Staré chodby v pískovcích

Dobře se hloubily a tak jsou jich u nás celé labyrinty!

Aktualizace této nové stránky o pískovcových chodbách: 16.5.2016

Záložky - obsah: U Miroslavi,

---

Pískovcové labyrinty u Miroslavi

V obcích poblíž Miroslavi na Znojemsku se v minulosti těžil písek a po této těžbě zůstalo velké množství lokálních podzemních chodeb, větvících se v několika patrech nad sebou. První místní labyrinty vznikaly zřejmě již před 30-letou válkou (1648-1671), kdy obyvatelé intenzivně hloubili do pískovcového podloží chodby, které navazovaly na starší díla, aby zde před vpády rabujících vojsk zachránili sebe i majetek. Dodnes zde lze nalézt některé nápisy v němčině či švabachu z roku 1781 nebo 1807.

Chodby se větví v labyrintu nedaleko Miroslavi | Foto: Kamil Pokorný

Objevit nějaký vstup, chodbu, která někam vede dál a dokonce se v podzemí ještě i větví, to je snem mnohých kluků, ze kterých se pak stávají nadšení jeskyňáři, protože těch skutečných chodeb je v naší zemi opravdu poskromnu. Na Znojemsku se jim ale ten sen může v několika oblastech s hojným výskytem pískovcového podloží splnit.

Byli jsme jako u vytržení, když jsme si již před více lety povšimli otvoru v nízké stráni, vedle cesty za vesnicí. Klenutý nízký otvor nás ihned vcucnul dovnitř a baterky jsme začali lovit v batozích až v místě, kde už jsme skutečně přestávali vidět na krok. Chodba vyzděna kamenem pokračovala dál. Klesala a stáčela se mírným obloukem. Náhle kamenné klenutí skončilo a stěny se po nasvícení rozehrály pestrými barvami pískovce, do něhož bylo možné udělat rýhu pouhým prstem. Uvědomili jsme si, že dutina nemusí být úplně bezpečně soudržná, ale nadšení nás ani na chvíli nemohlo nechat otálet na místě, aniž bychom neprozkoumali, kam až chodba vede.

Labyrinty chodeb, postupně hloubených v pískovci, připomínají spíše než pozůstatek důlní činnosti úžasné dílo geniálního stavitele. Když písek více nasvítíte, spatříte výraznou kresbu vrstev, kterak přechází ze žlutohnědých až béžových odstínů do tmavě rezavého až bílého nádechu a místy vytváří nádherné scenérie, svádějící v klidné době míru k vymýšlení různých pojmenování. V nebezpečných dobách však lidé měli spíše napilno, aby sem ukryli zachránili krom celé rodiny to nejnutnější. I za Napoleonských válek začátkem 19. století. A mnozí ještě za válek 20. století.

Podzemí zde vznikalo v křemitých píscích, které se podle pamětníků vozily až do Vídně, kde je využívali hlavně ke stavebním účelům. Prostory hloubili sedláci po práci a hlavně v zimních obdobích primitivními nástroji a vyrubaný materiál vynášeli z podzemí většinou na zádech v putýnkách. Hloubka stropů chodeb je pouhých několik metrů od povrchu, místy však se větví až do tří pater. Klenuté stropy jsou místy narušovány hluboko prorůstajícími kořínky z povrchu. Tu a tam je část stropu spadena, místy došlo i k úplným závalům.

V klidných dobách (a vlastně až dodnes) měly některé části využití hospodářské, tj. nejčastěji jako sklepy, takže sem už není většinou možné se dostat. Část podzemí je také odříznuta zavážkou, závalem nebo zazdívkou a není vyloučeno, že tam lidská noha nevstoupila již několik desetiletí či staletí. O to více je to napínavé, této oblasti se věnovat. Podle místní pověsti jsou zde prý také uschovány zlaté varhany z Hostěradického kostela sv. Kunhuty. Nám by však stačilo, objevit konečně ty skutečně dálkové spojovací chodby pro poslíčky, o kterých se to pověstmi všude (bohužel jenom) hemží.



Vyzděná šíje klesá do labyrintu nedaleko Miroslavi! | Foto: Kamil Pokorný



Další a další odbočky a chodbice! | Foto: Kamil Pokorný



Při pořádném nasvícení jejich krása více vynikne! | Foto: Kamil Pokorný

---

Další lokality postupně přidám.

Pokud o nějakých chodbách víte (nejen v pískovci), prosím, napište nám!

Mail: pokorny.kamil(a)seznam.cz