+3490 do 02/16
Tajnosti klášterů a chrámů
Zkoumáme staré hrady, zříceniny, pátráme po chodbách... Doplněno: 31.12.2015
Vítejte na specializovaném webu o chodbách!
Louka, Teplá, Klementinum, Křtiny, Jablonné v Podještědí, Police nad Metují
O tajnostech klášterů a chrámů
Mnohé kláštery byly opevněny, a měly dostatek financí na to, aby si mohly vydržovat po zuby ozbrojené posádky, o kterých se světským pánům většinou mohlo jen zdát. O to podivnější je, že se některé kláštery o svoji bezpečnost hrazením nepostaraly. Kamil
Nedávno jsem někde četl, že se církevní majetky řadily hned na druhé místo za ty šlechtické. Já bych to ale přehodil. Nevzpomínám si totiž, že by někdy v naší historii chyběly nářky na prázdnou královskou pokladnici. A netýkalo se to jen panovnických rodů, snadné to v tomto ohledu neměla ani šlechta. Vždyť kompletní lepší zbroj měla obdobnou cenu jako tři vesnice a nesmíme zapomínat ani na to, že kvalitně opancéřovat bylo třeba i koně. Nějaké polnosti, lesy a luhy jen sotva pokrývaly výdaje na družinu a kompletní provoz hradu. Karel
Za to majetky církevních řádů byly nesmírné, protože se hromadily už od dob raného středověku. „Plnění církevních sýpek“ trvalo ve velkém až do konce 18. století, kdy řády i jejich jedinečné výsady začal císař Josef II. nekompromisně rušit. Do té doby církev vlastnila mnohé vesnice, městečka, statky, lesy i polnosti, pobírala dlouhá staletí od poddaných nejrůznější poplatky, berně i desátky. (Pro úplnost si připomeňme, že jí patřil desátý díl ze všeho. Byly to daně ze soli, ze dřeva, plavby po řece, piva, medu, zkrátka ze všeho, na co si vzpomeneme.) Vůbec největší část kynoucího majetku však přicházela ještě z jiných zdrojů – v závětích věřících. Majetek jí připisovali panovníci, šlechtici i měšťané, a mnohdy na řády mysleli víc, než na vlastní příbuzné. Tímto způsobem se tak chtěli vykoupit ze svých hříchů. Kam ale ohromný majetek v cenných kovech a artefaktech uschovat?
Obrovská bohatství klášterů umocňovalo také to, že prostí mniši neměli kromě osobních potřeb vůbec nic - často se ještě ve prospěch církve svého majetku vzdali.
Klášterní labyrinty, o nichž nemáme ani tušení
Uveďme například impozantní Loucký klášter ve Znojmě. Byl tam mocný hrad i opevněné město, ale klášter byl vydán na pospas veškerým válečným událostem, protože prý nikdy opevněn nebyl. Rytina z roku 1585 však zobrazuje hradbu s cimbuřím, tři věže a bránu.
Znojmo - s J.Hroudou prolézáme zanesené chodby u Louckého kláštera | Fotoarchiv: Kamil Pokorný
Znojmo - chodby v několika úrovních pod klášterem Louka | archiv: Kamil Pokorný (násvity s Lacou Lahodou, CMA)
Podzemí tohoto kdysi významného kláštera potvrzuje, že ta nejsou "na jedno brdo" a nadšence neomrzí. Platit to může snad jen pro pevnosti Jako Terezín nebo Josefov, kde vše mělo svůj jednolitý řád, přizpůsobovaný jen krajině.
Znojemský klášter nebyl nikdy opevněn a stal se tak mnohokrát předmětem útoků a drancování. Na jediném nákresu z 16. století lze vidět věže, bránu a zubaté cimbuří. Toto hrazení, jak je patrné, by však objekt neochránilo. Přestaveb zde bylo povícero, ale to poslední nebylo dokončeno, dík patentům císaře Josefa, když začal omezovat vliv katolické církve a konfiskovat její majetky. V naší první knize - Hrad a chodba tajná - , jsme umístili částečný plánek chodeb tohoto podzemí, ale výzkumy od té doby značně pokročily.
Prostory se nenacházejí pouze pod hlavním areálem, ale i mimo něj. Zděné chodby směřovaly k městu a není vyloučeno, že též k hradu. Dvě pak směrem k řece Dyji. Bylo by dokonce divné, kdyby neopevněný objekt, ve kterém bylo nashromážděno velké bohatství, neměl možnost alespoň pasivního útěku. Prostory se nacházely i pod místem bývalého parku, které byly zasypány kameny z bývalé barokní kašny. Byly nalezeny stopy po zasypaných studnách, zřejmě náhradních zdrojích pro potřeby kláštera. Proslavený klášter, který navštívil i ruský car, Napoleon Bonaparte a naši panovníci, se stal na konci 18. století kasárnami, továrnou na tabák, sklady, a opět kasárnami, kterými byl až do roku 1994. Zatím nejpozoruhodnější je dlouhá velmi šikmá chodba, kde se nalézá místnost s jezírkem.
Znojmo - chodby pod klášterem | archiv: Kamil Pokorný (násvity s Lacou Lahodou, CMA)
Znojmo - chodby pod klášterem | archiv: Kamil Pokorný (násvity s Lacou Lahodou, CMA)
Při ohlédnutí zpět zjistíme, že snad ani nebylo války, aby se kláštery nestaly obětí útoku. Nikdy to ale církev finančně nesrazilo na kolena. Jen ten, kdo navštíví podzemí některých z klášterních komplexů, pochopí proč. V Teplé, kde je pod povrchem hotové bludiště, stačilo jen otevřít stavidla a nevítaný návštěvník se už nikdy nedostal ven. Vždyť celé rozsáhlé podzemí a všechny nástrahy, znal dobře jen představený kláštera a jeho zástupce. Bylo zde možno zazdít prakticky cokoliv a v jakémkoliv množství a přístupové cesty, účelově během několika minut zatopit.
Klášter Teplá - chodby pod celým objektem | Fotoarchiv: Kamil Pokorný (násvity s Radkem Soudkem)
Klášter Teplá - plán labyrintu chodeb jsme dostali rozstříhaný a bylo velmi náročné celé bludiště poskládat podle skutečné spleti pod klášterem. | Fotoarchiv: Kamil Pokorný (násvity s Radkem Soudkem)
Duch zvítězil nad silou i v Pražském Klementinu. Již bylo zmíněno, že syn Marie Terezie, císař Josef II., v roce 1784 zasadil katolické církvi těžkou ránu, když začal zabavovat církevní majetky. Obrovské bohatství z Pražského Klementina, které tehdy patřilo jezuitům, bylo jedním z jeho cílů. Jezuité už v té době přerůstali přes hlavu nejen panovníkovi, ale i papeži, který tento řád zrušil. Jejich perfektní výzvědná služba však dala včas echo a z jejich majetku se nenašlo vůbec nic. Můžeme se právem domnívat, že se zdejší jezuitský poklad nikdy neztratil a byl pouze přesunut na jiné místo, protože nebyl nikdy nalezen. Vyvezen být nemohl. O to, se zase starala císařská tajná služba. Je předpoklad, že cennosti zůstaly v hlubokém podzemí dodnes. Samozřejmě, se zde nesčetněkrát pátralo, ale dvacet metrů odtud teče Vltava, a Jezuité při své vynalézavosti a schopnostech (na příklad jejich neuvěřitelně chodbami prošpikovaná pevnost a kopec v Plazuelu v Jižní Americe ), mohli majetky uschovat až pod vodu. Existují doložená svědectví, že si na tuto práci v inkriminovanou dobu najali i několik zedníků. Jak a kde tito potom skončili, se můžeme jen domýšlet. Kvůli písčitému podloží, si ale nikdo dodnes ani s dnešní technikou nedovolí, riskovat narušení statiky tohoto barokního klenotu.
Nejzáhadnější klášter je na Moravě
Další bohatství bylo nebo ještě stále je, ve spletitém podzemí chrámu ve Křtinách u Brna. Majetek, který mniši předávali císařským komisařům, totiž vůbec nesouhlasil se soupisem. Nakonec se však císařští úředníci museli spokojit jen s tím málem, které mniši oficiálně přiznali, protože ani při důkladné prohlídce nenašli vůbec nic. První záhada zdejšího chrámu tedy zní – kam mniši velkou část ztraceného pokladu ukryli? Při opravách kostela se ve 20. století za první republiky tři zedníci, kteří tady pracovali, rozhodli, že místní podzemí prozkoumají na vlastní pěst. O pracovní přestávce, vnikli do podzemí poklopem a k průzkumu si vzali jen nějaké zbytky svíček z oltáře. Asi si umíte představit to zděšení, když jim při cestě zpátky dohořely. Potmě pak ve spletitém podzemí bloudili a dlouho nemohli najít cestu ven. Měli však štěstí. Polír je začal shánět a když nalezl odkrytý poklop, píšťalkou je naváděl ven. Později o tom sepsali dlouhý a podrobný zápis. O křtinském podzemí se znovu začalo mluvit za války, v roce 1942. Psychotronik, který nikdy předtím v tomto podzemí nebyl, vytvořil pomocí virgule podrobný plán. Později se ukázalo, že mapka, kterou vytvořil, nebyla přesná, a došlo se k závěru, že senzibil spíše přizpůsobil svůj nákres onomu vyprávění ztracených dělníků. Myslím si však, že určité neshody s realitou mohly vzniknout i ze zcela jiného důvodu. Vždyť stačilo, aby byly určité vstupy zazděny nebo zamaskovány, a už mohlo dojít ke zkreslení. Psychotronik snad mohl „vidět“ chodby, o nichž dosud nemáme ani tušení.
Křtiny u Brna dosud skrývají tajemství dalších podzemních prostor. | Fotoarchiv: Kamil Pokorný
Dlouho se mluvilo i o podzemním spojení kláštera se sousedícím zámkem. I když se mi tato možnost jeví jako pravděpodobná, místní faráři se vždy snažili jakémukoliv obdobnému pátrání zamezit. Otázkou je, proč! Dalším pátracím pokusům se zabránilo novým a celkovým pokrytím chrámu dlažbou v roce 1911. Dnes už si nikdo na umístění vstupu do chodby nepamatuje. V chrámu je dodnes mnoho tajemství. Při opravě střechy došlo k objevu skrytého schodiště v tubusu sloupu, které z půdy sestupovalo až do sklepení. Ale jestli církev někdy podnikla kroky ohledně vyzvednutí zatajených cenností, není známo. Novodobější pokusy speleologů ale přinesly nejeden další poznatek. Byla objevena krypta s velkým množstvím kostí, což je u krypt běžná věc. Zvláštní však bylo, že pod tou hromadou, bylo nalezeno dvanáct lebek s posmrtným zeleným tetováním se symbolem vavřínu a písmenem T. Jejich význam se dosud rozkrýt nepodařilo.
Státní zájem dvou tajných služeb
Klášter v Jablonném v Podještědí skrýval cosi velmi důležitého. Farář, který tady po druhé světové válce působil, něco určitě věděl, protože se opakovaně pokoušel najít vstup do podzemního patra. Ale marně. Naše Státní bezpečnost tu pořádala manévry téměř tři měsíce. V 60. létech úzce spolupracovala s východoněmeckou tajnou službou Stassi, a proto znala umístění podzemních vstupů. Do hledání se zapojili i žabí muži, kteří se potápěli do méně přístupných lokalit, a nebyl pochyb o tom, že to nejspodnější patro, které tak dlouho farář hledal, je zatopeno vodou. Ve sklepech a v okolních staveních zapalovali dýmovnice, aby zjistili, zda jim kouř díky průvanům neprozradí dosud neznámé prostory. Svědci uvádějí, že něco nalezeno být muselo, protože po nocích odtud cosi vyvážely náklaďáky. Mluvil jsem s lidmi, kteří toho byli svědky. Tajné služby vynaložily maximální úsilí, aby veřejnost mátly nejrůznějšími povídačkami a fantastickými nesmysly. Například se vypustila fáma, že Němci do zdejšího podzemí nakladli nálože. Nikdo nepovolaný tehdy ke klášteru nesměl a ti, co už byli uvnitř, nesměli během pátrání ven.
Muselo se jednat o něco moc důležitého, protože ještě před třiceti lety dostávali pracovníci televize a jiných médií, kteří pátrali po pravdě nebo senzaci, výhružné dopisy, aby se do případu zdejšího kláštera nemontovali. Spodní patra jsou dodnes nepřístupná a mohlo tam být cokoliv, včetně tajných německých archívů, případně plány vynálezů, které mohly způsobit zvrat ve válce. Nyní objekt opět patří dominikánskému řádu. Získal jsem důvěru převora a on nás pustil dolů. Pan převor byl vstřícný, ale evidentně opatrný. Dovolil i fotografování, ale na dotaz o vstupu do nepochybně hlubšího podzemí odpověděl, že se rozhodli po něm nepátrat, a tím byla celá věc uzavřená. Své fotografie k tomu snad najdu a přidáme je sem.
.
Podzemí kláštera v Jablonném. | Fotoarchiv: Kamil Pokorný
Největší zmizelý poklad
Velice napínavé jsou archiválie o polickém pokladu, jehož bohatství bylo srovnáváno s bohatstvím Jeruzalémského chrámu. Je tak podrobné, že si ho nemohl někdo úplně vymyslet. Sesterský klášter břevnovských benediktínů v Polici nad Metují byl postaven v močálu v "bezedné" bažině. V tomto případě byla použita tzv. pilotáž, což znamená zatlučení stovek až tisíců dubových kůlů do dna. Dub ve vodě tvrdne na kámen a na tomto podloží byl postaven mohutný chrám. Trvale se rozčiluji nad tvrzením některých autorů, o budování chodeb pod vodními plochami, v tekutých píscích, a v bažinách. Je to technicky absolutně nemožné! Když se v třicetileté válce blížili Švédové, kteří v naší zemi napáchali víc škod, než obě světové války dohromady, byl politický poklad ukryt někde v okolí ve skalách. Svědectví o tom podal generál Montecucolli. Mniši i s opatem byli povražděni, protože Švédům nic neprozradili. Faktem je, že polický poklad existoval a dosud nebyl nalezen.