Staré chodby

Zámek Kryštofor

Píše se o lokalitách nejstarších, největších, nejúžasnějších a také nejzáhadnějších. Historie nás přímo zavalila dosud neprobádanými událostmi, z nichž mnohé asi nebudou rozkryty nikdy. Mezi nejzáhadnější objekt Evropy, (někde se uvádí, že světa) stranou obecného povědomí a významnějších turistických tras, patří zřícenina zámku Kryštoforu v jižním Polsku. Byl už stavěn se záměrem, aby tomu tak bylo.

Kryštofor - snímek z místní publikace (ofocení poskytla kastelánka) | Foto: Karel Pokorný

Zámek Kryštofor zbudoval astronom, badatel a mág hrabě Kryštof Ossolinski. Stavba měla v rozích čtyři věže jako počet ročních období, další tři věže jako branská, studniční a hlavní naplňovaly s nimi sedm dnů v týdnu. Uvnitř rezidence bylo 12 velkých sálů jako měsíců , 52 pokojů jako týdnů a 365 oken jako dnů v roce. Vše v kultu času.

Celý objekt byl situován na mírně se zvedající kopec. Jeho skalní podloží zaručovalo statickou pevnost, mělo zamezit průniku pod zámek, ale hlavně se v něm nalézal vydatný a stálý pramen vody. Budování zámku započalo kolem roku 1627, tedy v době, kdy soukolí třicetileté války už jelo naplno, a zastavilo se až roku 1644. Nad branou se symboly kříže a Ossolinských erbovní sekery se nachází letopočet 1631, ale neví se, s čím souvisí. K základním údajům patří, že zámek je příkladným objektem zvaným" pallazo in forte", - opevněný palác. Italské vlivy jsou patrny ve všem. Je znám i stavitel, nikoliv však projektant. Ten se nejspíše inspiroval ve stavbě zámku italského kardinála Farnese v Caprole, která je téměř totožná. U těchto objektů se nepočítalo s nějakým větším vojenským využitím či nasazením. Zajišťovaly jen bezpečnost proti agresivním sousedům, jakými zde byli ku příkladu bojovní kozáci na východě, nebo skupinám lapků, brázdících v nepokojných dobách krajiny.

Toto opevnění zde vlastně chránilo jen úpatí kopce a celá ta pyšná nádherná stavba s velkými okny tu čněla jakoby nahá. Obvod hradeb spojujících pět mohutných bastionů byl 700 metrů, a dle nejstarší rytiny byly hluboké příkopy vyzděny i z vnější strany a vše včetně menšího francouzského parčíku ještě uzavírala nevysoká parkánová zeď. Velikost celého komplexu obnášela 1,3 hektaru. Literatura ale neuvádí, zda to bylo včetně valu s kolovou hradbou, který u tohoto druhu opevnění byl evidentní. Ve hradbách ani na jejich korunách nebyly dělostřelecké střílny. Děla se tam zavážela z kasemat až když hrozily závažnější válečné události a to pak stála kryta jen koši s hlínou nebo rozebíratelnými palisádami a tzv. polskými ploty. V hlavní věži se dochovala jediná klíčová střílna pro ležícího střelce, směřující do zahrady, ale bylo jich tam určitě více. Z jejího podzemí vede do zahrady branka, která mohla být použita též jako úniková.

Lze s určitostí předpokládat, že tak jako tomu bylo u podobných rovinných pevností a sídel v Polsku, Maďarsku a Ukrajině, byla i zde významnou složkou opevnění vodní plocha, kterou se dalo v případě většího nebezpečí celé okolí objektu zatopit. Prvotním účelem Kryštoforu ale bylo zbudování luxusního sídla významného a velmi bohatého oligarchy.



Kryštofor - Hlavní palác | Foto: Karel Pokorný

Plocha místností obnášela 70.000 metrů čtverečních! Interiéry byly vybaveny na 17. století nebývalým komfortem. Topením, přívodem vody do každého pokoje, kanalizací. Výtahy na jídlo do každého patra byly samozřejmostí, ale poněkud technicky fantaskní je údaj o stropním akváriu z křišťálu s exotickými rybami v jedné z jídelen. Těžko si lze představit jaký musel být mobiliář, z kterého nezbyla ani židle. Vše to stálo neuvěřitelných třicet milionů zlatých. Hrabě Kryštof Ossolinski byl magnát velkého formátu. Do zámožné rodiny se už narodil a velké jmění mu odkázal jeho otec. Také byl třikrát ženatý a všechny nevěsty jistě do svazku přinesly nemalé věno. Nejvíce ale zbohatl na kozáckých a turkotatarských válkách jako hlavní armádní dodavatel.

Ossolinski se zabýval na jiném sídle již začátkem 17. století něčím, co dnes nazýváme jinými dimenzemi. Není ale známo jak. Jiné dimenze byly tenkrát vnímány jako "jiné světy". Je třeba se ale zamyslet nad tím, co ve stejné době dokázal I. Newton, o dvě století dřív Leonardo da Vinci a o dvě tisíciletí před tím mechanici starého Řecka. Heron z Alexandrie bavil své přátele takovými vynálezy jako automatem na mince, který po vhození této, načepoval pohár vody nebo vína. Sestrojil také parní kotel, otvírač dveří a další přístroje. O tisíciletí dříve byly vyvinuty neuvěřitelné přístroje v Indii. Nejde však jenom o tu techniku.

Zde Ossolinski rozjel záhadný projekt se zasvěcenci, mezi které prý patřil i náš astrolog, alchymista a okultista Jan Brožek. Co zde provozovali se neví, ale brzy začalo budit značnou pozornost, že se ztráceli lidé, hlavně z řad dělníků a řemeslníků, kteří zde průběžně pracovali. Šetřila to i katolická církev, ale na nic se nepřišlo. Nepomohl ani zaručený prostředek vymítání ďábla neboli exorcismu. U obyčejných lidí k tomu mělo pomoci pálení ohněm, bičování, trepanace lebek a další vynálezy církevních otců. Pokud mučený křičel bolestí!!, znamenalo to úspěch, protože ďábel a démoni prý tak z těla odcházeli. Nedochovalo se, jak toto vymítání probíhalo na Kryštoforu. Na panu maršálkovi a jeho hostech si tyto praktiky zbožní klerikové samozřejmě dovolit nemohli.
Církev žádala, aby na zámku trvale žili dva její zástupci. Samozřejmě nikoliv v nějaké cele o skrovném žití, ale v tom přepychu u opulentních tabulí, které se tam denně strojily. Vlivný, bohatý a mocný Ossolinsky, který měl velké zásluhy o vlast při válkách s Tatary a Turky a k jehož mnoha titulům a funkcím patřily funkce podkomořího a podstolníka vévody Sandoměřského, si však mohl dovolit jinak všemocné církvi razantně nevyhovět.



Kryštofor - pohled z nádvoří hlavního paláce ke vstupní bráně | Foto: Karel Pokorný

Ale co se to tam tedy vlastně mohlo dít? Ústřední teorií je spekulace o stroji času, který se porouchal nebo vymkl z rukou a zástupy lidí tedy bloudí někde v jiných stoletích a dimenzích. Můžeme se také pousmát nad tím, že prý se sovětští vojáci na konci války při hledání cenností v podzemí ztratili a ti co je šli hledat, také. Pravdou je, že vchod do hlubšího podzemí podminovali a odstřelili. Neví se proč, ale na vše nemusí a nemůže být vždy uspokojující odpověď.

Dnes, po více než třech stoletích, přenecháváme stále pouze scifistům a filmařům náměty o jiných rozměrech a strojích času, přestože naši roboti již běhají po Marsu. Pravdou zůstává, že na Kryštoforu se skutečně odehrávalo cosi dodnes neodhaleného a mizeli při tom lidé. Jelikož nebylo nic prokázáno, nabízí se jiná dost děsivá spekulace. Co když tam dělali pokusy právě na lidech? Nevedlo se a jejich pozůstatky tam někde skončily v hlubokých sklepeních nebo skalních puklinách. Publicisticky je to teorie jistě atraktivní, ale z hlediska zámeckých spodních pitných zdrojů neúnosná. Nakonec, do tohoto a samozřejmě i z tohoto famosního sídla jezdily týdně desítky povozů a odvézt oběti těchto "vědeckých" pokusů do okolních hlubokých lesů plných vlků a medvědů, by bylo jistě méně riskantní. Toto by byla ta obskurně líbivější část spekulace.

Druhá, neméně drastická a v podstatě stejná, je ta, že v době kdy rabi Löeve měl vyrobit v Praze svého Golema a alchymisté se též pokoušeli vyrobit homunkula, neboli umělého člověka "ze zkumavky", se o totéž pokoušeli zde na Kryštoforu. Potřebovali k tomu nějaké ty "náhradní díly" nebo třeba jen to nejdůležitější, krev.



Kryštofor - průhled hlavním palácem | Foto: Karel Pokorný

Též pověstná pokladnice Ossolinských nebyla objevena ani Švédy, kteří zámek po dvouleté okupaci vybrakovali a zplundrovali, ani německými okupanty, ani Rudou armádou, která se vlastně vyřádila již jen na ruinách. K jisté akci dokonce použila i ženijních tanků, ale podrobnosti nejsou známy. Nikdo z Poláků tam nesměl. Je téměř jisté, že velmi movití Ossolinští rodinný poklad včas v době třicetileté války uklidili jinam, protože zámek byl sice tak říkajíc opevněn, ale toto bezmála rovinné opevnění, nemohlo vzdorovat většímu vojenskému tělesu, zejména pak v době již značně rozvinutého dělostřelectva. Nebylo objeveno ani pravděpodobné místo, které by na polohu trezoru ukazovalo, protože podzemí bylo doslova prošpikováno chodbami, tajnými místnostmi a laboratořemi, které Švédové možná částečně odkryli. Přitom pokladnice nebývaly pouze jakýmisi zazděnými místnostmi. Musely být stále přístupné, byť s maximálním utajením a také se spoustou zábran a nástrah skrytých v několikametrových zdech. Mezi lidové povídačky, které neznají meze, patří ta, že hrabě Ossollinsky jezdil chodbou vysypanou cukrem na saních k potoku. Ta chodba k rybníku tu je, ale sloužila k vypuštění vody, když pominulo nebezpečí trvalého zatopení okolí. Také se jí samozřejmě dalo uniknout, ale cukrem se v 17. století šetřilo víc než šafránem.

Současný Kryštofor, byť zůstává již jen zříceninou, poskytuje fascinující zážitek, zvláště večer při západu slunce. Je to dojem až hrůzně krásný a pohled na jeho umírání vzbuzuje lítost, ale též hněv. Lze hodinu i více prolézat zříceninami, suterénem a dalším hlubším podzemím, pokud ovšem víte kudy do něj. Značný počet zazdívek a polozasypaných prostorů odpovědi vůbec neusnadňuje. Nejnadějněji působí chodba, do které se musí v podřepu, ale i ta navazuje jen na další zaslepený labyrint. Místy jsou vysoké vrstvy sutin. Polské ministerstvo kultury zde nechalo udělat archeologický průzkum, ale je nejasné, jakým způsobem byl proveden, protože při odkrývkách se sutě vyváží, aby bylo možno zjistit, co se nachází pod nimi. Nebo to bylo zase záměrně zavezeno? Nejspíše ano. Je zde jediný větší vstup do místnosti v kasematech, kde byla uskladněna děla. Nejsou k nalezení další vchody, které v tomto druhu opevnění bývaly vždy po celém areálu a sloužily k přesunům vojáků a střeliva na nejvíc ohrožená místa nebo k výpadovým brankám.



Kryštofor - ruiny bočního křídla zámku | Foto: Karel Pokorný



Kryštofor - klesáme do podzemí | Foto: Karel Pokorný

Chybí jakákoliv stopa po cestách k vodním zdrojům, kterých zde muselo být několik. Nalézá se zde jen fragment klasické studny přístupné kdysi z vrchu, ale ten již připomíná jen lesní studánku. Zdejší pramen prý nikdy nevysychal, ale jen na to by stavitelé takovéto rezidence v 17. století již nespoléhali. Ztrácení pramenů na hradech bylo známé již ve středověku. Opevněný zámek Kryštofor měl v podzemí cisterny, schytávající dešťovku ze střech a vodní tunel, který při spotřebě vody která tu vládla, přiváděl další zdroj ještě z onoho nedalekého rybníka. Minimálně další jedno další patro sklepení zde muselo stoprocentně být. Budovatelé disponující takovými finančními prostředky, si jistě mohli dovolit i nákladné únikové neboli tajné chodby.. Co když ale nebyl Kryštofor ani v době největšího ohrožení uzavírán vodní plochou zcela? Lesem otazníků, argumentů a protiargumentů se nedá dnes již ale bohužel prořezat.

Dva čeští speleologové zabývající se historickým podzemím Jaroslav Hrouda a Karel Pokorný v srpnu 2008 tento unikát navštívili, ale nic nového se svými prostředky nemohli samozřejmě objevit. Získali však plán podzemí, který není vůbec veřejnosti k dispozici. Nebylo to jednoduché a museli slíbit, že ho jako kompletní nebudou publikovat. To je zřejmě odpověď na to, proč bylo mnohé zase zavezeno. Dokud nebudou finance na rekonstrukci tohoto kdysi světového unikátu, nelze jakékoliv průniky badatelů, zvědavců a hledačů pokladů do podzemí riskovat. Co říci závěrem? Zajet si tam, i když je to sedm set kilometrů stojí za to, protože i cestou jsou úžasné historické památky. Zámek Krzystopor u Újazda je přístupný, a kdyby někdo potřeboval zmizet...

Kryštofor - podzemí | Foto: Karel Pokorný



Kryštofor - suterén pod hlavní věží | Foto: Karel Pokorný



Kryštofor - mapa půdorysu zámku po jeho dokončení (ofocení poskytla kastelánka) | Foto: Karel Pokorný



O dalším podzemí polských hradů se zmiňujeme zde >> Polské hrady.

Celý obsah tohoto webu je chráněn

Obsah webu je chráněn autorským zákonem a také Autorským svazem. Je velmi náročné i nákladné, nejen objevit, ale také zdokumentovat, zpracovat a publikovat informace a fotografie těžko přístupných prostor. I proto patří všechny naše materiály, texty a fotografie také pod ochranu Autorského svazu v Praze a žádnou část textu ani fotografie nelze nikde publikovat do tisku nebo na jiné weby bez našeho vědomí a souhlasu, děkujeme.
Při rozhovorech a zpracování témat pro časopisy a tisk požadujeme možnost autorské závěrečné korektury před tiskem, to je naše podmínka, protože máme špatné zkušenosti s chybami v textech atd.