná místnost zazděná kameny. Cosi skrývala, protože byla, - nevíme kdy - odezděna, hromádky kamenů jsou až úhledně srovnány po stranách vchodu a zbytky té zazdívky jsou stále patrny po celém obvodu vstupu. Takže náš web nemusí být jen o chodbách, ale také o takových nezodpovězených otaznících.

Cornštejn s četným podzemím | Foto: Kamil Pokorný



Cornštejn - místní osazenstvo | Foto: Kamil Pokorný

---

Cimburk u Koryčan

Psal jsem o chodbě na Cimburku u Trnávky, kde ji zachycují starší písemnosti hned dvakrát, ale nenašli jsme ani stopu. Cimburk u Koryčan je imposantní hrad, který potkalo to štěstí, že se zcela nerozpadne. Již leta zde pracují o prázdninách naši i zahraniční studenti na jeho vyčišťování a konservaci. Mívají zde po večerech pěkně veselo, ale to patří k kvěci, zvláště za tu dřinu.
Hrad přešel řadou přestaveb posilujících obranu s nástupem dělostřelectva a posléze s potřebou po větším pohodlí. Vždyť již následník Karla IV. Václav nechal na hradě Žebráku zbudovat palác s velkými okny, a Točník nad ním na úkor obrany, již spíše na sídlo zámeckého typu.
Cimburk měl velkou slabinu, hned u vstupu první branou. Přicházelo se zcela po rovině a příkop a pevnůstka na skalním suku nad ní nepostačovala.

Hned za branou vpravo ve svahu je otevřená expozice vykopávek, a dál vzhrůru vede otevřené schodiště do míst púvodního hradu. Tyčí se zde poměrně subtilní věž s malou vnitřní světlostí pro sílu zdí. Od ní se táhne k palácí silná spojovací zeď, na které mohla stát i menší děla nebo obří kuše - arcubalisty. Nejen vývoj vojenství, ale snadné dobytí hradu králem Matyášem Korvínem roku 1468 a před tím husity 1421-23, k tomu držitele evokovalo.
Do nitra paláce sestupuje hned naproti příkré stráni kterou jste přišli, strmě schodiště s překvapivě malým sklepem. Z jeho jižní části vede chodba po několika metrech zavalená skalními bloky. Podloží tu mohutnou nástavbu neuneslo. Nechali to tak, zeď stabilizovali a opevnění dokončili. Mnoha druhy závalů lze proniknout , tímto ale ne. Lze jen přesně zaměřit kudy chodba směřovala, a zvenku ověřit svou zdatnost a praxi s virgulí nebo pak georadarem.
Podstatná část hradu s pozdně gotickými dostavbami a renesančním areálem, je již pouhými stěnami s velkými okny, kde čas hryže nemilosrdně. Vždyť toto úžasné sídlo panstvo opustilo již začátkem 18. století. Po rovinatém přístupu, se sedláci při boření a rozebírání hradu s povozy jen otáčeli. Sklepení dalších částí hradu, v době mé návštěvy, nebyla dosud vyklizena.

---

Žerotín

Téměř beze zbytku zlikvidovaný hrad nedaleko Loun. Stojí v naprosté rovině a jeho jedinou ochranu poskytovaly dva široké a hluboké příkopy, které ho po obvodu celý uzavíraly. Na vrcholu valů zcela jistě byly palisády neko kolová hradba. Hrad měl dvoupalácovou dispozici uzavřenou hradbou a útočištnou věž bergfrit.
Pokud vesničané dokázali rozebírat hrady úmístěné i na kopcích, zde to mohli rozvážet i na trakařích, což se jim povedlo v rekordním čase. Před dvaceti lety spadl jeden ze dvou střepů zbylých z paláce. Část podzemí zůstala v podstatě původní.
Dva písemné prameny z 19. století uvádějí dvě podzemní chodby, z nichž jedna měla směřovat ke Klášteru Panenský Týnec v délce 1500 metrů a druhá ve směru starého dvorce na okraji vesnice. Pokud je někde příležitost obejít celé hradiště s virgulí nebo georadarem, a existenci alespoň jedné z chodeb si ověřit, je to tady. Silnice vede až přímo k hradišti.

Žerotín se sklepy | Foto: Kamil Pokorný

---

Grabštejn hrad

Nejednou jsme si posteskli na nezájem odborných kapacit, o historické podzemní prostory. Před několika lety, ale byl takový průzkum proveden na severočeském hradě Grabštejn s následnou asanací. Zdejší podzemí je ukázkou, co ale vznikne, když neustále přestavby panských sídel, zasáhnou i sem.

Nejpůvodnější a nepoznamenané je místo, označené za lednici. Již jsem psal o místech, kde odtávající led, nashromážděný v zimě, odtékal puklinami ve skále nebo pracně zbudovanými kanálky. Ve skalní kóji, je v zemi čtvercový otvor s odklopnou mříží. Lze se tudy spustit či spíše seskočit do perfektně opracované nízké chodbičky - tunýlku, směřujícího do východního hradního příkopu. Zpátky už mě musel J. Hrouda vytáhnout.

Jeden z památkářů připustil v odborné stati, že se mohlo jednat o část únikové chodby, o kterých se tu mnohé traduje. Divil bych se, kdyby se někdy někde netradovalo. Lze tudy počapačky, - tedy v podřepu prolézt do vzdálenosti zhruba osmi metrů. Pak se tunel začne snižovat a zužovat. Na konci není sesut ani zavalen. Také ta chodba nemá pro odtok vůbec žádný sklon ani kanálek. Prostě nepokračuje. A zase ty otázky a dohady, - proč? Podloží by odtékající vodu nepropustilo, a není tu naplavenina sedimentů, které by vytvořily zátku. Únikovka by vedla jen do stráně na vnitřní straně vnějšího opevnění! Ke konci a k vrcholu už je jen kousek. Připusťme, že byla starší než předsunuté opevnění. I tak by unikající spíše vběhl do rukou obléhajících. Prostě nevím, o co tu mělo jít. O žádný hokus pokus jistě ne. Připomeňme si mistrovské hydrologické odvodňovací dílo na hradě Landštejně a štoly ve Slavonicích.

Grabštejn - více podzemí i otazníků | Foto: Kamil Pokorný



Grabštejn - odtokový, nebo únikový tunýlek? | Foto: Kamil Pokorný

---

Karlštejn hrad

Již jsem vyjádřil svůj podiv na tím, že královské hrady Kašperk, Velhartice, Točník, Bezděz a další, neměly ani studny, natož ústupové cesty, pro zajištění chodu hradu a bezpečí vladařova majestátu. Až nápadné, to pak bylo u sídel jako Krakovec a Karlshaus, kde byla jen nezbytná opevnění, umístěná bezmála v rovině. O to podivnější je, že císařský Karlštejn býval navíc státní pokladnicí, protože Karel IV., neměl zřejmě důvěru ani v opevnění Vyšehradu a Pražského hradu. Karlštejn byl navíc obklopen kopci vhodnými k ostřelování hradu, což se také při známém dobývání stalo. Studna tu byla pracně vybudována, ale po ústupových cestách ani stopy, ani záznamu.

V kapitole o Potštejnu jsem uvedl glosu Augusta Sedláčka o zdejším podzemí.
Něco podobného napsal o Karlštejně. Znovu trochu zkrátím složitou opisnou češtinu té doby:

"Na konci panských pokojův jest šnek (jest dosud), kterým se chodilo nahoru a dolů. Tím šnekem se i ven ze zámku nějakou chodbou chodívalo. Manželka místohejtmana Březského Marjána tim šnekem vycházela a když její manžel na hrad přijížděl a ptal se vrátného zda Marjána doma jest, ten ano odpověděl a pak se vadívali, že doma není, ale on ji ven nepouštěl.
Svého času podušky ze zámku padaly a Marjána tým šnekem dvě děvečky pro ně pustila, ale ony se nevrátily a Matouš rychtář, pod hradem jich hledat musel.
Dole na šneku byly železné dveře roku 1587 již chatrné, tak že jeden man nohou je vyrazil, že zámek jen krátkými cvočky přibit pustil a ty ven vyskočily. Tím šnekem se nejen do všech poschodí toho paláce, nýbrži do pokojův královských choditi mohlo".

Takže kromě místohejtmana, o tom tajném a hojně využívaném schodišti věděl kdekdo, žádný ze současných historiků tento záznam nezmiňuje, a do královských komnat se mohl tak dostat téměř každý.

Karlštejn | Foto: Kamil Pokorný

Objev chodby, na který se čekalo

Po dlouhých 124 letech byl učiněn na našem nejpamátnějším hradě Karlštejn objev, o jehož existenci se tušilo či spíše vědělo. Spojovací nebo komunikační chodba, v podzemí na hlavním nádvoří. Odborníci to pojali po svém, - střízlivě, novináři ohlásili palcovými titulky tajnou chodbu. Dovolím si citovat svou větu z první knihy. "Podzemní chodby existují, protože jsou jimi všechny, které pod zemí vedou. Málokterá, však je svým pojetím chodbou tajnou". No připusťme, že o té spojnici nemusel vědět kdekdo.

Karlštejn patří mezi nejprobádanější sídla a do ledví měl možnost nahlédnout koncem 18. století i přestavovatel kde čeho, Mocker. Úsek chodby je dlouhý téměř deset metrů. Původní gotické omítky lehce opadávají, ale klenba je překvapivě zachovalá. Archivy dochovaly první uzavření této spojnice již ve 14. století. Byla odkryta za císaře Rudolfa II., zanesen sem jeho znak, a opětně uzavřena. Při přestavbě znovu otevřena v19. století a dělník tu zanechal vzkaz budoucím potomkům. Z tisku jsme se dozvěděli, že bude do tří let zpřístupněna, z jiného do pěti let, třetí, že bude do konce ledna znovu uzavřena. Tak si to přeberte. Zavezena bude soudobou sutí, aby prý zůstala zachována dalším generacím. Tady se desetiletí hroutí kde co, a my to zasypeme aniž to spatří generace současná.

Něco k těm novodobým zazdívačům. Na hradě Houska, byla v minulém století objevena pokladnice v tloušťce sedmimetrových zdí. Tenkrát to byl také super objev. Byla znovu zazděna.

Na tvrzi - zámku Chvaly v Praze určeném k demolici, byla ve sklepení zazdívka, o které někdo něco věděl nebo tušil a vyboural tam díru. Za ní byla předsíňka a zcela zasypaný portál kamsi. Nikdo nepochyboval, že to vede do podzemní chodby. Po roce 1990 proběhla v celém areálu velkolepá asanace, která je pýchou Prahy 9. Zámek byl zachráněn, slouží kulturním účelům. Od všeho marastu, bylo vyčištěno i sklepení, ale zklamání bylo velké. Byla to jen ve skále vytesaná místnost se sníženým vstupem. Asi také pokladnice. Šokující je, že byla také opět zazděna. Pan starosta, který byl iniciátorem celé té záchrany, byl až rozčílen, když jsem ho na ten zásah upozornil, a on o tom rozhodnutí nebyl vůbec nikým zpraven. Jít po tom, jistě bychom se o tom pachateli dozvěděli, ale mělo by to vůbec nějakou cenu?

.

Lednice Chvalské tvrze - vstup a pohled zespod| Foto: Kamil Pokorný

---

Hukvaldy

Hukvaldy patřily mezi největší hrady v Čechách i na Moravě. Téměř po celou svoji historii byly většinou majetkem církevních hodnostářů, kteří zde ale nikdy nesídlili. Pouze když politická situace směřovala k jejich ohrožení, posilovalo se opevnění obrannými přístavbami. Imposantní pevností se Hukvaldy staly až po roce 1560, ale trvale nevalné počty posádky, iniciovaly opakované pokusy o její dobytí. Pokoušeli se o to Kuruci při protihabsburských válkách, Švédové, Valaši při selském povstání a další, ale prostě na to neměli. Ani tento mocný hrad, kde se při jeho budování šetřit nemuselo, žádnou podzemní únikovou chodbu neměl. Jedna z těch lidovek praví, že v době urputného švédského obléhání, kdy hrad již byl zcela vyhladověn, zahnali pastýři do tajné chodby stádo ovcí, které vycupitalo někde na nádvoří horního hradu a hlad byl zažehnán. Že by pastevci měli být o tajné chodbě vůbec informováni a že by ovečky poslušně podzemím, tmou a do kopce samy prošly, je velmi neduchaplnné.

Nemohu ale nezmínit osud Hukvald, který vlastnila katolická církev. Po vystěhování všech úřadů, bydlel na hradě strážný, který hrad měl uchránit před nenechavostí vesničanů z okolí. To se mu při jeho rozlehlosti nepovedlo, tak dal Biskupský úřad nepoškozenou pevnost v plen, a pokyn rozprodat naprosto všechno včetně zárubní dveří, ostění, otesaného nárožního kamení, vše od kovu včetně hřebíků a nakonec levně i kamení paláce i hradeb. Z nikdy nedobytého hradu zbyla jen kostra. Církev svatá, ve své shánčlivosti, se tak zařadila mezi likvidátory nedozírné památky.

Nejzachovalejší je vstup do rozsáhlého sklepení, ale po nějakém portálu, který by nasvědčoval tomu, že se za ním nalézá nějaká chodba není ani náznaku. Je to až podivné, protože při každém hrozícím nebezpečí se na hrad svážely cennosti měšťanů a šlechty včetně nemalého biskupského pokladu, který tito preláti v průběhu svého vládnutí spořivě nastřádali. Osudy hradu, který jako zemská pevnost nikdy neposloužil byly pestré. Jeho konce kromě bourání ještě neuvěřitelnější. Obrovské archivy posloužily jako palivo na podpal, zbylý inventář také. Takže obouvat se do nekonečna jen do církví a pány vyssávaných zemědělců, pro které byly hrady jen nástroji mocných a stavebním materiálem, by také nebylo asi správné. Že taková pevnost, tak bohatého majitele, neměla opravdu ani jedinou, únikovou cestu, je až nepochopitelné. Je to výzva pro ty s georadarem a virgulí.

Hukvaldy foto přidáme | Fotoarchiv: Kamil Pokorný

---

Jindřichův Hradec hrad

Zámek zmiňuji v kapitole o kulinářství. Město i zámek nejsou zdaleka takovou pohádkovou atraktivitou jako třeba Telč, ale byla to křižovatka obchodních cest a sídlo významného mocného rodu pánů z Hradce.



Jindřichův Hradec - nádvoří se vstupy do podzemí | Foto: Kamil Pokorný

Celá aglomerace byla také renesančně přestavěna, ale mnoho budov na náměstí, vám v hlavě neutkví. Je to takový konec 19. a začátek 20. století. Sám hrad - zámek, je takové "pel mel", do kterého pak byla u patí vsazena monstrozní industriální stavba. Také toto rovinaté město, bylo opevněno a obklopeno vodou jako Telč.
Podzemí je rozsáhlé, ale část nastříkaná akrylem nikoho asi moc neosloví. To gotické a renesanční nabudí, dva vstupy do chodeb možná nadšence i vzruší, a dvě zaslepená stoupající schodiště pak ukojí. Bylo by zde co řešit.

Na nádvoří se nalézá studna s překrásnou renesanční kovanou konstrukcí s dvířky. O kus dál, lze nahlédnout novodobější mříží do původní ve skále vytesané cisterny. Ve stěnách paláce jsou vstupy do sklepení. V prvním s příkrým schodištěm, se v jedné místnosi nalézají módní rekvizitářská strašidýlka a v další keramické kopie starého nádobí. Je zde tesaný portál do chodby, po několika metrech zazděné.



Jindřichův Hradec - studna s renesanční kovanou mříží | Foto: Kamil Pokorný

Další vstup do hlavního sklepení není veřenosti přístupný, a je nejzajímavější svou zachovalostí. Z největšího sklepa vede dosti prostorný vstup do tubusu studny. Není to však pouhé okénko k odběru, ale otvor ve celém profilu chodby. Chyběla zde jakákoliv zábrana a zvědavci, který by se naklonil, aby hloubku spatřil, by stačilo, aby se mu trochu zatočila hlava. Jsou zde dvě schodiště, tentokrát stoupající. Jedno je zazděné, druhé které končí prostorem s kójemi z neomítnutých cihel, umakartu a panelákových prosklených dveří. Na konci těch kójí je jakási přepážka, také z umělých hmot a rohoží. Co to tu za socialismu bylo, nevíme.



Jindřichův Hradec - sestup do sklepů s portálem do tubusu studny | Foto: Kamil Pokorný



Jindřichův Hradec - pohled ze sklepa do studny | Foto: Kamil Pokorný



Jindřichův Hradec - socialistické prosklené dveře v hradním sklepení (dnes už je to možná vše jinak) | Foto: Kamil Pokorný

Když pak hrad obejdete zvenku, narazíte na vchod do protáhlé Aquagalerie galerie s akvárii a zarámovanými fotografiemi. Na konci velmi starého členitěho chodbovitého tunelu je opět umělohmotná přepážka a stejné prosklené dveře. Dojde vám, že to navazovalo na to schodiště s kójemi. Byla to cesta, kudy se dalo i po vodě do hradu zavážet cokoliv, aniž se to muselo transportovat městem. Samozřejmě se tudy dalo do zámku přijít i odejít bez nežádané pozornosti.



Jindřichův Hradec - podzemní Aquagalerie v původním sklepu | Foto: Kamil Pokorný

Druhou zajímavostí je zavalený portál do chodby, která je po několika metrech zazděna cihlami. Po odstranění zazdívky se narazilo na kamenný sesuv. Třetí vstup do chodby se nalézá v rostlé skalní stěně. Je po pár metrech také zaslepený. Tak se to dělalo. Jakékoliv spekulace jsou neproduktivní. Zámek i město bylo obklopeno vodou. Spojení s nějakou církevní stavbou , by nebylo nic překvapujícího, tak jako chodba či štola k rybníku. Chodbu nebo její fragmenty v přírodě lze odkrýt. V staletími probíhající zástavbě bohužel nikoliv. I tak, čtyři schodiště v podzemí, tři vstupy do chodeb a další do tubusu studny, se pohromadě jen tak nevidí.

Jindřichův Hradec - vstup do nejkrásnějších vyčištěných sklepů s původní dlažbou | Foto: Kamil Pokorný



Jindřichův Hradec - původní omítky kleneb, i podlaha se spádem pro odtok vody | Foto: Kamil Pokorný



Jindřichův Hradec - zazdívka do chodbičky?| Foto: Kamil Pokorný

---

Vlašský dvůr - hrad

Již jsem zmínil, že na otázku kdy a kde jsem viděl svou první tajnou chodbu, odpovídám, že až ve zralém věku, na křižáckém hradě v Izraeli. Náš web však nese název Staré chodby. Důlními díly se nezabýváme, ale mými prvními chodbami, byly ty havířské v Kutné hoře.
Byl jsem překvapen jejich precisním vypracováním a malými rozměry, kdy je někdy nutno jít bokem. Vzhledem k dobývání stříbronosné rudy, byla tato spíše lámána, a dopravována vozíky - hunty nebo je v přetěžkých podmínkách nosili pomocníci razičů v krosnách na zádech.

Teprve později, když jsem se zabýval podzemím hradu Vlašský dvůr a nedalekým podzemím jezuitského konventu jsem se dozvěděl, že tyto stísněné chodby byly šíjemi spojovacími, pro přístup havířů ke slojím. Máme averzi k výrazům prý, údajně, dochovalo se a dalším. Spolehnutí není ani na přes sto let staré tiskoviny se vznešenými názvy. V časopise Akademica se uvádí, že po vyčerpání stříbronosných ložisek, byly některé štoly využity k účelům zcela jiným a to jak samotným městem, držiteli hradu i církevními kruhy. Zajímavé by bylo dozvědět se, zda se tam dole občas potkávali. Král Václav II. původní účelový hrad přebudoval v pozoruhodné representační královské sídlo, v kterém se sbíhaly potůčky a říčky stříbra z celé země a razily v mince. V polovině ničitelského 19. století, bylo strženo vnější opevnění, část hradu, městské brány a pak i hradby. Při přestavbách se nejednou narazilo na různé "štůly", a jelikož hradu již nebyla připisována žádná vojenská důležitost, byly ty různé spojnice zaslepeny, aby se naopak někdo nedostal pod něj zvenčí.

Jaká je dnes situace v restituovaných církevních objektech nevím, Jezuité různé podzemní cesty budovali a s jejich ničením jistě nespěchali. Já jsem se tam tenkrát nedostal, prý pro statické úpravy. Je to ale typ pro nadšence.

---

Hrad Kost - chodba v pískovci

Pozoruhodná je chodba na hradě Kost. Rukopis budování chodeb v skalnatém podloží v gotice, je dalším z mála zachovalých úseků. Fotografie Kamila Pokorného toho jsou důkazem. Zde to bylo jednodušší o to, že podloží je pískovec. Rádi bychom v ní viděli chodbu únikovou, ale chodba vede až ze sklepů umístěných pod hradním uzavřeným blokem. Sklepy jistě byly pod uzavřením vnějšího opevnění, ale úniková či chcete-li tajná chodba, by měla vést z posledního bodu obrany, k použití v krajním nebezpečí. Rádi vám ji ukážeme (foto), ale rozborů se zdržíme a počkáme, až ta tematika ty povolané vědce, snad konečně někdy vůbec začne zajímat. Za zmínku stojí, že chodba dlouhá téměř 40 metrů nemá sklon a žlábek, jako odvodňovací štoly pod gotickými Slavonicemi. Nadšený kastelán ji plánuje zpřístupnit.



Kost - hrad na pískovcovém suku | Foto: Kamil Pokorný



Kost - hradní chodba, viditelně nahrubo tesaná ručně mlátkem do pískovce. | Foto: Kamil Pokorný

---

Tajemné skalní hrádky

Budovatelé skalních hradů - spíše hrádků, neměli problémy se stavivem a potřebným zástupem stavebníků. Podstatná část prostorů včetně kaplí, rytířských síní, studní, obilních jam, cisteren a dokonce vězení byla vytesána ve skále. Pokud to byl pískovec byla radost sledovat, jak dílo rostlo. Nadzemní stavby byly roubené a větší hrady i dozdívané kamenem. (Sloup v Čechách, Sůlov na Slovensku). Na zámku Mnichovo Hradiště je model nedalekých Drábských světniček. Větší romantiku dík spojovacím můstkům skalních bloků, schodištím, výškovým plošinám a žebříkům, si už asi nelze představit. Ve skalních bludištích se ani přesně nevědělo, kde tyto hrádky leží, a nějaké dobývání obléhacími stroji a větším počtem útočníků ani nepřicházelo v úvahu. Do těchto orlích hnízd vedly vstupy, přístupné často jen po jednom, a ubránilo je pár ozbrojenců.
Těchto výhod nezřídka využívali páni s loupežnými sklony. Problémy tu bývaly s vodou a pokud byly přístupové cesty obsazeny, došly dík nevelkým skladům brzy i zásoby. Bylo na to pamatováno, a různé skalní pukliny byly prohlubovány a pospojovány. Tyto myší chodbičky (Valečov), pokud se někde nesesul celý blok či kvádr, existují dodnes, zanášeny jen listím, jehličím a splavovaným pískem. Není v mých silách, kreslit půdorysné plánky nebo perspektivní rekonstrukce. V rámci krásných výletů, je ale stále možné je volně navštívit a takové ústupové cestičky a chodby si vytipovat.

V kokořínském údolí jich je hned pět. Skalní sídlo Staráky je v soukromých rukou a je zde chodba k výpadní brance, přístupu k vodě a samozřejmě k úniku. Malým unikátem je tu také jeskynní hrad Klemperka. Měl být spojen chodbou s tvrzí ve vesnici Truskavna ležící nad ním ve vzdálenosti 150 metrů, ale puklina ve spodním podlaží sklepení je stále zaplavována pískem a jílem a cihlová zazdívka ústící do údolí je zřejmě mladší cestou do kdysi stále využívaných prostor. Také zde, je možnost tuto hypotézu nějakým měřením ověřit.

Kolem Jetřichovic na Děčínsku jsou blízko sebe bývalá opevněná sídla Falkenštejn, Šauenštejn a Chřibský hrádek. Na Falkenštejně neboli Sokolí, se nalézá i ve skále tesaná kaple, rytířská síňka s kamenným stolem a sedíliemi u většího okna. Původní krkolomný vstup vedl podél hlubokého tubusu studny, považované jinými historiky za cisternu. Úzká škvíra vedla na opačném konci z hradu ven a stala se později jediným možným vstupem. Hospodářské zázemí i s konírnami pod skalním sukem, bylo podle kapes pro trámy, dražé a různých pecí, poměrně rozlehlé. Hrad byl větší silou bezúspěšně dobýván dvakrát.

Důležitá připomínka. Navlhlý pískovec nebo jen pokrytý jehličím a listy je velmi kluzký. Občas lze narazit na památníčkové destičky, těch, kteří pád nepřežili. Také bych rád zmínil, že některé mé poznatky jsou již více let staré. Zub času a jiné vlivy, stále působí. Mnohé bylo odkryto, ale mnohé také již ztraceno.

Valečov - skalní hrádek s mnoha pískovcovými místnostmi okolo | Foto: Kamil Pokorný



Valečov - ukázka zasekání a stavby přímo na pískovci | Foto: Kamil Pokorný



Sloup - skalní hrad s více pískovcovými místnostmi a prostory | Foto: Kamil Pokorný



Sloup - hrad s velikou skalní kaplí | Foto: Kamil Pokorný

---

Další hrady a zříceniny se zajímavým podzemím přidáme...

Celý obsah tohoto webu je chráněn

Obsah webu je chráněn autorským zákonem a také Autorským svazem. Je velmi náročné i nákladné, nejen objevit, ale také zdokumentovat, zpracovat a publikovat informace a fotografie těžko přístupných prostor. I proto patří všechny naše materiály, texty a fotografie také pod ochranu Autorského svazu v Praze a žádnou část textu ani fotografie nelze nikde publikovat do tisku nebo na jiné weby bez našeho vědomí a souhlasu, děkujeme.
Při rozhovorech a zpracování témat pro časopisy a tisk požadujeme možnost autorské závěrečné korektury před tiskem, to je naše podmínka, protože máme špatné zkušenosti s chybami v textech atd.