Spojovací chodby a jiné podzemí

Zkoumáme staré hrady, zříceniny, pátráme po chodbách...     Doplněno: 7.2.2016

Nacházíte se na specializovaném webu o chodbách!

Mukačevo, Rheinfels, Hasištejn, Děčín, Houska, Rájec Jestřebí, Bechyně, Dřínov, Hostim, Hrádek na Moravě, Krčma v Jaškově, Hostinné, Bruntál,

Spojovací chodby pod rozsáhlejšími hrady

Některé hrady byly až neuvěřitelně rozlehlé. Značný podíl na tom mělo postupné rozšiřování dalších prstenců hradeb a bašt, protože nástupem dělostřelectva bylo nutno jádro hradu nějak chránit a přístup k němu ztížit. Na mnohých zachovalejších ruinách nalézáme spojovací chodby nebo jejich pozůstatky. Karel

Bylo potřeba ohrožená místa posilovat, cesty k nim zkracovat a vojáky chránit před střelbou. Obsazovat celou pevnost posádkou, si mohli dovolit vládcové orientu, kde byla mnohonásobně větší lidnatost. V naší lokalitě se uvádí, že jen v době největší slávy, měl hrad Trenčín na Slovensku 1500 obránců a hrad Mukačevo na Podkarpatské Ukrajině 3000. Obléhali ho tři roky a posádce velela hraběnka Zrínská a její kapitán po té, co její manžel zemřel. Ta dáma si vedla tak, že by vojáci pro ni skákali do ohně. Kroužkové brnění oblékala ráno a odkládala až večer. Stále nosila šavli, uměla s ní zacházet a sám habsburský císař, jí udělil jako jediné ženě řád, udělovaný jen vrcholným válečníkům. Nebylo pochyb o tom, že tak početná posádka, byla po takovou dobu zásobována podzemními chodbami. K tomu je potřeba říci, že vydržovat takovou posádku v nečinnosti, by bylo nákladné i pro magnáty typu Matúše Čáka Trenčanského a do hradu by se vešli tak "na stojáka". Pro Mukačevo platí totéž. Historici mají bohaté zkušenosti s tím, že počty armád, padlých a ozbrojenců vůbec, byly kronikáři nadnášeny, pro zvětšení efektu válečných událostí.
Doplnění: Mukačevo - hraběnka Zrinská. Dostala sice jako jediná žena řád za statečnost, ale ne od Habsburk. císaře, ale od tureckého sultána. Řád se jmenoval Atmane. V době protihasburských povstání, uherská šlechta spolupracovala s Turky.

V mírových dobách bylo na našich hradech pár zbrojnošů a ve válečných pár desítek. Vyšší počty bylo možno dosáhnout průběžně cvičenými vesničany. V Horních Uhrách ( dnešní Slovensko) fungovali tak zvaní - armalisti -. Nižší šlechtici s erbem, kteří dostali půdu a nevolníky a hospodařili jako bohatší sedláci. Nebyla to žádná ořezávátka. Své tituly dostávali od panovníka za vojenské zásluhy. V nebezpečí je poslové objížděli a během několika hodin obsadili se svými trénovanými poddanými určený hrad. Tyto vesničany do toho nebylo třeba nutit. Jejich prestiž se nedala s běžnými rolníky srovnávat, měli se též mnohem lépe a směli mít doma zbraň. V době setrvalého tureckého nebezpečí to fungovalo spolehlivě.

Posilování ohrožených míst, se dělo podzemím. (Sovinec, Potštejn). To už je jenom krok k tomu, aby byly tyto spojnice označovány za tajné chodby. Posádka o nich věděla, nepřítel je předpokládal. Pro nás je tajná chodba chodbou, o které věděl málokdo a sloužila k účelu, který jsme mnohokrát zmínili. Na tvrzi Čachrov, hradě - zámku Stráž nad Nežárkou nebo Chudenice, jsou stopy po spojnicích s blízkými kostely. Obyvatelé se zde mohli v nebezpečí shromáždit a se svým duchovním utéct do opevněného objektu. Nebudeme si hrát se slovíčky, ale toto vlastně tajné chodby byly. Obyvatelé o nich věděli, ale většinou neznali vstupy. Dodnes lze prakticky projít z opevněného kostela v Kurdějově do bývalé opevněné radnice a zpět. Jistě byly nejednou využity. Kurdějov byl napaden vícekrát.

Největším zážitkem pak je návštěva hradu Rheinfels v Německu. Spojovací chodby, bludné smyčky, slepá ramena, která se stala pastmi a další. Jen vstup do další barokní části je znemožněn. Tam už by se mohl návštěvník ztratit. U pokladny dostanete plánek a celé to podzemí si můžete projít sami. Kamil tam ale nebyl a Jarda to fotil jen na mobil v téměř nepoužitelné kvalitě.

Přepravní chodby byly také prostornější pro přesuny materiálu a obránců (v opevněném komplexu kostela v Zaječí, nalézáme chodby jak spojovací, tak únikové).

---

Dokonalá je chodba na hradě Hasištejn na severu Čech. Lze jí projít. Spojuje kuchyni přímo s palácem. Než by se tam kuchtík a stolníci dostali přes všechna místa opevněním, jídlo by zcela jistě vychladlo.



Hasištejn - hradní chodba | Foto: Kamil Pokorný



Hasištejn - rozlehlé podzemí hradu | Foto: Kamil Pokorný



Hasištejn - další podzemní prostory hradu | Foto: Kamil Pokorný

---

---

Co se odehrávalo na hradě Houska?

Na hradě Houska jsem byl čtyřikrát,z toho jednou s televizním štábem. Strávili jsme tam i noc v rytířském sále. Čekalo se na půlnoc. Byla hrozná zima, tak se vařil grog. Většina účastníků usnula. Po půlnoci si zvukař šel odskočit. Nemohl se dostat z místnosti, protože mu v tom prý bránila průhledná, jakoby tlustá plastická stěna. Pod tlakem jeho rukou a těla se prohýbala, ale nepropustila ho. Ráno kameraman zjistil že trvale zapnutá kamera i zvuk selhaly. Já jsem si závěry neudělal, když jsem viděl, kolik lahviček od rumu se vynášelo. Režisér pragmaticky prohlásil, že baterky se chladem a vlhkem vybily. Produkční si rvala vlasy, co ta akce stála. Musím ale říci, že totéž se nám stalo pod (původním) hradem v Hořovicích. Kamilova kamera vypnula po vstupu do chodby a naskočila až při návratu, v tomtéž místě. Karel

Události na Housce jsou na tolik pozoruhodné, že byly vícekrát publikovány. Bílé paní, bezhlaví rytíři a panské dcerky, které se zamilovaly do kovářského pomocníka z podhradí, už v dnešní době neletí. Poklady, podzemní chodby a záhady v moderní době nazvané parapsychologickými, budí zájem stále.



Houska - nejen kaple je záhadami opředená | Foto: Kamil Pokorný

Zde se však záhady kumulují, mluví se o nich již čtyři století a hrad byl opuštěn koncem 16. století, protože zde nikdo nechtěl sloužit, a odmítali sem vozit zboží i vozkové. O co šlo? Měla zde být díra do pekla, protože ze skalní pukliny vycházely podivné zvuky a páchnoucí plyny. Po okolí se potulovaly jakési zrůdičky, sami zplozenci inferna, kteří se před lidmi pokud možno skrývali. Z tehdejšího pohledu tedy démoni, které kronikář Hájek z Libočan, nazval roku 1541- roztodivnými hovady. Díra, tedy puklina ve skále byla zasypána a byla zde postavena dávno před tímto zápisem gotická kaple. Měla to být jakási zátka.

Záhady a mysteria stále mnoho lidí miluje a já mezi ně patřím. Věda se snaží je zpochybnit, nebo na ně alespoň najít odpověď. A to se já snažím také. Díru do pekla nahradily psychotronici vstupem do jiné dimenze a geologové možným výskytem metanu, siřičitanů a dokonce radonu, které mohly mít po generace vliv na různé lidské mutace. Že by se takto postižení lidé skrývali bylo v té době evidentní. Inkvizice by je poslala na hranici.

Podnik Spolana zřídil na hradě v 80. letech noční sanatorium pro zaměstnance. Udělali zde vrt, protože vody bylo vždy málo. Až ve 270 metrech na ni narazili, ale byla silně radioaktivní! Noční lázně skončily. Bylo to zalito betonem.

Emocionálně působí kaple. Podlaha je silně prohnutá, ale to by se dalo vysvětlit tím, že ona "díra do pekla", si po zasypání stále sedá, jak ji spodní vody podemílají.

Velice zajímavé je podzemí, které je dnes nápadně malé. Ale nebylo! Chodbou se lze dostat do míst, kde byl Němci za války umístěn generátor. Je zde umělá skála s napodobením rýh po špičáku, kterým se ve skále podzemí kdysi ručně razilo. Co je za ní, není známo.

Je zde tajná místnost odkrytá ve 20. letech minulého století. Byla ale opět zazděna. Jsou zde dvoje schody paralelně vedle sebe sestupující do malých sklípků. Na co tak nákladné dílo, když stačilo schodiště jedno a jeden sklep větší. Po odhrabání nánosu bylo ale zjištěno, že pravé schodiště pokračovalo hlouběji. Není známo přesné místo cisterny, bez které by hrad nemohl existovat. Některá místa v podzemí jsou zazděná. Na jedné části podlahy ve sklepení je umělá malta z písku imitující pískovec.

---

Děčín

Zámku v Děčíně se místopisně též říká "kasárna". Jednak jimi od nepaměti byl, a také se tak nelíbivým objektům samé okno a hodinová věž, říká. Původní gotický hrad střežil křižovatku cest a vodní trasu, ale byl budován s vědomím, že sousedící dva kopce ho převyšují, což byla již tenkrát nevýhoda z důvodu obranného. ( Vzpomeňme, jak do Karlštejna při jeho obléhání praly z okolních kopců bombardy a praky). Objekt prošel všemožnými přestavbami a minula ho jen novogotika. Karel

Přestože na děčínském zámku působila armáda československá, německá, sovětská a pak ta naše lidová, nejhůře se zde k objektu zachovala armáda sovětská. Když se v roce 1992 z našeho okupovaného státu stahovala, zachovala se jako na dobytém nepřátelském území. Odnesli co se dalo, včetně dveřních zárubní, okenních kliček, kovaných zábradlí, historické první brány. Zůstal po nich nepředstavitelný chlív, jedno spadlé zámecké křídlo, zatlučené okenice, olejovými sokly překryté historické malby. Pro historiky je nerozchoditelné, asfaltem překryté historické nádvoří. To není o politice, ale o kultuře.



Děčín - Karel Pokorný, natěšený na prohlídku podzemí | Foto: Kamil Pokorný

Nezmapovaná sklepení - kdysi průchozí, byla těžko přehledná, ale dnes jsou vodítkem jednotlivé vstupy z envelopy - páteřní suterénní chodby. V paměti ulpí hlavně pětipatrové sklepení ve skále nad řekou, kde na zdech na věčné časy zůstávají v azbuce ryté nápisy, odkud ten či onen moloděc pocházel. Daleko starší jsou nápisy německé, upozorňující v tom bludišti na jednotlivé ošetřovny a sály. Nápisy vojínů českých, pak jsou veskrze vulgární. Sklepy ve skále mají kamenné šíny na sudy a nejspodnější patro je již téměř na úrovni řeky a sloužilo jako lednice.

Nejzajímavější je podzemí gotické, nacházející se pod nejstarší částí zámku. Nalézá se zde též původní studna, kterou obtáčí nízká a úzká chodbička s portálkem, který umožňoval odběr vody z nitra hradu. Studna je dnes bez vody. Pramen se mohl buď ztratit nebo zavedením barokního vodovodu, přestalo být o ni pečováno a stala se odpadní jámou. V parku pod hradem je zanesený a vegetací pokrytý vstup do chodby, vedoucí do nyní z poloviny zasypaného studničního tubusu, který původně dosahoval až k úrovni nedaleké řeky.

Milovníky romantiky a tematiky tajných chodeb, ale zchladí informace, že tuto chodbu prý vybudovali až za války Němci, aby štáb měl v případě potřeby kudy utéci. Druhá verze tvrdí, že chodba a sklepení do kterého se studnou muselo vystoupat po novodobých stupačkách, mělo sloužit jako kryty pro obyvatelstvo v případě bombardování. No nevím, zda by německé velení prozrazovalo a umožňovalo vstupy pod hrad civilnímu obyvatelstvu nemluvě o tom, že chodba v parku je od městské zástavby daleko, a lidé by se zde při náletu mohli shromažďovat jen po jednom a velmi pomalu. Tajná ta chodba ale byla, nezávisle na datu jejího zbudování, protože špioni vždy měli oči všude a vyslat nebo přijmout nepozorovaně posla, bylo žádáno v každé době. Tajnou se také stala po okupaci hradu Sovětskou armádou v roce 1968, kdy tudy do sklepení lezli děčínští kluci a zásobovali se ve skladech vším od konzerv, až po plynové masky a další výstrojní součásti. Potom s tím mezi sebou obchodovali a kromě Rusů, o tom věděl celý Děčín.

Děčín - sestup do pětipatrových sklepů, vlevo šíny na sudy | Foto: Kamil Pokorný



Děčín - zde býval sud přímo u sestupu do třetího patra podzemí | Foto: Kamil Pokorný



Děčín - sestup do pátého patra sklepů | Foto: Kamil Pokorný



Děčín - nahlížíme do tubusu studny z níž vede chodba | Foto: Kamil Pokorný



Děčín - tubus s novodobými stupačkami | Foto: Kamil Pokorný



Děčín - chodba ze studny vedla do parku | Foto: J. Ociepka



Děčín - rozsáhlé podzemí | Foto: Kamil Pokorný



Děčín - německé nápisy z války | Foto: Kamil Pokorný



Děčín - mnoho je zde ještě ke zkoumání | Foto: Kamil Pokorný

---

Rájec

Náš web STARÉ CHODBY není jen povídáním o tajných chodbách. To co se nalézá v komplexu zámku v Rájci, je neočekávaně famosní. V expozici mají model sídla po jeho přestavbě, ale jsou zde stále patrné opevněné prvky. Ty se ve sklepeních prolínají v dnes nečitelné sály, štoly a spojovací chodby skladovacích a technických úseků. Karel

Celý komplex je přístupný poklopem za holubníkem, ale je to podzemí náročné. Nezůstane na vás nit suchá. Nejenom se propotíte naskrz, ale dostanete i spršku shora, kde někde něco prasklo a voda ze stropu stříká. S tím se počítá, ale nejnamáhavější je chůze v předklonu nebo dokonce v podřepu při klesání k původním obřím sklepům dolního objektu. Potom se stejně namáhavým způsobem v polo-podřepu vracíte chodbou, stoupající mírným svahem. Navíc je třeba chránit foťáky, kameru, lampy. Kamil ten průzkum krásně glosoval: Člověka to musí bavit, aby do toho šel. Potěšení přináší vědomí, když někdy jste v místech, kam noha odborníkova nešlápla a naučíte se číst, co je velmi staré, novodobější, ryze technické a co čemu mělo sloužit. V další knize je dle Kamilových podkladů popsáno Rájecké podzemí podrobně.

Rájec - podzemí v komplexu současného zámku | Foto: Kamil Pokorný

---

Bechyně

Po té co jsme po šlechtických sídlech zařadili též fary a dokonce krčmu, zbývá už jenom radnice. Starobylému městu Bechyně, vévodil mocný hrad. Byl v husitské éře dobýván mnoho týdnů bratrem Jana Žižky z Trocnova. Vzdal se až po té, co docházely zásoby a byly spousty padlých a raněných. Kdyby měla pevnost chodby, jak se tak rádo píše, došlo by k posilování a posléze úniku. Takže to patří mezi ty úvahy střízlivé.
O to více je překvapující, že z radnice, která je od hradu "co by kamenem dohodil", vede ve skále tesaná chodba, směřující k této pevnosti. Nemohla být štolou odvodňovací či kanalizační, protože stoupá! Z hradu by do radnice tedy nic neodváděli a z radnice do hradu také ne. Pravdu se nedozvíme, protože je zasutá.
Radnice pochází ze 13. století Vstup do sklepů je situován v přízemní hale. První podlaží má plochu 115 m a leží tři metry pod úrovní přízemí. Druhé patro je již částečně hloubeno ve skále. To třetí je větší než patro nad ním a vede z něho oválná zmíněná chodba. Je 60 cm široká a 120 cm vysoká. Naši byť menší předkové, by museli jít v podřepu. Co zbývá? To je na té naší činnosti zajímavé a dobrodružné, prosekávat se tím lesem otazníků. Ty hrady v cizině co jsem prolézal, uvádí o chodbách, že vedou tudy a tam a jsou většinou jednoznačné.

Bechyně skrývá podzemní chloubu pod radnicí! | Foto: Kamil Pokorný

---

Dřínov

Tento zámek, - nevím po kolikáté to opakuji, byl také za socialismu téměř proměněn v ruinu. Nový majitel by potřeboval několik životů a nespočet milionů, aby ho zachránil. Je to však velký nadšenec a před objektem mu nestojí ani Ferrari nebo Bentley.
O jeho zanícení svědčí to, že nechal jiné věci počkat a vyčistil chodbu, která vede ze suterénní místnosti východního křídla. Je cihlová, a byla pro nás rozkoš rozkličovat její účel. Po padesáti metrech se rozdvojuje a pravá šíje končí závalem. Ta levá se otáčí zpět a směřuje k opačnému konci zámku. Technické parametry svědčí o tom, že nemohla být ani přivaděčem vody ani kanalizací, protože od rybníka pozvolna stoupá. Kanalizace by do okrasného rybníka jistě nevedla a pomyslný vodní zdroj, by se tlačil do oné druhé chodby a do svahu by pak už vůbec nestoupal. Ústupové únikové chodby se od jisté doby již nebudovaly, ale na místě zámku stávala gotická tvrz. A další otázky se tak množí. Obrátíme se na toho ochotného pana vlastníka, zda došlo k čištění a odkrývání pravého ramene a čtenáře tohoto webu, o tom časem zpravíme.

Dřínov - vstup v ruině zámku do chodby | Foto: Kamil Pokorný



Dřínov - vyspravovaná chodba nadšeným majitelem | Foto: Kamil Pokorný

---

Hostim

Původní velká středověká tvrz byla přestavěna na nevelký zámeček. Zdejší podzemí nás pěkně potrápilo. Stále nám chybí v našich řadách profesionální historik stavař a historik hradolog. Vývojovou etapu při budování podzemí zachycují různé výškové úrovně.
Nejstarší jsou tři gotické sklepy s valenou klenbou, nalézající se pod východním křídlem. Čtvrtý je pod severním cípem bývalé obvodové zdi. Další sklepení už má výrazně renesanční charakter. Z něho vede chodbička k původní funkční gotické studni, ke které je ještě další přístup ze sklepů jižního barokního křídla.
Pro nás nejzajímavější je chodba, směřující k hradnímu příkopu a podcházející bývalou hradní bránu až k sesuvu. Senzibilové se domnívají, že se jim podařilo detekovat pokračování chodby k stejnojmennému městečku, kde se poblíž kostela objevil propad. Spojení kostela s opevněným sídlem, jsem zmiňoval vícekrát, a předpokládejme, že hradní příkop bul suchý. Mohl to ale být sesuv kamkoliv. Pro odvodňovací štolu hovoří použití mladších cihel, než byly „gotické buchty“, nebo potřeba odvést vodu ze střech a nádvoří, a z přepadu vody ze studny při jejím přebytku. Ale abychom vyčerpali všechna pro a proti. Sváděl by někdo vodu pod základy kostela a města? Nemáme to lehké.

Hostim - jedna z chodeb pod zámkem | Foto: Kamil Pokorný

---

Hrádek na Moravě

Obec Hrádek na Moravě je více než pozoruhodná. Nelze ji cíleně zařazovat mezi obranné podzemí vesnického typu, tedy lochy.
V roce 1933 se konala výzkumná výprava za účelem průzkumu zdejších podzemních prostorů, o kterých se generace pouze vyprávělo. Druhá mnohem větší vesnice, se měla nacházet pod povrchem. Výchozím bodem měl být dům starosty, který sám celou akci podporoval a dutiny pod svým obydlím potvrdil. Badatelé i pozdější průzkumníci označili prostory za "hojné, velmi zachovalé a krásné ". Nedohodli se však, na účelech jednotlivých úseků. Označili je jako sklady, kultovní místa, a úkryty v neklidných dobách s nejméně "jednou ústupovou cestou".
Jedna ze starších Kamilových fotek zachycuje kromě atraktivního barevného podloží, lopaty, krumpáče a další nářadí u jednoho ze závalů. Předpokládám, že od mé návštěvy v devadesátých letech k nějakým odkrývkám došlo, ale možná i zde by byla každá ruka dobrá.

Podzemí v Hrádku na Moravě | Fotoarchiv: Kamil Pokorný



Kostnice pod rotundou | Foto: Kamil Pokorný



Podzemí chrámu v Hrádku na Moravě | Foto: Kamil Pokorný

---

Krčma v Jaškově

Každý přímořský stát byl spjat s existencí podloudníků a jejich doupat, zvaných v překladech krčmy. Scházely se tam existence, které by nikdo nechtěl potkat ani ve dne. Z těchto putyk vedly skryté východy a chodby ke krytí pašerácké činnosti včetně odklízení obětí častých rvaček.
Slovo krčma nemá dodnes na Slovensku nebo jeho pomezí takový obskurní význam, i když žádní jelimani tam také nechodili. Kromě historických měst, která jsou vlastní kapitolou, jsme už přinesli informace ze všech starobylých objektů. Z hospody, ale ještě ne. O obci Jaškov v které se nacházela, se píše již v listině knížete Opolského kolem roku 1230. Hlavně zde však byla trvale stráž, která na křižovatku cest dohlížela. Doloženo je, že se vybíralo i mýto. Objekt byl též opevněn hradbou, ale v zápisech není, zda jen dřevohlinitou nebo kamennou.
V roce 1688 krčma, která již byla jen pohostinstvím, vyhořela. Byla několikrát přestavována a v roce 1954 byly v podzemí odkryty místnosti s gotickou žebrovou klenbou. V jedné zdi byl objeven úsek zasypané chodby, která byla vyhodnocena jako úniková z doby, kdy toto hrazené místo vlastně bylo vojenským objektem.

---

Hostinné

Klášter a kostel v Hostiném, také presentoval "památkovou péči" minulé éry. Z kláštera udělali sklad, kostel se stal ruinou. Posléze bylo rozhodnuto objekty zbourat. Výpočet zněl na půl milionu korun a to se zdálo moc. Tak to ohradili, že čas vykoná své. To se také stalo a trochu se tomu pomohlo. Vstup do podzemí byl pak zasypán. Kde se nacházel se neví ani přibližně.
O podzemí zámku, který stojí ve městě na místě tvrze, se neví nic a nevíme také, do jaké míry lze vyhodnotit informaci o spojení této tvrze s kostelem.
Jiné je to s těmi církevními stavbami. Klášter byl spojen s kostelem chodbou, což nebylo nic vyjímečného ani extra tajuplného. V kryptách bylo pohřbeno 27 františkánů a máme i starý záběr z hrobky hrabat Lamboiů. Ti v třicetileté válce stáli na správné straně a získali celé zdejší panství. Jeden z nich to dotáhl až na maršálka. V hrobce byly čtyři cínové rakve s hraběcími erby. Neví se, zda je strávil cínový mor v tom agresivním vzduchu prostém prostředí, nebo byly použity na cínové pájky v době, kdy byl naprostý nedostatek všeho. Z našich zkušeností víme, že podzemí zahrnuté jen buldozery, překvapivě přežívá staletí. A to by opět byla práce pro georadar a případnou sondáž.

---

Bruntál

Zámek v Bruntálu patří k nesčetným nevzhledným objektům, ve které se měnily přestavované hrady, kterým nebyl určen osud nechat je spadnout.
Krátce před okleštěním a následnou okupací naší země Německem, se v hlubokých sklepích zámku ukryla část českého obyvatelstva města před nájezdy ozbrojených ordnerů. Útočiště paradoxně nabídl a poskytl velmistr řádu německých rytířů, kterým zámek patřil. Tak jako všude, kde se vyskytují starobylé objekty, se tradovaly a pěstovaly pověsti o podzemních chodbách. Bylo to bráno shora vážně, a z obav aby henleinovské bojůvky nepronikly podzemím do zámku a města, byl celý objekt od sklepa až po půdu prohledán naší policií a armádou. Žádné chodby nalezeny nebyly, ale naplnilo se pořekadlo, že „každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán“.
Velmistr po prohlídce zjistil, že se mu ztratily dva briliantové řádové prsteny.

Zámek v Bruntálu a nevábné podzemí | Foto: Kamil Pokorný