+3490 do 02/16
Hrady a podzemí
Zkoumáme staré hrady, zříceniny, pátráme po chodbách... Doplnění: 27.6.2017
Vítejte v nové sekci webu - O HRADECH, foto doplníme...
Přidáno: Maďarské hrady, Normandské hrady, Jeskynní hrady, Kudy na hrad, Hrady středoevropské, městské, vodní, katarské, španělské, cihlové, ukrajinské,
Na jiném místě webu: Ninjovské hrady,
Hrady jsou pro chodbaře zajímavé, protože mnohé podzemní prostory se zachovaly a využily, mnohdy rozšířily. To platí především o sklepeních, pro uspokojení potřeb většího objektu. Kamil
Náš veb postupně košatěl, a Kamil mě vybízel, abych napsal něco o hradech bližšího. Argumentoval jsem tím, že web nese název Staré chodby, a o hradech toho profíci napsali dost. Pak mne napadlo, že by to ale zpestřilo tu sklepní a chodbovou tematiku, a že se ty hrady lokálně liší s dopadem etnografických jevů a vlivů a vůbec jiných krajů, mravů a své také diktovaly finance a přírodní přirozená ochrana. Karel
Kudy tudy na hrad
Naše země není velká, ale pokud se vydáme navštívit zříceninu skrytou v lesích, lze pokud se nedržíme značek snadno zabloudit. Hrady nechránily pouze příkré srázy nebo vodní plochy, ale záměrná nesnadnost je lokalizovat. Do všech, - zejména královských, musel ale být přístup pro jízdní a povozy starající se o řádný chod a provoz pevností.
Musely také být stále připraveny přijmout svého krále a jeho doprovod. Stávalo se, že panovník ale za celou dobu svého života, místo navštívil jen několikrát. V pohraničí měl hrad převážně úlohu strategickou a pro lovecká povyražení byly drženy hrádky lovecké.
Cesta k hradu byla udržována a špionáž známá od starověku fungovala, aby byl vyloučen případ náhlého přepadení. Ve velkém nebezpečí, byly rychle zbudovány záseky, což bylo poražení i více stromů a průchod se stal téměř nemožným. Na cestě nebylo dovoleno příliš otálet, a také o to nikdo nestál. Kanců, zubrů, medvědů a vlků bylo všude plno.
Posádky se ukrutně nudily, ale stále to bylo lepší, než dřít na poli. Ženy tam nebyly, moc popíjet se nesmělo a čas krátily pouze hry v kostky a výcvik.
Strážní a rytířské hrady umístěné na řekách a jejich soutocích, také plně využívaly možnost vodní přepravy. Pokud to bylo možné, stávaly blízko brodů, které pak navazovaly na obchodní cesty vedoucí do měst a důležitých center. Mnohé cesty trvaly i více dní a již v ranném středověku existovaly zájezdní hostince s možností jistého pohodlí nebo i výměny koní. Babky s chrastím, které se vracely z lesa, nikdo neobtěžoval, ale byla místa, kde nebylo radno, také příliš prodlévat. To platilo pro neklidné doby nebo když pán se někdy zdržoval i léta ve vojenských službách. Vracel se, když potřeboval peníze z výnosu panství, dohlédl, zda je vše v pořádku a případně rozmnožil potomstvo. Když narazil na lapky, kteří kazili dobré mravy, prostě je bez nějakých soudů zvěšel. Různé zkratky a tajné chodníčky znal jenom on.
Hrady středoevropské (německé)
Strohost, účelovost až mrazivý chlad. To je charakteristika těchto sídel. Pokud se ale do střední Evropy vloudily jiné typy, byly to vlivy z Byzance a jihozápadní Evropy. Část hradních sídel u nás tyto prvky vykazuje. Presentují se italským kastelem - čtverhranný objekt s věžemi v rozích a francouzský kastel, více kulatých věží po obvodu. Normandské hrady, Španělské, Francouzské mají rukopis stejný.
Lahůdkou u nás by byla neobyčejná pestrost typů. Kdyby ovšem nebyly přestavovány nebo v ruinách. Byly to typy bergfritové s velkou hlavní věží, jako posledním útočištěm, donjonové s opevněným obytným palácem, plášťovou zdí, kde tíhu obrany nesla mnoho metrů silná obvodní hradba, blokové, kde stavby činily jeden celek, výšinné, kam cesta vedla po obvodu kopce, nížinné, obklopené vodou, šíjové - ostrožné, kde přístup byl pouze z jedné strany. Pestrost a obranyschopnost země pak zvyšovaly zemanské tvrze, které stály v každé třetí vsi. Ty téměř vymizely, rozebrány vesničany, nebo se z nich v lepším případě staly sýpky. Při tom to byla rarita, kterou jinde téměř nenalézáme.
V prvotní fázi hrady budoval král. Potom s jeho povolením velmožové. Panovník ho neuděloval na potkání. Věděl, že se šlechta nebo její potomci mohou postavit proti němu a hrady pak byly stěžejními body moci. Hrady budovala též církev jako biskupská centra, menší byly hrady rytířské, strážní, lovecké a v neposlední řadě ty městské.
Poslední už pak byly přechodné typy mezi komfortnější zámky, ale ještě se základními obrannými prvky. Přehlednou ukázkou je hrad Krakovec.
Městské hrady
Městské hrady nalézáme hlavně v Itálii, kde ale byly domy a paláce šlechty také pevností. V mentalitě tohoto kraje a národa válčil téměř každý s každým, a některé rody se navzájem i vybily. Klasickou ukázkou byla věčná válka Kapuletů s Monteky ve světovém díle Romeo a Julie. Ony také pojmy politika - pláště a dýky - travičství, úkladů a intrik začala již ve starém Římě. Vždyť také souboje v Anglii, byly Italy považovány za "příliš čestné".
Městské hrady vznikaly původně tak, že se v klidnějších dobách pod nimi usazovali řemeslníci a měšťané a město se pak opevnilo hradbami. Dalším důvodem vzniku byl ten, že hrad i město patřilo jednomu rodu od počátku a měšťané byli poddanými.
Městský hrad stál, pokud to bylo možné, na vyvýšeném místě u řeky. Opevnění bylo klasické, ale hrad byl zabezpečen i proti městu samotnému. Poddaní mohli začít zlobit kdykoliv, a město také při agresi padlo jako první. Ani dvě pásma hradeb je někdy neochránilo. Výhodou byla možnost uchýlit se ve válečných dobách pod ochranu samotného hradu a počítalo se také s tím, že by měšťané posádku významně posílili. Město také pokrylo potřeby pevnosti a pod její záštitou ho zase jen tak někdo nenapadl.
Klasickou ukázkou aglomerace přímo s tímto záměrem budované, byl husitský Tábor s dokonalým opevněním a hradem Kotnovem. Některé hrady jako Úštěk pohltilo město, a je již těžké si vybavit původní podobu a rozsah. Hrad v Písku a Telči je i po přestavbách čitelný. V Horšovském Týnu je stále zachován mohutný příkop oddělující ho od města. Spojení s městem podzemím se jeví jako logické, zejména s významnými objekty církevními nebo správními, ale slabinou by byla možnost odhalení a případně napadení touto cestou. Já osobně jsem takovou spojnici nenalezl, i když různé šíje a choboty pod zemí vedou. Lze ale těžko dnes zjistit, do jaké míry to byly štoly technické. Počty městských hradů v bývalém Československu, jdou do desítek a dnes je velká část zpřístupněna. Často zde nalezneme i modely, jak vypadaly.
Vodní hrady a pevnosti
Mnohé opevněné objekty měly vodní příkop. Tedy pokud byl v blízkosti vydatnější zdroj, jako řeka nebo soustava rybníků, kde bylo počítáno s tím, že se ve velkém nebezpečí vypustí.
V rovinaté krajině, pak větší vodní plocha byla jedinou, ale podstatnou ochranou. Kromě toho, výzbroj a výstroj by i zdatného plavce stáhla. Loďky i vory trénovaná obrana několika výstřely zlikvidovala.
Pokud se pak útočníci k objektu dostali, nebylo se pod hradbami a věžemi kde uchytit. Jsou u nás známa města, která na takováto opevnění sázela jako Telč, Jindřichův Hradec a mnoho dalších, ale hradů zase tolik nebylo. Ve vojenském muzeu v Praze je krásný model vodního hradu Švihov v jeho vrcholně gotické podobě. Zachycují ho mnohé publikace.
Starost o vodní zdroj zde nebyla a bylo též množství ryb. Problémem se stal vodní hmyz a odpadní štoly, zejména kanalizace, která vedla do vody, která se užitkově odebírala. Početné armády obléhatelů, však měly čas a prostředky vodní plochu odvodnit i náročnými průkopy a bahno neutralizovat hatěmi a křovisky.
Záleželo na tom, jaký pro ně mělo to místo význam. Soukromé hrady a hrádky ne. V kozáckých válkách s Poláky a Turky, zničení bojovné enklávy kozáků za to dobývajícím stálo.
V nekonečných rovinách Ukrajiny, bylo ale málo kamene. Kozácké pevnosti na pověstné Síči, měly mohutná dřevohlíněná opevnění, která se snadno opravovala. Hlouběji v Evropě ten kámen nebo cihla musely být. U nás to byl na březích Labe hrad Mydlovar. Jsou už z něho jen zbytky. Jinak bývaly stavební koncepce stejné, s výjimkou vysokých věží.
Katarské hrady
Katarské hrady strmící na skalách Pyrenejí v kraji Lanquedoc, vyrážejí dech. Nejlépe vzdorovaly, neboť byly vystavěny na téměř kolmých skalách. Prvotní myšlenka nad smělostí stavebníků a umem architektů, jistě navodí i myšlenku kdo byli ti, co to nahoru vynosili a posléze vystavěli s jistotou, že to nespadne a bude navíc ještě ostřelováno. Málokdo si už ale klade otázku, jaká byla asi jejich odměna.
Určitě se nebudeme zabývat rozlišením na pravé katarské hrady a pak ty nepravé. Těmi pravými, je míněna zhruba desítka pevností z dob válek tzv. Albigenských ve 13. století. Mezi první patřilo město Carcasson, které zrestaurováno stojí v původní podobě. Je to pohádka.
Mezi další nejnavštěvovanější patří hrady Queribus, Montsegur (viz tento web) a Peyrepertus. To, že se tyto války táhly desetiletí, bylo zapříčiněno tím, že hradů nebylo sice tolik, ale strměly na hrotech kopců či spíše hor. Vyvražďování zdejšího obyvatelstva, je ve Francii označováno za nejhorší v dějinách země. Ve skutečnosti je nejhorším v historii Evropy, dělo se pod záštitou katolické církve. Husitské hnutí u nás podporovala většinou jen drobná šlechta. V této krajině to ale byly i některé mocné rody. Také se ve zdejším hornatém kraji nedalo bojovat v zimě.
Kataři byli křesťané, ale brojili proti bezmezné lačnosti katolického kléru topícího se v neřestech, výsadach a neukojitelné touze po moci a majetku. Katharis je slovo řeckého původu a znamená - očista. Od tohoto slova, byl odvozen český název kacíř. Na to měla církev svatá spolehlivý prostředek. Křižácké výpravy.
Poslední výspou byl hrad Montsegur. Jehož dobytí je až neuvěřitelné, protože byl nedostupný. (podrobný popis bitvy v mé knize Hrad a chodba tajná, a celkové situace ještě zde).
Zdejší hrady jsou zážitkem. Navštívit je, chce trochu času a menší fyzičku.
Španělské hrady
Nejvíce famosních a navíc zachovalých hradů má Španělsko. Bylo to dáno geopolitickou situací, věčně někde válčící země. Když ne dobyvačně venku, pod praporem a ideou církve svaté katolické, tak doma. Hrady se od těch "sousedních" normandských liší na první pohled.
Jsou ještě větší a navíc se zdobnými vlivy maurských prvků, kteří zde vládli sedm set let. Maurskými vlivy je míněna zdobnost islámské architektury, která tak úžasně ovládala severní Afriku. Starověkou mohutnost, nádheru milujících orientálních vládců a stavitelsko řemeslný um těchto kultur, byl sem přenesen.
Španělské hrady | Archiv: Karel Pokorný
Vše zde odborník i zasvěcený laik vidí na první pohled. Stěny věží i zdí jsou často v dolní třetině zkoseny, aby se ke hradbám nedaly přistavět žebříky, oslabit soustředěnou střelbou základy a nebo je podkopat. Byly usazeny ve značné hloubce. Některá sídla šlechty ve střední Evropě jsou postavena z kamenů a dokonce kamínků - co okolí dalo. Kvádry na hrady španělské byly dováženy i z velkých vzdáleností a otesávány. Prostředky na to vždy byly. Proto se španělské hrady jen tak nesypou a nedaly se též snadno záměrně bořit.
Podzemí Granady anebo jiných měst a lokalit zmiňuji jinde (Castell del Rey), ale já se soustředím hlavně na ty hrady.
Již jsem kdesi odpovídal na otázku, zda chodby byly budovány zároveň s hradem. Tady ano. Byly zde ty zkušenosti z orientu, ale o tom jsem se již také zmínil na jiných částech webu.
Španělé nejsou tak vstřícní jako lidé jinde v Evropě. Čechoslováci zde mají dobrý zvuk a pokud umíte trochu španělsky, je ochota o poznání větší. Přístupnější jsou pak ženy a můžete se dostat tam, kam jiní ne. Podzemní chodby, ať byl jejich účel jakýkoliv, jsou kvalitně obezděny právě proto, že byly budovány již s hradem. Španělsko je horká země, - někde až čtyřicítky. Proto pozor, uvnitř je někde jen pár stupňů nad nulou. Průvodci na to dokonce upozorňují. Hodinové i delší návštěvy je tak možno pak odstonat. V podzemí pak již jde pára od úst, a leckde visí krápníčky. Svetřík tedy sebou.
.
Španělské hrady | Archiv: Karel Pokorný
Cihlové hrady ve světě i u nás
Zná to snad každý. Zedník drží cihlu a kladívkem pak třemi údery odštěpí požadovaný kus.
Nebo odněkud cihla spadne a na pevném podloží se roztříští. Ty kvalitnější pak známe jako kanálovky. Při tom z cihel se stavěly celé hrady a pevnosti. Dílo šlo rychle od ruky a při poškození se daly opět v krátkosti nahradit. Jsou známé od starověku, kde to byly spíše cihličky. Ty gotické byly velké a masivní a říkalo se jim buchty. Při stavbě těchto sídel a pevností se cihelna postavila nejdřív. Jinak, pokud to bylo možné, se cihly na staveniště dopravovaly i po vodě.
V rovinách Polska a Pruska je možné cihlové ruiny i komplety dosud spatřit. Musely vzdorovat nejen vlivům počasí a střelbě, ale samotné váze až téměř čtyřicetimetrových věží. Spolu s kvalitní maltou se daly bořit těžko. Budovali je hlavně křižáci s veškerým umem pevnostní architektury té doby.
Největší gotický cihlový hradní komplet na světě je Malbork v Polsku. Zkáza mu hrozila v padesátých letech za socialismu. Soudruzi ho začali bořit kvůli materiálu. Vzbudilo to pobouření v celé kulturní Evropě. To se nedělo ani ve válkou velmi postiženém Sovětském Svazu. Bylo to nějak včas zastaveno a asanuje se tu dodnes.
Podzemní chodby a štoly se budovaly, když to bylo možné, z vrchu. U nás je velmi vzácná část městského opevnění v Nymburce.
Barokní pevnosti už jsou jenom o cihle. Můžeme si je "ohmatat", i na Vyšehradě v Praze, Komárně na Slovensku nebo poněkud mladší v Terezíně nebo Josefově.
Tam také lze staré chodby procházet v délce desítek kilometrů, i když hlavně těch kasematních ve zdech a bastionech. Stále je ale nejlepší, udělat si malou pouť v krajích bývalého Pruska a Polska.
Cihlové hrady v Polsku - hrad - zámek Dobrzyn | Archiv: Karel Pokorný
Cihlové hrady v Polsku - Radzyň - hrad typu Italský kastel | Archiv: Karel Pokorný
Cihlové hrady v Polsku - záchodová věž zámku Kwydzin | Archiv: Karel Pokorný
Normandské hrady
Původní hrady ranného středověku jsou označovány za ponurou vizitku moci, útlaku a bohatství. Účelová strohost zubatých hradeb a věží, měla odstrašit každého agresora nebo poddanské duše nevolníků s nějakými vzpurnými myšlenkami.
Studené prvky románské architektury nahradily v další éře mocné kulaté věže. Střely měly po povrchu sklouznout. Bylo to na úkor volného prostoru. Normandské hrady sázely na sílu zdiva a projektily se od nich odrážely nebo roztříštily.
Hlavním prvkem těchto hradů byl mohutný donjon (opevněná obytná věž), nebo v rovině navršený umělý kopec Mote, s jednodušší stavbou na vrcholu. Přibývaly další věže, někde víceboké, často s úzkými věžicemi přilepenými k těm stávajícím. Byla to schodiště, která tak nezabírala vnitřní plochu. Některé věže byly tak mohutné, že na nich stávaly i velké praky. Hrady královské nebo sídla mocných oligarchů, byly osazovány početnými posádkami trvale.
Obklopila je další pásma vnějších opevnění, protože donjony se stavěly převážně v rovinaté krajině. Je až neuvěřitelné, co se jich zachovalo v Británii a západní Francii. Po několikáté musím a chci připomenout, že zde si venkované nedovolili z nich udělat kamenolomy ani poté, co byly opuštěny. Ty zřícené jsou dnes zbaveny náletových dřevin a zakonservovány.
U nás devadesát procent nenahraditelných zřícenin, již po staletí trhají kořeny různé vegetace, doslova před očima. To není o režimech, vystřídalo se jich tu dost. To je v národě.
Pokud úsměvně cituji nesmrtelné pověsti o podzemních chodbách, "které měl přece každý hrad", je zde možno říci, že se zde vyskytují častěji, protože bylo nutno posílit obranyschopnost a záruku bezpečí rovinatých staveb. Byly to ovšem také přivaděče vody, pokud nebyly studny nebo skvěle řešená kanalizace. Je možno je spatřit příležitostně při akčních prohlídkách, nebo zprostředkovaně. Většinou jsou ale zatopeny a přerušeny závaly.
Normandské hrady - Bodiam Castle - East Sussex | Archiv: Karel Pokorný
Normandské hrady - Caernarfon Castle - Wales | Archiv: Karel Pokorný
Normandské hrady - Framlingham Castle Suf Folk | Archiv: Karel Pokorný
Normandské hrady - Leeds Castle Kent | Archiv: Karel Pokorný
Ukrajinské hrady
Starší generace tento krásný až divoký kraj zná jako Podkarpatskou Rus. Jsou zde pevnosti ještě mohutnější, než ty na Slovensku, kde hrozil Turek a Tatar. Na Ukrajině každý. Stálé války a třenice s Velkopolskem, Rusy a Uherskou říší. Kozáci samotní, také nebyli žádná neviňátka. Výboje pro územní zisky ale nedělali, spíše se s někým tu a tam spojili, za účelem kořisti nebo z politických důvodů. A příležitostí bylo dost. Někdy pomohli proti Turkům habsburské říši, a naopak jindy zase knížatům Bočkajovi a Gáborovi proti ní.Vždy byla tato nešťasná krajina zatažena také do protihabsburských povstání Vesselyniho, Rákocsiho a Thokolyho. Nejstrašnější byla bitva evropského významu pod Zbaraží. Kdo byl v této legendární bitvě, něco o válce a boji věděl. Významově, rozsahem a krutostí ji vojenští historici srovnávají s tankovou bitvou u Kurska, za druhé světové války.
Hrady se zde nazývají "zamki ". Mají jejich komfort, ale jsou silně opevněny. Podzemí je rozsáhlejší než zastavěná plocha a je mnohapatrové. Počítalo se nejen s četnými posádkami, ale také s vojsky utábořenými pod hradbami při těch rozličných taženích. Původní gotické podoby nejsou publikovány a do místních archivů jsem neměl možnost nahlédnout. Zdejší pohnuté události byly zaznamenávány až později, protože se odehrávaly v průběhu 17. století, kdy Evropou zmítala třicetiletá válka. Současným dochovaným prvkem jsou mohutná renesanční opevnění, přecházející někde v barokní bastiony. Do historie se zapsal válečník Bohdan Chmelnický a nevalně též kozácká vojska Maxima Krivonosa. Tomu v jakési bitvě usekli téměř nos až u kořene. Pohled na tu dobu, přináší dílo ruského spisovatele Gogola Taras Bulba. Je to pohled z druhé strany. Ti zlí jsou zde Poláci.
Když tam před lety byla naše hradologická společnost, byla jistá akorát balená voda a kvalitní chléb. Silnice, tankodrom. Ale o pohodlí nám nešlo. Dobývání pevnosti Mukačeva zmiňuji na tomto webu jinde a podrobněji.
Jeskynní hrady
Jeskynní hrady slučují někdy badatelé s hrady skalními. Já mám na mysli sídla budovaná pod převisy a v útrobách kaveren. Moc jsem jich neviděl, protože návštěva byla pro můj zdravotní stav vždy náročná. Také máme u nás prokazatelné jen dva. Ostatní se nachází ve střední Evropě v Německu. Byla to sídla bezesporu romantická, skrytá za čelní hradní zdí. Ostatní stavby byly převážně hrázděné nebo roubené.
K zázemí byly využity všechny pukliny nebo bylo dotesáváno a vysekáváno. Skladovací prostory a cisterny se nacházely i ve více podlažích. Častěji, než kdekoliv jinde, se zde nalézaly únikové štěrbiny a chodbičky, protože tak jako vchod, byl i výstup pouze v čelní stěně. Pevnůstka mohla být obklíčena nevelkým počtem dobyvatelů. Ti však pokud obléhaní měli dost vody a potravin, neměli šanci se dovnitř dostat. Hradní páni nešplhali po žebřících.
Na Klemperce vedl ke vchodu mostík, na konci zdvihatelný. Píši o tom podrobněji jinde.
Další významný objekt, který na tomto webu uvádíme, je Predjamský hrad ve Slovinsku. Setrvalý chlad, vlhko a šero, byla daň za zaručenou bezpečnost. O pohodlí, u šlechtických sídel předpokládané, se zde nejednalo. Obranyschopnost zajišťovaly vysunuté ochozy se střílnami a podlahové otvory v tomto podsebití.
Pozoruhodným objektem byl malý hrad Kokořín - Staráky, nedaleko Kokořína dnešního. Byl to napůl hrad skalní a napůl jeskynní. Jeho provozní místnosti byly převážně vytesány do skály. Byl zřejmě stavbou převážně dřevěnou. Do velikého příkopu vede chodba, která byla cestou k vodě, cestou únikovou nebo oboje. Nyní ho opečovává soukromý držitel, který areál uzavřel dřevěnou ohradou.
Predjamský hrad (Postojna Jama) | Fotoarchiv: Karel Pokorný
Hrady maďarské
V souboru o hradních typech v Evropě, šlo o rozličnost jejich architektonických a obranných modifikací. Posledním příspěvkem jsou hrady Maďarska. Asi si mnozí čtenáři řeknou, jaké mohly být v rovinách maďarské pusty hrady. Musely tam být, jako správní a obranná centra. Maďarsko je ale na severu kopcovité a to nemluvím o tom, že Slovensko bylo staletí Horními Uhrami.
Ukázkou mluvící za vše, je rytina z roku 1570 zachycující vodní hrad Tata. Vysoce kvalitní cihly typu kanálovek nebo komínovek, byly dováženy z velké vzdálenosti na stavbu vnějšího opevnění a chrámu. Jinak v tom hornatém a kopcovitém transdunajském regionu, bylo na čtyřicet hradů, tvořících hráz proti turkotatarským nájezdům. Francouzské nebo španělské vlivy se tu nenalézají. Patrné jsou typy italské a středoevropské.
Zajímavý je hrad Diosgyor, postavený ve stylu italského kastelu. Je spojený podzemní chodbou s kostelem stojícím za hradbami. Chodba tam stále je, ale téměř zanesena naplaveninami. Pozoruhodně stavebně řešený je hrad Česnek. Ten název snad pochází z původních obřích lánů této rostliny, ostře zavánějící svým odérem, který spolehlivě zaháněl hmyz. Stavba má podobu ulity a dobyvatelé, kteří by se chtěli dostat až do jádra pevnosti, by se museli probít všemi zákruty této spirály. Hrad neměl ústřední obranou věž.
Dalším mohutným hradem je pověstný Vyšegrád. Sestával z dolního a horního hradu a po dvě století byl pokladnicí pro státní klenoty a další cennosti. Turci ho při obléhání svým výkonným dělostřelectvem značně poškodili, ale nedobyli. Jeho podzemí je po budapeštském hradu asi největší. Zajímavá byla i sídla venkovské šlechty. Oproti tvrzím v našich zemích, byla vybudována převážně ze dřeva s vyřezávanými a barevnými ornamenty. Kamenné věže byly spíše výjimkou, pro nedostatek tohoto materiálu.
Většina kamenných hradů a zřícenin je přístupných. Problém je s jazykovou nevybaveností mimo kulturní centra.
Hrad Diósgyör, postavený ve stylu italského kastelu | Fotoarchiv: Karel Pokorný
Vodní hrad Tata v rovinách pusty. Kresba z roku 1570 | Fotoarchiv: Karel Pokorný
Sekce webu o hradních zříceninách
Romantické, někdy až bizarní zříceniny, vyvolávají v každém nadšenci řadu otázek, spojených s historií, výskytem podzemí a únikových chodeb, ale také skrytých pokladů. Je řada témat, o kterých se většinou nepíše a často se o nich už nic neví. Vědci - historici si často lámou hlavu nad některými otázkami a neznalý nadšenec, který se zdaleka neorientuje v historických nebo stavebních souvislostech tím spíše. Některá témata se pokusíme přiblížit i proto, abychom podpořili zájem a záchranu těchto objektů.
Celý obsah tohoto webu je chráněn
Obsah webu je chráněn autorským zákonem a také Autorským svazem. Je velmi náročné i nákladné, nejen objevit, ale také zdokumentovat, zpracovat a publikovat informace a fotografie těžko přístupných prostor. I proto patří všechny naše materiály, texty a fotografie také pod ochranu Autorského svazu v Praze a žádnou část textu ani fotografie nelze nikde publikovat do tisku nebo na jiné weby bez našeho vědomí a souhlasu, děkujeme.
Při rozhovorech a zpracování témat pro časopisy a tisk požadujeme autorskou závěrečnou korekturu před tiskem, to je naše podmínka, protože máme špatné zkušenosti s chybami v textech atd.