Staré chodby

Hrad Veveří

Za nejtajemnější objekt na našem území, lze označit hrad Veveří na Moravě. Nedostalo se mu zařazení mezi nejzáhadnější objekty Evropy, jako zámku Kryštofor v Polsku, ačkoliv jich má mnohem víc. Nad jejich počtem se tají dech. V jedné poslední publikaci o Veveří, autor mistrně udržuje čtenáře v napětí neustálým proplétáním fikcí a faktů. Já se pokusím to udělat následným způsobem. Vyjmenujme je a věnujme se jim přehledným způsobem. Stojí to za to, i když mnohé zůstane i nadále nezodpovězeno. Karel

Hrad Veveří má to štěstí, že se mu dostává desetimilionových dotací | Foto: Kamil Pokorný

Hlavní a nejčastější otázky:

a) Působili zde mocní Templáři a pokud ano, naplnili tu svůj tradiční program vyhloubení složitého podzemí, ve kterém skryli část svých nezměrných pokladů?

b) Skrývá kostelík v předhradí mnohem víc tajemství než hrad sám, včetně chodeb?

c) Existoval skutečně plán pokladu, ukrytý v báni věže nesoucí kovového páva?

d) Co zde rozkrývala na začátku války okultní Himmlerova organizace Thule?

e) O co skutečně šlo bezpečnostní službě SS (Sicherheimdienstu), která zde za války pak svou skutečnou činnost maskovala pracovním táborem a tajnými výzkumy?

f) Po čem tu pátrala těsně po válce světová tajná organizace Cagoulardů?

g) Jakou úlohu zde sehrála naše Státní bezpečnost v padesátých letech?

h) Co přimělo našeho prvního presidenta T.G. Masaryka, pozdějšího britského premiéra W. Churchila, francouzského vyslaneckého radu a manželku H. Heidricha, že zrovna sem přijeli na delší návštěvu, ačkoliv jsme měli mnohem krásnější hrady?

ch) Po čem zde pátrala Rudá armáda, která bezdůvodně zničila náš hrad Sovinec a rozvrátila to, co zbylo ze zámku Kryštofor v Polsku?

i) Kam vede chodba či štola pod hradem, kterou jsme objevili nedávno?

j) Proč zde náš stát neprovede dokonalý průzkum, když se na to celá staletí, kdekdo jen třásl, a novodobé technologie již jsou na vysoké úrovni?

k) Co naznačovala mramorová deska s pohyblivými inkrustacemi a kam se poděla?

Odpovědi:

a) Templáři na Veveří nikdy nebyli. Mohli ale mít v jisté době na dění zde vliv.

b) Co se týče podzemí si myslím, že ano. Kostel však byl nechráněn a udávaná chodba pod hrad, by z vojenského hlediska byla cosi, co by si případný obléhatel mohl jen přát.

c) Domnívám se, že toto spadá do literární fikce, o které se zmíním podrobněji. Paprsky slunce, dopadající v určité době na jistá místa, byly v bájích o pokladech již mnohokrát popisovány, dávno před tím po celém světě.

d) Organizace sídlila na jednom hradě v Německu. Zajímala se také o templářskou tematiku.

e) Německé výzvědné služby spolu soupeřily a házely si klacky pod nohy. Na vyvíjení čehokoliv zde, nebyly prostory ani technické zázemí. Esesáci, tu zřejmě archivovali činnost ostatních svých i cizích rozvědek po světě.

f ) Cagoulardi se právě pokoušeli najít dokumenty, diskreditující je ze spolupráce s nacisty.

g) Naše Státní bezpečnost zde měla poslání jako v klášteře v Jablonném. Německé archivy.

h) Myslím, že tito vzdělaní a zkušení politici, také podlehli zvýšenému zájmu o templářskou tematiku. Totéž se týká Heidrychovy manželky.

ch) Rudou armádu zajímaly také především nacistické dokumenty nebo možné výzkumy v oblasti nových zbraní, či případně nakradené umělecké poklady.

i) Zcela jistě vede pod hrad. Její stáří a účel, odhalí pouze průzkum archeologů.

j) Tak na to nemám odpověď.

k) Pro mne, je to největší záhada hradu Veveří.

Hrad Veveří - předsunuté opevnění | Foto: Kamil Pokorný

Faktů o záhadách moravského Veveří je málo a přesto o nich byly popsány stohy papíru a vyšly i knihy. Mezi největší záhady patří stále diskutovaný pobyt Templářů zde a poklad, který tu právě oni měli ukrýt. Historici jsou skálopevně přesvědčeni, že zde bájný řád templářů nikdy nesídlil. Ti, co by je tu tak rádi viděli, pak snáší cokoliv, co by jen vzdáleně připomínalo opačný argument. Hned první, co zlehčuje legendy, které se tak krásně poslouchají je ta o zakopaných dvanácti apoštolech, plně odlitých ze stříbra a Ježíšem ze zlata, v životní velikosti. Někde jsem již zmínil, že těchto údajných souborů z drahých kovů, jsem po Evropě napočítal zatím asi k padesáti. Kritičtí autoři hned také přidali úvahu o váze případných soch a nemožnosti jejich transportu úzkými štolami, chodbami a schodišti, ale autoři zkazek věrně interpretovanými místními průvodci si nikdy a v ničem s logikou nedělali starosti. Aby toho nebylo málo, tak někteří publicisté tvrdí, že sochy templáři ukradli řeholnicím v klášteře Rosa Coeli a jiní zase, že cenné kovy na jejich zhotovení byly narýžovány nedaleko.



Hrad Veveří - perokresba 19. století | Fotoarchiv: Kamil Pokorný

Známé pověsti o nešťastných šlechtických dcerkách, které se zamilovaly do kamnářského pomocníka nebo chasníka, který přivedl na hrad za ucho zubra, zde naštěstí nenacházíme. Žádný hrad v Čechách ani na Slovensku, však nemá tolik nerozřešených tajemství, které z určité části však nelze zaměňovat jen za pouhé zkazky. Fantastické a fantaskní údaje zachycené dokonce písemně, známe o Veveří již od 18. století. Tak zvaný veverský rukopis z roku 1739, by měl být považován vzhledem k propasti času za nejautentičtější. Ve skutečnosti je historiky považován za základní kámen zdejších mystifikací.

Mezi pověsti, které se tak hezky čtou, patří ta o plechovém pávovi, který byl v roce 1782 bleskem sražen z báně věže. V dutině byl nalezen veršovaný kryptogram o pokladu umístěném na místě, na které v určité roční době a hodině dopadá určitý stín. A skutečně, byla prý po rozluštění hlavolamu nalezena místnost s chodbou vedoucí pod kostel. Žádný z nejstarších vyobrazení nebo záznamů, však o takové ozdobě na žádné věži nezmiňuje. Jiný údaj však hovoří o tom, že listiny byly spečené, spálené a poškozené vodou a tudíž nečitelné. Od prvopočátku jsou však na hradních věžích zakreslovány pouze žerdě na prapory. Nalezeny prý (toto slovo krajně nesnáším) ale byly rakve, s ostatky Templářů. Už to by byl kardinální světový nález, kdyby se zakládal na pravdě. Průvodci také stále dávají k dobru zkazky o bludišti chodeb a dokonce o chodbách dálkových, ražených v nejtvrdších horninách a táhnoucích se tam a onam i pod vodními plochami.



Hrad Veveří - ve vyznačeném místě se uvádí propad koně v roce 1926 | Foto: Kamil Pokorný

Hrad tak mohutný, podzemí jistě potřeboval, i kdyby to mělo být jen to užitkové, skladovací. Vědělo se jen o chodbě v zadním hradě, vedoucí napříč ostrohem od stráně ke stráni, která byla - jako téměř veškeré podzemí u nás v minulosti zavezeno.



Hrad Veveří - vyčištěná chodba procházející pod nádvořím | Foto: Kamil Pokorný

Pod tlakem současné odborné veřejnosti a zvědavosti návštěvníků byla konečně tato jediná chodba nedávno vyklizena. Její existence se tedy potvrdila, ale nic jiného se nenašlo a další její navázání na podzemní labyrinty také ne. Dnes víme, že všechny zdejší legendy pocházejí od jednoho veverského úředníka ale i jednoho pozdějšího vlastníka sídla, kteří chtěli hrad i sebe zviditelnit. Ten majitel snad už proto, aby cena objektu, který hodlal prodat mohla být maximální. Povedlo se. Hrad se z částky 32 tisíc zlatých, několika prodeji dostal až na částku 936 tisíc!



Pohled od hradu Veveří k tajuplnému kostelíku | Foto: Kamil Pokorný



Kostelík u hradu Veveří je obestřen množstvím záhad | Foto: Kamil Pokorný

Se zdejšími tajuplnostmi má být zejména spojen kostelík stojící v předpolí hradu. Dokonce jich zřejmě má více než samotný hrad. Skutečný a málo známý je však poklad, který objevili před časem památkáři. Je to deskový obraz černé madony, pocházející z dílny slavného mistra Vyšebrodského, namalovaný v první polovině 14.století právě pro hradní kapli. Po té co byla zrušena, byl přenesen do kostelíka v předhradí. V padesátých letech minulého století skončil mezi nějakým haraburdím, ale zachoval se. Nejrozsáhlejší a nejzajímavější jsou však informace, které shrnuty a podrobeny rozborům, jsou k dispozici dnes. Začneme dopisem, který máme v archivu již léta a předkládám ho bez komentáře. Je datovaný 2.7. 1967 a dorazil z Anglie. Překlad z angličtiny, - pokud to vůbec byl překlad, byl okatě krkolomný.

"Vážený pane inženýre! Promiňte, že dostáváte sdělení od pisatele anonymního protože vázáného. Vím, že si vaše skupina láme hlavu nad tím, proč jest podlaha sakristie v kapli Matky Boží u hradu Veveří o 120 cm níže, než podlaha starší lodi a proč jest v sakristii mensovní kámen asi 20 cm pod podlahou, kdy se roku 1951 stará gotická dlažba, která leží skoro bezprostředně na skalnatém podkladě opravovala. Ve skále pod kaplí jest vytesána krypta s tajným vchodem do systému podzemních chodeb. Vchod do krypty skrývá mensovní kámen, který původně byl v hlavní lodi. Vysvětlení je tedy zcela prosté; sakristie sloužila zároveň jako vstupní místnost do krypty. Upozorňuji však, že vniknutí tajným vchodem do podzemních chodeb jest z jistých důvodů s velkým nebezpečím". Slough 5 pm 21 Jly 1967 Bucks Velká Britanie.

Od této zprávy, o jejímž pisateli jsme se nikdy nedozvěděli, uplynulo 48 let. Mnohé z tajností, na kterých by mohlo být "pravdy šprochu", stále nedávaly mnohým spát. Jejich naléhání vedla k tomu, že do pátrání se zapojili i odborníci, které nelze podezřívat z nadměrného romantismu a sensacechtivosti. Celou záležitost spustil koncem roku 1967 pracovník Památkového ústavu v Brně v době, kdy byl ještě studentem dějin umění. Hlavním popudem byl tenkrát plánek psaný v němčině, který kdosi přinesl s tím, že byl založen v jakési plísní pokryté knize. Podrobným studiem se dospělo k závěru, že na kresbě se nalézá kaple, alej, a pole nápadně připomínající prostor před západní bránou hradu Veveří. Určení místa napomohlo zejména to, že jeden z nadšenců dokonale hrad a jeho okolí znal. Dalším vodítkem pak byl fakt, že u data 12.9.1819, byly iniciály svobodného pána F. J. Mundyho, tehdejšího majitele hradu a archivu.



Hrad Veveří - Mapka z archivu šlechtice F. J. Mundyho | Fotoarchiv: Kamil Pokorný

Plánek kromě již značně omšelé kresby, udával počet sáhů a souřadnice označené písmenem Z. Po následném kopání byla na daném místě v hloubce zhruba šedesáti centimetrů nalezena mramorová deska, zabalená do již zetlelé látky. Nálezci byli přesvědčeni o tom, že pocházela z nočního stolku. Do desky byly zapuštěny mosazné inkrustace, kterými se dalo otáčet v kruhových výsečích po vyhloubených ryskách. Některé mosazné částí chyběly a nikomu se nepodařilo smysl celého výtvoru osvětlit zřejmě také proto, že nebyl nikde nahlášen a do rukou erudovaných znalců se nedostal. V levém rohu dole byla zlatá obdélníková destička z nesrozumitelnými znaky. Ta zmizela buď pro hodnotu kovu nebo se někdo chtěl o rozluštění znaků pokusit sám či to znemožnit jiným. Spojení se speleology a odborem kultury v Blansku, později odstartovalo akci, která byla svého druhu první v naší republice. Proběhla v červnu roku 1971 a prošla médii i články v odborném časopise. Bylo použito georadaru, který tenkrát mimo armády vlastnil snad jen podnik Geoindustria. Kromě průzkumu, při kterém byla objevena jedna anomálie v podobě dutiny, byl vyhlouben i pokusný vrt, který ji potvrdil. Nejen, že se dodnes nepodařilo určit, k čemu ona mramorová deska s inkrustacemi měla sloužit, ale nepodařilo se ani určit pramen, z kterého šlechtic Mundy při nákresu čerpal.



Takto vypadala vyzvednutá deska po svém očištění. Mluví se o chybějících rafikách, ale ani po největším zvětšení není po nějakých důlcích či úchytech v mramoru ani stopy. | Fotoarchiv: Kamil Pokorný

Tyto informace jsem dostal teprve nedávno. Jistě si dovede každý nadšenec představit mé překvapení, když jsem zjistil, že ona deska je totožná s tou, kterou jsem otiskl před pěti lety na straně 212 v knize Odkrytá tajemství podzemních chodeb s žádostí, aby se mě ozval odborník z jakéhokoliv oboru, který by našel odpověď na to, o co se asi jedná. Bylo na ní více podrobností než na tom originálu. Ty tam musely být doplněny později nebo z jiné kresby přeneseny. Dodnes se neozval nikdo, ačkoliv naše kniha byla zcela vyprodána. Záhad však neubylo, naopak. Lidí toužících po jejich rozkrytí přibývá, a dnešní technické možnosti by tomu měly napomoci. Zdá se ale, že se nic neděje. Mramorová deska i s osobou, která ji měla v úschově, před dvaceti lety zmizela - alespoň tak to uvádí lidé, kteří desku vykopali. A les otazníků dále houstne, protože kresba kterou jsem tenkrát použil, fotografii z roku 1971 neodpovídá a byla zřejmě nakreslena jen popaměti. Také ten krkolomný překlad z angličtiny byl zřejmě jen předstírán. Nejjednodušší by bylo použít nejnovější techniku a dále podloží kostela pečlivě rozebrat a jednou pro vždy na jednu z největších a nejen místních záhad odpovědět. Zatím se tak nestalo. Proč?



Půdorys kaple Matky Boží (neznámý dutý prostor pod podlahou označen červeně) | Fotoarchiv: Kamil Pokorný

Ještě na podzim roku 2011 jsem měl v naší knize pod heslem Veveří jen pár řádek. O pár měsíců později již z toho byla tato kapitola. Stále ti jediní - tedy nadšenci, přinesli poznatky, o kterých nikdo nic ani netušil. Pod zdevastovaným skleníkem, který se rozpadá, pod spodní branou objevili portál se vstupem do podzemních prostorů a ve stráni pod listím další. Největším objevem, však byly jakési menší betonové skruže, se zrezivělým pozůstatkem vrátku na úpatí hradního kopce. Kdo by tam lezl. Oni ano. U dna byl odměnou za námahu otvor prosekaný skrze skruž do ústí ve skále tesané chodby, směřující pod hrad. Je obezděno gotickými masivními cihlami, kterým se říkalo buchty. Chodba zahýbá doleva a její další průzkum by vyžadoval spolupráci speleologů potápěčů, protože hladina spodní vody za vstupem už sahá až nad pas. Teprve nedávno zveřejněná fotografie z roku 1984 dokazuje, že chodba byla objevena již tenkrát při stavbě čističky. Nikoho to nevzrušovalo natolik, aby ji prozkoumal před tím, než ji zakryjí skruže. Možná někdy v budoucnu, bude třeba se posmívaným vykladačům o hradním labyrintu tiše omluvit.



Dnes je již v místě vstupu parkoviště. Do chodby je přístup zaslepen. | Foto: Kamil Pokorný



Vydá někdy chodba svá tajemství? | Foto: Kamil Pokorný

Na Veveří Státní bezpečnost také "asistovala", když v padesátých letech, kdy režim na opravu církevních památek penězi rozhodně neplýtval, se kostel nákladem téměř milion korun restauroval. Jistě zde rozvědka nehledala hroby Templářů nebo stříbrné apoštoly. Za války byla na Veveří akademie SS a v nedalekém Brně, Krajská správa Gestapa s bohatými archivy. Sváželi se sem údajně každý den dělníci, a sovětští zajatci, z nichž nikdo válku nepřežil. Pracovali prý na vývoji nových zbraní. Na to zde ale nebyly prostory a rozhodně by je z důvodů utajení, navečer zase nerozváželi mimo objekt. Pověsti si často s logikou starosti nedělaly.



Hrad Veveří - dnes snad jediné zachované sklepy pod hlavním palácem. | Foto: Kamil Pokorný

Cagoulardové, původně francouzská celosvětová okultní společnost jejíž původ sahal v dávné minulosti až k Johanitům a Maltézským rytířům, úzce spolupracovala s nacisty. Po válce se chystala cosi na hradě vyzvednout. Naše kontrarozvědka záměr buď odchytila nebo dostala echo od jedné z nejlepších tajných služeb světa a sice tajné služby Francouzské. Legendy dále bobtnají a také splývají. Objevily se názory, že vše počínaje oním výhružným dopisem a dalšími varováními mohlo být v režii naší Státní bezpečnosti, která nadšence nejdříve využila a pak dalšími hrozbami "ze zámoří" odrazovala od amatérského bádání. Také to mohla ovšem udělat s tím, že případné zde uložené archivy mohly být zaminovány.

Co říci závěrem. Hrad šel z ruky do ruky a v nejstarších dobách se v některých časových úsecích vůbec neví, kdo zde působil a co se zde odehrávalo. I když to, že zde Templáři nikdy přímo nepůsobili je považováno za vědecký fakt, neznamená, že jejich dlouhé ruce sem nějakým způsobem někdy nezasahovaly. Byl to řád, který vybudoval takový bankovní systém, že bylo možno si u nich uložit jakoukoliv částku a oproti potvrzení, ji vyzvednout na opačné části kontinentu. Počet jejich hradů a komend v Evropě dosahoval devíti set.

V knize Hrad Veveří - mýty, historie a skutečnost, je však místy jejich činnost a události zde popisovány s takovou věrohodností a detaily, že čtenář musí být minimálně rozhozen. Spadaly do nich údaje o templářských dalších opevňovacích pracích a především vybudování tajných prostorů a štol v podzemí, kde měly splňovat účel spojovacích průchodů, únikových chodeb, pokladen, utajených shromaždišť a pohřebních katakomb. To vše bylo pro templáře všude ve světě typické, ale právě proto to může zavánět touhou po tomto obvyklém tajemném klišé. Protemplářské argumenty hovoří i o tom, že se zde velmistr řádu Jacob de Molay zúčastnil řádových zasedání. K tomu by už ale musel být velmi pádný důvod!



Ladovsky laděná kresba s tématem pohřbívání templáře a hloubení další chodby | Fotoarchiv: Kamil Pokorný

Na území bývalého Československa je nejeden imposantní hradní objekt. Fascinující hrad Orava a Bojnice na Slovensku, Karlštejn a Pernštejn v Čechách a další. Na Veveří poznamenané nevkusnými nezajímavými vestavbami typickými pro 19. století, zavítal roku 1879 francouzský president Mac Mahon, v rocích 1907 Winston Churchil, 1928 president Masaryk, 1937 president Beneš. Za německé okupace pak Říšský pohlavár SS H. Himler a v průběhu války opakovaně a moc se o Veveří zajímala manželka protektora R. Heydricha.

Po osvobození zde pátrala a hostovala Rudá armáda. Zatímco za esesáků se nesměl ztratit nebo rozbít ani hrnek, sovětští důstojníci jedli z míšeňského porcelánu a pili z křišťálových pohárů. Špinavé nádobí házeli z okna do hradního příkopu, stříbrné příbory si pak brali jako suvenýry. Nikoliv z dobyté země, ale z osvobozené. To není o politice, ale o kultuře. Na co se sem ale všichni ti čelní potentáti přišli podívat? Pro pouhé pověsti, to při jejich mocenských možnostech, určitě jenom nebylo. Turisté jednoho z největších našich hradních areálů budou dosti zklamáni, zvláště po shlédnutí modelu, jak vypadal za pohádkové vrcholné gotiky. Také o fantastickém podzemí v nevelkém a tvrdém podloží si asi nebudou dělat iluzi. Tak se veškeré naděje musí ubírat na kostelík v předpolí.



Hrad Veveří - pozůstatky (technických) chodeb v místě skleníků | Foto: Kamil Pokorný



Dosud zachovalá chodba pod objektem prádelny a pekárny | Fotoarchiv: Kamil Pokorný



Hrad Veveří - starší litografie | Fotoarchiv: Kamil Pokorný

Celý obsah tohoto webu je chráněn

Obsah webu je chráněn autorským zákonem a také Autorským svazem. Je velmi náročné i nákladné, nejen objevit, ale také zdokumentovat, zpracovat a publikovat informace a fotografie těžko přístupných prostor. I proto patří všechny naše materiály, texty a fotografie také pod ochranu Autorského svazu v Praze a žádnou část textu ani fotografie nelze nikde publikovat do tisku nebo na jiné weby bez našeho vědomí a souhlasu, děkujeme.
Při rozhovorech a zpracování témat pro časopisy a tisk požadujeme možnost autorské závěrečné korektury před tiskem, to je naše podmínka, protože máme špatné zkušenosti s chybami v textech atd.